DataTimes.czVe středu 30. září večer dostala Christa Pike ve věznici Riverbend v Nashvillu dvě dávky pentobarbitalu po 50 mililitrech. Tolik předepisuje popravčí protokol státu Tennessee. Srdce se jí nezastavilo. Svědci ji slyšeli hlasitě chrápat ještě ve 20.53, kdy je z místnosti vyvedli. Ve 21.28 ji z věznice odvezla sanitka.
Ve čtvrtek 2. října byla podle jejích obhájců v bezvědomí na ventilátoru v nemocnici v okolí Nashvillu. Obě paže měla oteklé, popálené a pokryté puchýři. Popravčí podle obhájce, který byl svědkem, do jedné paže píchali nejméně sedmkrát, než zavedli kanylu. Jedna jehla byla po vytažení ohnutá do pravého úhlu.
Podle Death Penalty Information Center je Pike první člověk v moderní historii USA, který přežil popravu smrtící injekcí poté, co se mu látka skutečně dostala do těla. Sedm dřívějších přeživších zachránilo, že popravu zastavili dřív, než popravčí cokoli vpíchli.
🔻🔻🔻
Christě Pike je 50 let. V cele smrti strávila 30 let, většinu z nich v samovazbě. Je jedinou ženou v celách smrti v Tennessee. Kdyby poprava proběhla, byla by první ženou, kterou tento stát popravil po více než dvou stoletích.
Guvernér Bill Lee jí dva dny před popravou milost neudělil. Po nepovedené popravě ji označil za „tragédii“, odložil zbývající popravu letošního roku a nařídil nezávislé prověření. Vězeňská služba trvá na tom, že postupovala podle protokolu „krok za krokem“.
Z čeho vycházíme: průběh popravy popsali svědci a obhájci deníku Nashville Banner a stanici ABC News. Fakta o zločinu jsou z rozsudku Nejvyššího soudu Tennessee z roku 1998. Dětství Christy Pike popisuje žádost o milost, kterou podali její obhájci, a Cornellovo centrum pro trest smrti ve světě, které se o zmírnění jejího trestu zasazuje. Obojí jsou advokační dokumenty. Údaje z nich uvádíme jen tam, kde se opírají o soudní spisy nebo lékařské posudky. Světová data jsou z výroční zprávy Amnesty International, americká od Death Penalty Information Center. Úvodní koláž: socha Iustitie od Emanuela Pendla ve vídeňském Justičním paláci, foto Hubertl, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0; výstřižky z Knoxville News Sentinel (15. 1. 1995) a z kampaní a pořadů o případu.
Zločin: osmnáctiletá dívka a mučení spolužačky
Dne 12. ledna 1995 vylákala osmnáctiletá Christa Pike devatenáctiletou Colleen Slemmer na odlehlé místo v areálu Univerzity Tennessee v Knoxvillu. Obě se učily v programu Job Corps, který dává mladým lidem z chudých rodin druhou šanci na vzdělání. S Pike šel její sedmnáctiletý přítel Tadaryl Shipp a kamarádka Shadolla Peterson.
Následovalo mučení, které rozsudek Nejvyššího soudu Tennessee popisuje do podrobností. Skončilo úderem kusem asfaltu do hlavy oběti. Pike se o dva dny později policii přiznala. Jako motiv uvedla, že se jí Slemmer „snažila přebrat přítele“ a všude o ní roznášela řeči.
Trest smrti dostala 30. března 1996. Podle Cornellova centra byla nejmladší ženou odsouzenou k smrti v moderní historii USA. Stejný zločin ale skončil pro trojici obžalovaných velmi různě:
| Věk v lednu 1995 | Trest | |
|---|---|---|
| Christa Pike | 18 let | trest smrti |
| Tadaryl Shipp | 17 let | doživotí s možností podmínečného propuštění; to mu komise v říjnu 2025 zamítla, další přezkum v roce 2031 |
| Shadolla Peterson | 18 let | šest let podmínky; svědčila pro obžalobu |
Shippa od trestu smrti chránil věk. Nezletilé pachatele americké státy popravovat nesmějí. Pike bylo 18 let a 10 měsíců. Výzkum vývoje mozku přitom podle obhájců ukazuje, že důvody, kvůli kterým soud nezletilé chrání, platí i pro osmnáctileté a dvacetileté.
