Datový speciál
Karlovy Vary v datech
Festival za osmdesát let přežil státní propagandu, střídání s Moskvou, nejistotu po revoluci i pandemii. Jeho program a ceny dnes ukazují, odkud přichází evropský film a komu kulturní instituce přiznávají trvalou prestiž.
Historie festivalu
Šedesátý ročník přišel až osmdesát let po prvním
Festival začíná ve dvou lázeňských městech
První ročník jednoho z nejstarších filmových festivalů na světě se odehrál hlavně v Mariánských Lázních. Část projekcí hostily také Karlovy Vary. Festival ještě neměl soutěžní část ani dnešní pevné centrum.
Poprvé se uděluje Křišťálový glóbus
Třetí ročník přinesl soutěž a poprvé také hlavní cenu, z níž se stal nejznámější symbol festivalu. Křišťálový glóbus od té doby spojuje jednotlivé, velmi rozdílné etapy jeho historie.
Festival se stěhuje do jediného města
Po čtyřech letech společného lázeňského dějiště se přehlídka přesunula výhradně do Karlových Varů. Město se tím stalo nejen místem projekcí, ale postupně i obrazem a značkou celého festivalu.
Vary vstupují do nejvyšší festivalové kategorie
Mezinárodní federace asociací filmových producentů FIAPF zařadila Karlovy Vary do kategorie A: mezi nespecializované festivaly se soutěží celovečerních hraných filmů. Festival tak získal formální mezinárodní postavení, které si drží dodnes.
Politické rozhodnutí přerušuje každoroční rytmus
Po roce 1959 se Karlovy Vary musely střídat s festivalem v Moskvě. Vary připadaly na sudé roky, Moskva na liché. Nešlo tedy o jednu dlouhou pauzu: z kalendáře postupně zmizelo osmnáct možných karlovarských ročníků.
Bartoška a Zaoralová přebírají festival na hraně zániku
Festival po změně režimu hledal nové místo i smysl a počátkem devadesátých let bojoval o přežití. Tým Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové jej od roku 1994 začal měnit v každoroční mezinárodní fórum pro filmaře, profesionály i široké publikum.
Umělecké vedení přebírá Karel Och
Eva Zaoralová předala pozici umělecké ředitelky Karlu Ochovi, dál však působila jako umělecká poradkyně. Moderní festival tím poprvé prošel řízenou generační výměnou, aniž by přerušil programovou kontinuitu.
Covid zastavuje festival po 26 každoročních ročnících
Od obnovení v roce 1994 se festival konal každý rok až do pandemie. Ročník 2020 se jako jediný v moderní éře neuskutečnil. Následující festival se do Varů vrátil v roce 2021.
Festival se loučí s Jiřím Bartoškou
Jiří Bartoška zemřel po více než třiceti letech v čele festivalu. Funkce prezidenta už nebyla znovu obsazena a jeho jméno zůstává s KVIFF spojeno jako „Festival President In Memoriam“. Vedení převzal dlouholetý výkonný ředitel Kryštof Mucha.
Šedesátý ročník přichází po osmdesáti letech
Festival slaví osmdesát let od prvních projekcí, ale teprve šedesátý ročník. Rozdíl vytvořily neuskutečněné roky 1953 a 1955, osmnáct ročníků odňatých střídáním s Moskvou a covidová pauza v roce 2020.
Zdroj: oficiální historie KVIFF. Novodobá datová řada tohoto speciálu začíná rokem 1994, kdy se festival vrátil ke každoročnímu rytmu; u starších ročníků nejsou katalogy stejně úplné.
Ceny a prestiž
Kdo získal Křišťálový globus
Grand Prix – Křišťálový globus uděluje hlavní porota nejlepšímu filmu. Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii dostávají herci, režiséři a další tvůrci za dlouhodobou práci. Jsou to dvě různé ceny se stejným jménem.
Čestný Křišťálový globus častěji získávají muži
Od roku 1995 dostalo čestný Křišťálový globus 62 osobností. Žen bylo 11 z 62, tedy 17,7 %. Ve většině ročníků nebyla mezi oceněnými ani jedna; dvě ženy najednou cenu dostaly jen v letech 2005, 2012, 2019.
