Napsali jsme
Trauma z prosince 2011, kdy pokles vládní podpory a neohrabané volební machinace vyhnaly na moskevské Bolotné náměstí statisíce protestujících, zůstává pro Kreml trvalým varováním. Právě od té doby ruské úřady systematicky budovaly mašinérii přísných kvót, administrativního inženýrství a pečlivé filtrace protikandidátů. Letošní hlasování je vyvrcholením této dlouholeté praxe, navíc umocněné válečnou cenzurou.
Úřady nejprve nemilosrdně utnuly poslední legální ventil reálného nesouhlasu, kterým byla tradiční liberální strana Jabloko. Přestože byla léta marginální silou na okraji zájmu, její otevřený požadavek na okamžité příměří na Ukrajině začal během léta 2026 nečekaně silně rezonovat mezi vyčerpanou společností, zejména mezi mladšími ročníky. Podle politoložky Iriny Busyginové právě tento nárůst online zájmu přiměl Kreml stranu neutralizovat.
V srpnu proto zasáhl Nejvyšší soud Ruské federace a straně zrušil federální kandidátní listinu; prvoinstanční rozhodnutí padlo 10. srpna, o týden později soud zamítl i odvolání. To vyvolalo protesty jejích příznivců přímo před budovou soudu, jak informovala agentura AFP. Diskvalifikace stranu z klání nevyřadila úplně – Jabloko mělo dál 135 kandidátů v jednomandátových obvodech, které však soudy začaly po regionech postupně vyškrtávat. Záměr byl nicméně průhledný: na stranické části lístku, o kterou se hraje nejvíc mandátů, neměla zůstat žádná alternativa k pokračování bojů.
Samotný volební výsledek pak v moderním Rusku není předmětem odhadů ani sociologických průzkumů, ale centrálních směrnic. Prezidentská kancelář rozesílala regionům cílová čísla už v průběhu léta a dolaďovala je až do začátku září. Celostátní zisk Jednotného Ruska musí podle nich překročit 50 procent, přičemž jednotlivým typům regionů byly stanoveny odstupňované cíle – od 47 procent tam, kde je podpora režimu průměrná, po 52 až 53 procenta v regionech s vyšší mírou mobilizace.
Režim pro okupovaná území
Zvláštní režim pak Moskva nařídila pro okupovaná území Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti. Zde úřady stanovily minimální hranici pro volební účast i zisk vládní strany shodně na 70 procent. Okupační správa v Doněcku navíc hned na začátku hlavního hlasování ohlásila, že v předčasném hlasování už „odvolil“ přes milion obyvatel.
Podle zjištění nezávislého serveru Meduza ohlásila okupační správa v takzvané Doněcké lidové republice neuvěřitelný rekord: celých 75 procent tamních voličů – tedy více než jeden milion lidí – mělo „odvolit“ už předem v rámci takzvaného předčasného hlasování, které probíhalo od konce srpna. Mobilní volební komise přitom obcházely domy v doprovodu ozbrojených ruských vojáků, za jejichž asistence lidé vhazovali lístky do přenosných uren; nucenou účast v okupovaných oblastech popsala agentura AP, záběry ozbrojenců u přenosných uren zveřejnil i Euronews.
Evropská unie i Kyjev označily tento proces za nelegální frašku a hrubé porušení mezinárodního práva. V Doněcku však nešlo o mezinárodní uznání; vykázaný milion hlasů slouží Moskvě jako hotový fakt, který má zakrýt realitu válkou zdevastovaného regionu a předem pojistit požadovanou celostátní většinu.
Hlas po 38 sekundách
Tam, kde dříve režimu stačilo svážet zaměstnance k urnám podnikovými autobusy, navíc plně převzala otěže digitalizace. Distanční elektronické hlasování se stalo neprůhlednou černou skříňkou, která je letos nasazena ve 33 regionech a pokrývá přes 48 milionů oprávněných voličů. Server Meduza zmapoval do očí bijící anomálie hned od prvních minut hlasování – v Moskevské oblasti systém zaznamenal první odevzdaný online hlas pouhých 38 sekund po pátečním spuštění.
Spolu s digitální kontrolou přišel bezprecedentní nátlak na pracovištích; například učitelé v Jakutsku dostali přímý příkaz nejen sami odvolit, ale každé dvě hodiny hlásit vedení škol jmenný seznam rodičů svých žáků, kteří již odevzdali hlas. Aby systém nikdo nenarušoval, úřady pod vykonstruovanými záminkami nevpustily do volebních místností téměř 1 300 nezávislých pozorovatelů KPRF i vyřazeného Jabloka; důvody sahaly od „nefunkčního USB disku“ po to, že se pozorovatel po místnosti „příliš pohyboval“.