Porota, která rozhodovala o trestu, navíc věřila, že pentagram do hrudi oběti vyryla Pike. Shipp ale později pod přísahou vypověděl, že to byl on. Takto jeho výpověď zaznamenalo rozhodnutí odvolacího soudu z roku 2011, které cituje žádost o milost. Žádost uvádí ještě jednu věc: státní zástupce před procesem nabídl dohodu na doživotí bez možnosti propuštění. Hlavní obhájce William Talman, ustanovený soudem, ji podle žádosti s Pike nestihl pořádně probrat.
Talman později přiznal porušení profesní etiky, protože státu účtoval víc než 24 hodin práce denně. Porota se od obhajoby dozvěděla jedinou diagnózu: hraniční poruchu osobnosti, kterou znalec stanovil po krátkém testování.
Dětství: úřady věděly, nikdo nezasáhl
Co porota neslyšela, sepsali obhájci v 226stránkové žádosti o milost. Christa Pike vyrůstala v Severní Karolíně a Západní Virginii. Do Tennessee přišla až na podzim 1994, kvůli programu Job Corps.
Narodila se s poškozením mozku. Matka v těhotenství hodně pila. Ve 14 měsících jí lékaři diagnostikovali záchvatové onemocnění. Zhruba od dvou do pěti let ji opakovaně znásilňoval partner její babičky.
Když šla do školy, učitelka požádala děti, aby nakreslily, co dělají doma. Christa nakreslila muže s démonickou tváří a obrovským penisem. Ředitel zavolal rodiče. Podle Cornellova centra sociální služby nezasáhly a podle žádosti o milost to nikdo nevyšetřoval.
V listopadu 1987, v jedenácti letech, ji v Carrboro v Severní Karolíně znásilnil sedmatřicetiletý soused. Matka jí nevěřila. Na čin se přišlo, až když se u dívky rozvinula infekce a zasáhla učitelka. Pachatel nepopřel obvinění z napadení dítěte mladšího dvanácti let a dostal dva roky podmíněně. Dál bydlel v sousedství, Christa kolem jeho domu chodila na autobus. Terapii ani jinou pomoc nedostala.
Partneři matky ji bili. Ve dvanácti se předávkovala a poprvé se pokusila o sebevraždu. Psychiatrickou péči ani potom nedostala. V sedmnácti ji u silnice přepadl neznámý muž a znásilnil ji. Stalo se to téměř přesně rok před vraždou Colleen Slemmer. Policie pachatele nenašla.
Psycholožka Bethany Brand u ní napočítala devět z deseti typů tzv. nepříznivých zkušeností z dětství (ACE): týrání, sexuální zneužívání, zanedbávání, rozpad rodiny a další. Čtyři a víc takových zkušeností má podle amerických Center pro kontrolu nemocí 17 procent dospělých Američanů.
Bipolární poruchu, posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD) a organické poškození mozku u ní lékaři zjistili až po vynesení rozsudku smrti. „Kdybychom to všechno věděli dřív, Christa by nikdy nikomu neublížila,“ napsala guvernérovi její matka.
Nic z toho čin neomlouvá a Pike vinu nepopírá. Rodina Colleen Slemmer popravu podporovala. Její matka May Martinez byla pokusu o popravu přítomná. Podle ní se Pike na lehátku smála a stát jí dluží omluvu: „Chtěla jsem jen spravedlnost.“
Trest smrti má 54 zemí, popravovalo jich loni 17
Trest smrti byl ve světě ještě před půl stoletím běžný. V roce 1977 ho úplně zrušilo 16 zemí. Ke konci roku 2025 to bylo podle Amnesty International 113 zemí. Dalších devět ho ponechalo jen pro výjimečné zločiny, například válečné, a 23 zemí ho sice má v zákoně, ale přes deset let nikoho nepopravilo. Trest smrti tak používá 54 zemí.