Graf sleduje jedinou čestnou kategorii: Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Soutěžní cenu pro film uděluje hlavní porota; tuto cenu dostávají osobnosti za dlouhodobou práci.
U každé osobnosti uvádíme rok, zemi, profesi a veřejně doložený gender. Tooltip doplňuje zdůvodnění ceny, pokud je festival nebo dobový tisk zveřejnil.
Grand Prix: od sovětské nadvlády k otevřené soutěži
Historické státy, například Československo, Sovětský svaz nebo NDR, ponecháváme v podobě uvedené v dobovém archivu. Přepis na dnešní hranice by zakryl politické uspořádání tehdejšího festivalu.
Od roku 1959 se Karlovy Vary kvůli politickému rozhodnutí střídaly s Moskevským filmovým festivalem. Proto se v šedesátých až osmdesátých letech konaly převážně v sudých letech.
Převahu měly země sovětského bloku, ale ne bez výjimek – ve třech ze čtyř desetiletí občas hlavní cenu získal i film odjinud.
země sovětského bloku
ostatní země
USA
Francie
Indie
Japonsko
1948–59
1960–69
ani jedna výhra mimo blok
Británie
1970–79
Austrálie
1980–89
Každý čtvereček je jeden udělený ročník; podepsané čtverečky ukazují zemi vítěze mimo sovětský blok.
Vítězové Grand Prix 1948–1989
Vítězný film každého soutěžního ročníku; barva karty rozlišuje blok. Klikněte na kartu pro detail, na štítek pro filtr.
1948 · Osvětim
Režie: Wanda Jakubowska · Polsko
1949 · Stalingradská bitva
Režie: Vladimir Petrov · Sovětský svaz
1950 · Pád Berlína
Režie: Michail Čiaureli · Sovětský svaz
1951 · Rytíř zlaté hvězdy
Režie: Julij Rajzman · Sovětský svaz
1952 · Nezapomenutelný rok 1919
Režie: Michail Čiaureli · Sovětský svaz
1954 · Sůl země
Režie: Herbert J. Biberman · USA
1954 · Věrní přátelé
Režie: Michail Kalatozov · Sovětský svaz
1956 · Kdyby všichni chlapi světa
Režie: Christian-Jaque · Francie
1957 · Pod rouškou noci
Režie: Sombhu Mitra, Amit Mitra · Indie
1958 · Tichý Don
Režie: Sergej Gerasimov · Sovětský svaz
1958 · Nevlastní bratři
Režie: Miyoji Ieki · Japonsko
1960 · Serjožka
Režie: Georgij Danělija, Igor Talankin · Sovětský svaz
1962 · Devět dní jednoho roku
Režie: Michail Iljič Romm · Sovětský svaz
1964 · Obžalovaný
Režie: Ján Kadár, Elmar Klos · Československo
1966 · Hlavní cena neudělena
1968 · Rozmarné léto
Režie: Jiří Menzel · Československo
1970 · Kes
Režie: Ken Loach · Spojené království
1972 · Zkrocení ohně
Režie: Daniil Chrabrovickij · Sovětský svaz
1974 · Romance o zamilovaných
Režie: Andrej Končalovskij · Sovětský svaz
1976 · Kantáta o Chile
Režie: Humberto Solás · Kuba
1978 · Stíny horkého léta
Režie: František Vláčil · Československo
1978 · Bílý Bim, Černé ucho
Režie: Stanislav Rostockij · Sovětský svaz
1980 · Snoubenka
Režie: Günter Reisch, Günther Rücker · Německá demokratická republika
1982 · Mexiko v plamenech – Rudé zvony
Režie: Sergej Bondarčuk · Mexiko, Sovětský svaz, Itálie
1984 · Lev Tolstoj
Režie: Sergej Gerasimov · Sovětský svaz, Československo
1986 · Ulice umírání
Režie: Bill Bennett · Austrálie
1988 · Ibiškové městečko
Režie: Xie Jin · Čína
Vítězové Grand Prix 1990–2025
Vítězný film každého ročníku otevřené mezinárodní soutěže. Klikněte na kartu pro detail.
