Sedm měsíců podmíněně za větu „sionisté jsou nacisté“ v Rakousku. Tři roky vězení za nájezd autem do propalestinského průvodu ve Švédsku. Zrušené odsouzení za nadávky „sionistům“ v Bavorsku. Evropské soudy po 7. říjnu 2023 rozhodly desítky sporů o hranici mezi svobodou projevu a nenávistí a jedno mají společné: kolektivní nenávist trestají bez ohledu na to, kterou stranu konfliktu míří.
Do téhle linie zapadá i český rozsudek, podle kterého se stát musí omluvit za výrok bývalého ministra Martina Dvořáka o „genetické výbavě“ Palestinců (psali jsme o něm). Jedním rysem z ní ale vybočuje – a právě ten stojí za pozornost.
Čtyři pojmy, které soudy nezaměňují
Tvrzení, že evropské právo protipalestinský rasismus postihnout neumí, v judikatuře neobstojí. Neobstojí ale ani opačná zkratka, že každý ostrý výrok o Izraeli je zločin. Soudy totiž důsledně oddělují čtyři věci, které česká debata běžně slévá dohromady: Palestince, Izraelce, Židy a sionisty.
Kritika Izraele jako státu, jeho vlády či armády smí být mimořádně tvrdá a pořád zůstat chráněným politickým projevem. Útok na Izraelce jako národní skupinu nebo na Židy jako skupinu etnickou či náboženskou už může naplnit podněcování k nenávisti. A u slova „sionista“ soudy zkoumají, zda označuje politický postoj, nebo slouží jako krycí výraz pro Židy. Kdo tyto roviny zamění, splete si i to, co je a co není trestné.
Na obě strany
Šest případů z posledních dvou let ukazuje, jak různě to dopadá – a že odsuzující rozsudky padají za nenávist k Palestincům i za nenávist k Izraelcům a Židům.
| Země | Právní kvalifikace | Výsledek / trest | Výrok nebo skutek |
|---|---|---|---|
| 🇦🇹 Rakousko – Salzburg | Verhetzung (proti Izraelcům a Židům) | 7 měsíců podmíněně, pravomocné | K fotografiím zabitých dětí z Gazy napsal, že „sionisté jsou nacisté“. ORF |
| 🇦🇹 Rakousko – OLG Linz | Verhetzung (v širším případu) | součást tříletého nepodmíněného trestu | Ponižující facebookový příspěvek cílený na Palestince jako skupinu podle původu. OLG Linz |
| 🇩🇪 Německo – BayObLG | Volksverhetzung – zproštění | odsouzení zrušeno | „Sionisté jsou invazoři, teroristé, vrazi a genocidníci“ – soud musí zvážit, zda míří na Židy, nebo na politiku Izraele. BayObLG |
| 🇩🇪 Německo – Flensburg | Volksverhetzung | 6 měsíců podmíněně + 1 200 eur | Cedule „Juden haben hier Hausverbot“ – „Židé sem mají zákaz vstupu“. LTO |
| 🇸🇪 Švédsko – Borås | Hets mot folkgrupp + pokus o těžké ublížení na zdraví | 3 roky vězení + odškodné poškozeným | Autem najel do propalestinské demonstrace; dříve psal „Palestinci jsou nejlepší mrtví“. SVT |
| 🇵🇱 Polsko – Varšava | civilní ochrana osobnosti (řízení běží) | zatím bez rozsudku | Žaloba člena chráněné skupiny za antisemitské projevy; žádá veřejnou omluvu. IJL |
Odsouzení tedy najdeme na obou stranách: za dehumanizaci Palestinců (Linz, Borås) i za nenávist k Izraelcům a Židům (Salzburg, Flensburg). Vedle nich stojí zproštění, která ukazují druhou hranu.
Kde soudy vedou hranici
Nejpřesněji ji loni popsal Bavorský nejvyšší zemský soud. Zrušil odsouzení muže, který „sionisty“ nazval „invazory, teroristy, vrahy a genocidníky“, s odůvodněním, že soud musí nejdřív zvážit, zda šlo o útok na Židy, nebo o kritiku izraelské politiky. Existuje-li rozumný netrestný výklad výroku, trestní soud jej nesmí pominout. Po téže hraně šly dva vídeňské soudy, které obžalované zprostily, protože jejich slova vyložily jako mířená na izraelskou vládu a vojáky ve válce, ne na Židy jako takové.
Ta zdrženlivost má ale rub. Jakmile se sdělení obrátí proti lidem podle původu, ochrana mizí – a je jedno, o kterou skupinu jde. Cedule „Židé sem mají zákaz vstupu“ i paušální portrét „Palestince z Orientu“ končí u soudu stejně.
Čím je Dvořákův případ výjimečný
Řeporyjský starosta Pavel Novotný, odsouzený za výrok, že Palestinci jsou „opice“, i útočník z Borås byli potrestáni trestně jako fyzické osoby. To je v Evropě obvyklá cesta. Dvořák ale žalován nebyl. Tři žalobci zvolili civilní ochranu osobnosti a rovného zacházení a zažalovali rovnou stát – za újmu, kterou způsobil výrok člena vlády pronesený z pozice ministra ve veřejnoprávní televizi.
Druhý rozdíl je v obsahu. Soud neposuzoval nějakou neurčitou „kontroverzní podporu Izraele“, ale tvrzení o vrozené, „geneticky“ dané vlastnosti celého národa – klasickou figuru etnické dehumanizace, jakou evropské soudy postihují i u jiných skupin. Spojení obojího dělá z rozsudku precedent: odpovědnost za dehumanizující výrok nese stát, aniž padlo trestní odsouzení.
Nejblíž má český rozsudek k polskému sporu u varšavského soudu, kde se člen chráněné skupiny domáhá omluvy za kolektivizující veřejný projev. Ten ale zatím běží – rozhodnutí, které by řeklo totéž co to české, tam teprve může padnout.