Popravovalo jich loni 17. Amnesty zaznamenala nejméně 2 707 poprav, o 78 procent víc než v roce 2024 a nejvíc od roku 1981. Skutečné číslo je vyšší. Čína popravuje podle Amnesty tisíce lidí ročně, počty ale drží jako státní tajemství. Severní Korea a Vietnam data nezveřejňují.
Nárůst má na svědomí hlavně Írán. Ten v roce 2025 popravil nejméně 2 159 lidí, víc než dvojnásobek proti předchozímu roku. Írán a Saúdská Arábie spolu tvoří 93 procent zaznamenaných poprav. Téměř polovinu (46 procent) všech poprav vykonaly státy za drogové trestné činy. Írán a Saúdská Arábie loni popravily nejméně tři lidi za činy, které spáchali jako nezletilí.
Věta Amnesty, že trest smrti „ve světě ustupuje“, tak platí pro počet zemí, ne pro počet poprav. USA byly loni páté za Čínou, Íránem, Saúdskou Arábií a Jemenem a už 17 let po sobě jsou jedinou zemí obou Amerik, která popravuje.
V Evropě trest smrti zachovává jen Bělorusko. Loni podle Amnesty nikoho nepopravilo ani neodsoudilo, poprvé od nástupu Alexandra Lukašenka v roce 1994. Československo popravilo naposledy v roce 1989: v Praze 2. února vraha Vladimíra Lulka, v Bratislavě 8. června Štefana Svitka. Trest smrti zrušilo zákonem č. 175/1990 Sb. od 1. července 1990.
USA popravují nejvíc od roku 2009
V USA trest smrti zrušilo 23 států a hlavní město Washington. Zbylých 27 států ho má, čtyři z nich mají popravy pozastavené rozhodnutím guvernéra. Trest smrti si ponechala i federální vláda a armáda.
Popravy vrcholily v roce 1999 (98), pak dvě dekády klesaly. Loni jich bylo 47, téměř dvojnásobek proti roku 2024. Šlo o 11 států, z toho 19 poprav připadlo na Floridu. Letos do konce září bylo poprav 29. Od roku 1976 USA popravily 1 683 lidí, z toho 18 žen. V celách smrti čeká na popravu 1 973 lidí, z toho 45 žen.
Trest smrti v USA a ve světě
203
lidí propuštěno z cel smrtiOd roku 1973 se ukázalo, že byli odsouzeni neprávem.
7,1 %
poprav injekcí se nepovedeJe to nejhorší podíl ze všech metod. Historik Austin Sarat, data za roky 1890–2010.
96 %
žen v celách smrtizažilo před uvězněním násilí na základě pohlaví. U 83 procent začalo před 18. rokem.
Tennessee obnovilo popravy v roce 2018 a do letošního srpna jich vykonalo 11. V roce 2022 je guvernér Lee zastavil a obnovil je až v roce 2025. Nezávislá prověrka bývalého federálního prokurátora Eda Stantona zjistila, že stát u žádné ze sedmi poprav od roku 2018 neotestoval smrtící látky předepsaným způsobem. Popravčí neměl lékařské vzdělání.
V květnu 2026 se popravčím přes hodinu a půl nedařilo zavést kanylu Tonymu Carruthersovi. Lékař, kterého k tomu stát najal, podle Death Penalty Information Center nebyl kvalifikovaný zavést centrální žilní katétr. Carruthers dostal roční odklad. Prověření tehdy guvernér nenařídil a popravy pokračovaly. Pike je druhý nepovedený pokus o popravu v Tennessee za necelých pět měsíců.
Argumenty pro: spravedlnost, odstrašení, podpora veřejnosti
Zastánci trestu smrti mají několik hlavních argumentů. Za nejtěžší zločiny má podle nich přijít nejtěžší trest, protože to vyžaduje spravedlnost a ohled na oběti a jejich blízké. Popravený pachatel už nikomu neublíží. Hrozba popravy má odradit další vrahy. A trest smrti chce podle nich většina lidí.