1990 · Hlavní cena neudělena
1992 · Krapatchouk
Režie: Enrique Gabriel · Španělsko, Belgie, Francie
1994 · Mi hermano del alma
Režie: Mariano Barroso · Španělsko
1995 · Jízda
Režie: Jan Svěrák · Česko
1996 · Kavkazský zajatec
Režie: Sergej Bodrov · Rusko, Kazachstán
1997 · Můj růžový život
Režie: Alain Berliner · Belgie, Francie, Spojené království
1998 · Srdce na dlani
Režie: Charles Binamé · Kanada
1999 · Jana a její přátelé
Režie: Arik Kaplun · Izrael
2000 · Já, ty, oni
Režie: Andrucha Waddington · Brazílie
2001 · Amélie z Montmartru
Režie: Jean-Pierre Jeunet · Francie
2002 · Rok ďábla
Režie: Petr Zelenka · Česko
2003 · Okno naproti
Režie: Ferzan Özpetek · Itálie, Spojené království, Turecko, Portugalsko
2004 · Ukradené dětství
Režie: Andrea Frazzi, Antonio Frazzi · Itálie
2005 · Můj Nikifor
Režie: Krzysztof Krauze · Polsko
2006 · Sherrybaby
Režie: Laurie Collyer · USA
2007 · Severní blata
Režie: Baltasar Kormákur · Island
2008 · Ukrutně šťastni
Režie: Henrik Ruben Genz · Dánsko
2009 · Anděl u moře
Režie: Frédéric Dumont · Belgie
2010 · Moskytiéra
Režie: Agustí Vila · Španělsko
2011 · Restaurátor
Režie: Joseph Madmony · Izrael
2012 · Henrik
Režie: Martin Lund · Norsko
2013 · Velký sešit
Režie: János Szász · Maďarsko
2014 · Kukuřičný ostrov
Režie: Georgij Ovašvili · Gruzie
2015 · Bob a stromy
Režie: Diego Ongaro · USA
2016 · Rodinné štěstí
Režie: Szabolcs Hajdu · Maďarsko
2017 · Křižáček
Režie: Václav Kadrnka · Česko
2018 · „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“
Režie: Radu Jude · Rumunsko
2019 · Otec
Režie: Kristina Grozevová, Petar Valčanov · Bulharsko
2021 · Strahinja
Režie: Stefan Arsenijević · Srbsko
2022 · Nadějné léto
Režie: Sadaf Foroughi · Kanada, Írán
2023 · Blažiny lekce
Režie: Stephan Komandarev · Bulharsko
2024 · Náhlý záblesk hlubších věcí
Režie: Mark Cousins · Spojené království
2025 · Raději zešílet v divočině
Režie: Miro Remo · Česko, Slovensko
V roce 1990 se hlavní cena neudělila. Od obnovení každoročního festivalu v roce 1994 ji získávají filmy z malých i velkých kinematografií; prvním českým vítězem novodobé éry byla Jízda Jana Svěráka v roce 1995. Zdroj: Česká Wikipedie, heslo Křišťálový globus (tabulka Grand Prix).
Program a země
Odkud přijíždějí filmy
Analyzujeme produkční země filmů v digitálně dostupném archivu KVIFF z let 1992–2026. Francie, Německo a Česko tvoří nejhustší část koprodukční sítě; mimo Evropu se nejčastěji objevují Spojené státy.
Jeden film může mít několik produkčních zemí. V mapě proto počítáme vazby film–země: francouzsko-německo-česká koprodukce přidá jednu účast každé ze tří zemí. Součet těchto vazeb je vyšší než počet unikátních filmů.