Data podporují jen poslední z nich, a to čím dál slaběji. Trest smrti pro vrahy podporuje podle Gallupova průzkumu z října 2025 52 procent Američanů, nejméně od roku 1972. Vrchol byl v roce 1994 s 80 procenty. Mezi republikány je pro 81 procent, mezi demokraty 32 procent, mezi lidmi do 34 let 41 procent.
Odstrašující účinek se prokázat nepodařilo. Národní rada pro výzkum Národních akademií USA v roce 2012 shrnula desítky studií s tím, že výzkum „neříká nic o tom, zda trest smrti počet vražd snižuje, zvyšuje, nebo na něj nemá vliv“. Doporučila, aby se tyto studie v debatě o trestu smrti nepoužívaly. Státy bez trestu smrti měly podle údajů FBI, které shromáždilo Death Penalty Information Center, v každém roce mezi lety 1990 a 2020 nižší podíl vražd na počet obyvatel než státy, které ho mají.
Levnější trest smrti také není. V Tennessee stál proces s návrhem na trest smrti podle státního kontrolního úřadu v průměru o 48 procent víc než proces o doživotí. Úřad také zjistil, že prokurátoři o trestu smrti nerozhodují jednotně a někteří ho používají jako „vyjednávací kartu“.
Jak nespolehlivě funguje slib, že poprava přinese obětem úlevu, ukazuje sama Colleen Slemmer. Její matka po pokusu o popravu řekla, že spravedlnosti se nedočkala.
Argumenty proti: právo na život a nevratná chyba
Lidskoprávní argumenty vycházejí z Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948. Ta každému zaručuje právo na život (článek 3) a zakazuje kruté, nelidské a ponižující tresty (článek 5). Mezinárodní pakt o občanských a politických právech trest smrti zatím připouští, ale jen za „nejzávažnější zločiny“ a nikdy za činy spáchané před 18. rokem. Druhý opční protokol, který trest smrti ruší úplně, přijalo 92 států. Česko od roku 2004, USA nikdy.
V Evropě trest smrti zakazují protokoly č. 6 a 13 k Evropské úmluvě o lidských právech a článek 2 Listiny základních práv EU. Evropský soud pro lidská práva v roce 1989 rozhodl ve věci Soering proti Spojenému království, že Británie nesmí vydat obviněného do Virginie. Léta čekání v cele smrti by podle soudu byla nelidským zacházením. Valné shromáždění OSN v prosinci 2024 podpořilo celosvětové moratorium na popravy poměrem 130 : 32. USA hlasovaly proti.
K tomu se přidávají argumenty z praxe:
- Chyby nejdou vrátit. Z amerických cel smrti bylo od roku 1973 propuštěno 203 lidí, u nichž se ukázalo, že byli odsouzeni neprávem. Naposledy letos v červenci.
- Rozhoduje barva pleti oběti. Federální kontrolní úřad GAO v roce 1990 zjistil, že ve většině zkoumaných studií ovlivňovala rasa oběti, zda prokurátor navrhne trest smrti. Ve 3 ze 4 případů, které skončily popravou, byla oběť bílá. Mezi všemi oběťmi vražd přitom tvoří běloši zhruba polovinu.
- Duševně nemocní a mladí. Nejvyšší soud USA zakázal popravovat lidi s mentálním postižením (2002) a pachatele mladší 18 let (2005). Duševní nemoc ani věk těsně nad 18 let před popravou nechrání. Pike by podle její žádosti o milost kvůli vážné duševní nemoci nemohla být odsouzena k smrti v sousedním Kentucky ani v Ohiu.
- Utajení. Tennessee nezveřejňuje, odkud smrtící látku bere, jak ji skladuje a testuje. Svědci nevidí, jak popravčí zavádějí kanylu.
- Nepovedené popravy. Historik Austin Sarat z Amherst College spočítal v knize Gruesome Spectacles, že se v USA mezi lety 1890 a 2010 pokazilo 276 z 8 776 poprav, tedy 3,15 procenta. U smrtící injekce, zavedené jako nejhumánnější metoda, to bylo 75 z 1 054 poprav, 7,1 procenta. To je nejvíc ze všech metod.
Selhání společnosti začalo dávno před popravou
Tato část je autorský komentář.
Případ Christy Pike podle mě ukazuje, jak hluboce selhala společnost. Stát se o ni začal skutečně zajímat ve chvíli, kdy ji mohl potrestat. Když ji jako batole znásilňoval dospělý muž, když přinesla do školy kresbu, ze které se to dalo vyčíst, a když ji v jedenácti znásilnil soused, nezasáhl nikdo. Nikdo ji nechránil a nikdo ji neléčil. Měla to dělat rodina, a ta to nedokázala.
Christa Pike přitom není výjimka. Profesorka Sandra Babcock a její kolegové z Cornellovy univerzity zjistili, že nejméně 96 procent žen v amerických celách smrti zažilo před uvězněním násilí, nejčastěji od člena rodiny. U 83 procent začalo dřív, než jim bylo 18 let. Psychiatrička Dorothy Otnow Lewis v roce 1988 vyšetřila všech 14 mladistvých v celách smrti ve čtyřech státech. Dvanáct z nich bylo v dětství brutálně týráno, pět sexuálně zneužili příbuzní. U žádného z nich to soud při ukládání trestu nevzal v úvahu. Spoluautorem studie byl neurolog Jonathan Pincus, který později u Christy Pike zjistil poškození mozku.
Americké úřady ochrany dětí v roce 2024 potvrdily 532 tisíc týraných nebo zanedbávaných dětí. Ve třech čtvrtinách případů byli pachateli rodiče. Skutečný počet je mnohem vyšší. Poslední celostátní studie NIS-4 zjistila, že úřady vyšetřily jen 32 procent případů vážného ubližování dětem. U dětí, kterých si všimla škola, to bylo 20 procent a méně. Tak dopadla i kresba malé Christy.
Myslím, že na tom má podíl i konzervativní přesvědčení, že stát nemá co mluvit do rodiny, výchovy a trestání dětí. Spojené státy jako jediný členský stát OSN neratifikovaly Úmluvu o právech dítěte. Odpor proti ní vedl Michael Farris, zakladatel svazu rodičů vzdělávajících děti doma. Varoval, že by úmluva mohla rodičům zakázat bít děti. Jeho organizace ParentalRights.org dodnes prosazuje dodatek ústavy, podle kterého je právo rodičů řídit výchovu dětí „základním právem“.
Fyzické tresty ve školách povoluje podle stanice NPR stále 15 amerických států, Tennessee mezi nimi. Podle zákona z roku 2018 tam škola smí bít i dítě s postižením, pokud k tomu rodič dá písemný souhlas. Tennesseeský úřad pro děti podle kontrolní zprávy z prosince 2025 dál nechával děti přespávat v kancelářích, jedno z nich 104 dní.
Respekt k rodině je legitimní hodnota. Většina rodin své děti chrání. Kde rodina selže, a takových dětí jsou jen v USA statisíce ročně, dítě nemá nikoho jiného než stát. Ten to musí vědět a musí mít pravomoc zasáhnout.
Česko není výjimka. Fyzické trestání dětí zakázalo teprve od 1. ledna 2026. Patří tak mezi 70 zemí světa, které ho úplně zakazují. Zákaz platí bez sankcí, jako jasné pravidlo pro rodiče i úřady.
Trest smrti tohle selhání nenapraví. Pomstí ho na člověku, kterého stát jako dítě nechránil, a ještě i to dělá tak, že popravu nedokáže provést. Dětství Christy Pike nic neomlouvá. Říká ale, kde mohla společnost tragédii zastavit, a nezastavila: desítky let předtím, než ji stát položil na popravčí lehátko.