Velikost dlaždice odpovídá počtu filmů, u kterých je země uvedena jako produkční. Domácí Česko je třetí největší; menší evropské a mimoevropské kinematografie se dělí o zbytek programu.
kliknutím vybrat rok
2026
Kontinenty celkem do roku 2026
Evropa
4 882
Severní Amerika
1 313
Asie
668
Blízký východ
337
Latinská Amerika
321
Austrálie
110
Afrika
74
Stejná data jako podíl na katalogu (100 %)
Podíl produkčních zemí v letech 1992–2026
Podíly vycházejí ze všech 9 890 vazeb film–země. Koprodukční film se započítá každé uvedené zemi; kategorie „Ostatní země“ zahrnuje všechny země mimo osm nejčastějších.
USA
11,2 % (1 106)
Francie
10,3 % (1 021)
Česko
8,2 % (811)
Německo
6,8 % (677)
Británie
5,3 % (528)
Itálie
3,6 % (357)
Rusko
2,7 % (264)
Španělsko
2,6 % (254)
Ostatní země
49,3 % (4 872)
Evropa drží jádro programu, přibylo koprodukcí
Evropa (zejména střední) zůstává každoročně jádrem festivalu, ale je možné vysledovat i programové vlny mimo evropský střed: Jižní Koreu, Austrálii, Brazílii nebo USA.
Od roku 2018 je nabídka filmů menší než v první dekádě po roce 1994, ale koprodukční síť je hustší: průměrný počet produkčních zemí na film je v úplných rozpadech 2018-2025 zhruba 1,8 oproti 1,2 v letech 1994-2003. V úplných rozpadech 2018-2025 má katalog průměrně 181 filmů ročně.
Nejvíc filmů v dostupné řadě má rok 2003: 304 titulů. Uzavřený rok 2025 má 175 filmů, ale 465 projekcí. Jeden film tak dnes připadá zhruba na 2,66 projekce; v roce 1996 to bylo 1,36.
Samotný počet filmů měří šířku katalogu. Počet projekcí naopak ukazuje, kolik prostoru dostane jeden vybraný titul v programu a jak reálně dostupný může být pro diváky.
1995-2003
267
2004-2017
231
2018-2025
181
Sloupce ukazují průměrný počet filmů v období. Projekce držíme odděleně, protože jedna země může mít méně titulů, ale výraznější festivalovou přítomnost.
95
96
97
98
99
00
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
21
22
23
24
25
Obě řady používají stejnou osu od nuly. Film je unikátní titul v katalogu, projekce je jedno jeho uvedení v programu. Hodnota „projekce na film“ zůstává v tooltipu jako doplňující údaj.
Počet filmů měří šířku katalogu, počet projekcí počet jednotlivých uvedení. Užší katalog proto automaticky neznamená méně příležitostí film vidět.
Graf zahrnuje pouze ročníky, u nichž závěrečná zpráva rozlišuje všechny tři vzájemně se vylučující kategorie. Starší souhrny často uvádějí jen celkový počet filmů, a proto je do skladby programu nedoplňujeme.
236
2018
143 hraných · 35 dok. · 58 krát.
170
2022
108 hraných · 24 dok. · 38 krát.
185
2023
116 hraných · 28 dok. · 41 krát.
177
2024
109 hraných · 27 dok. · 41 krát.
175
2025
108 hraných · 23 dok. · 44 krát.
Hrané celovečerní filmy tvoří v dostupných ročnících přibližně šest desetin programu. Krátké filmy byly v roce 2025 početnější než celovečerní dokumenty.
92
93
94
95
96
97
98
99
00
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
Jeden film se kontinentu započítá nejvýše jednou, i když na něm spolupracovalo několik zemí ze stejného kontinentu. Mezikontinentální koprodukce se započítá jednou každému zastoupenému kontinentu. Režim „Podíl“ proto ukazuje rozdělení všech vazeb film–kontinent v daném roce, nikoli podíl unikátních filmů. Po vypnutí kategorie se sloupce přepočítají pouze ze zbývajících kontinentů. Roky 1993 a 2020 chybějí, protože se festival nekonal.
Evropa zůstává jádrem katalogu po celé novodobé období. Zřetelnější změnou je růst koprodukcí, které spojují více zemí v jednom filmu. Předlistopadové ročníky do stejného srovnání nezařazujeme, protože pro ně nemáme stejně úplný katalog filmů a produkčních zemí.
Návštěvnost a financování
Festival, publikum a peníze
Prodané vstupenky, akreditace, rozpočet a partnerství měří různé části festivalového provozu – neslučujeme je do jednoho čísla, protože každý popisuje jinou skupinu lidí nebo jiný typ zdroje.
132 553
prodaných vstupenek v roce 2026
V roce 2025 jich bylo 128 133.
472
filmových projekcí
O sedm více než v roce 2025.
1 249
akreditovaných filmových profesionálů
V roce 2025 jich bylo 1 055.
Vstupenka zachycuje návštěvu jedné projekce, nikoli jednoho člověka. Proto tento údaj nesrovnáváme s počtem festivalových pasů ani akreditací. Podrobnosti uvádí závěrečná zpráva 60. ročníku KVIFF.
250 mil. Kč
rozpočet 60. ročníku
80 %
soukromí partneři a sponzoři
20 %
veřejné zdroje
650 mil. Kč
odhad útraty lidí ve městě
Festival platí hlavně soukromé zdroje, ne veřejné rozpočty
U 60. ročníku připadlo přibližně 80 % rozpočtu na soukromé partnery a sponzory a 20 % na veřejné zdroje. Menší veřejná podpora je přitom strategická: dává festivalu institucionální legitimitu a městu i kraji vrací turistickou a ekonomickou stopu. Soukromí partneři kupují přístup k publiku, mediální pozornost, B2B prostředí a kulturní prestiž.
Za co partneři platí
Festival má kulturní a mediální auru, partneři mají peníze, služby, distribuci nebo infrastrukturu. Vary jim prodávají přítomnost uvnitř události, kterou sledují diváci, média, politici, filmaři a byznys.
Následující řádky čtou veřejně komunikovaná partnerství, ne jednotlivá obchodní jednání. Zdroj má proto každá vrstva zvlášť.
Mapa typu kapitálu
image
6×
sluzba
3×
pristup
3×
dosah
3×
finance
2×
CSR
1×
remeslo
1×
misto
1×
Počet neznamená velikost peněz. Ukazuje, jak často se daný typ hodnoty v partnerstvích objevuje.
Telekomunikace a technologie
Partner dává festivalu
– technologicky dosah
– festivalova zona
– KVIFF.TV ve Vodafone TV
Festival vrací partnerovi
– kulturni legitimitu
– publikum v premiovem kontextu
– prostor pro temata nadace a inovaci
Otevřít zdrojEnergetika a infrastruktura
Partner dává festivalu
– hlavni partnerstvi
– energie a infrastrukturu
– verejne aktivace
Festival vrací partnerovi
– mekkou spolecenskou legitimitu
– CSR ramovani
– kontakt s verejnosti mimo bezny korporatni prostor
Otevřít zdrojRemeslo a symbolicka prestiz
Partner dává festivalu
– festivalove ceny
– ceske remeslo
– materialni symbol prestize
Festival vrací partnerovi
– globalni fotobanky celebrit s cenou
– spojeni znacky s filmovou elitou
– dlouhou ceremonialni pamet
Otevřít zdrojGastronomie a zazitek navstevniku
Partner dává festivalu
– komfort pro navstevniky
– gastro prostor
– sluzby ve festivalovem provozu
Festival vrací partnerovi
– asociaci s kvalitou a pohodlim
– kontakt s mestskym publikem
– zazitek misto bezne reklamy
Otevřít zdrojMedia a verejny dosah
Partner dává festivalu
– viditelnost
– obsahovy provoz
– reklamni a medialni prostor
Festival vrací partnerovi
– exkluzivni kulturni obsah
– presti z festivalove agendy
– pribehy s celebritami a publikem
Otevřít zdrojVerejne penize a misto konani
Partner dává festivalu
– verejnou podporu
– mistni infrastrukturu
– institucionalni legitimitu
Festival vrací partnerovi
– turistickou a ekonomickou stopu
– kulturni diplomacii
– mezinarodni viditelnost regionu
Otevřít zdroj