Rituál za 23 miliard. Proč si nervózní Kreml píše volební výsledky sám

V pátek ráno se na Kamčatce a Čukotce otevřely volební místnosti pro první ruské parlamentní volby od plnohodnotného vpádu na Ukrajinu. Záběry Vladimira Putina, jak sedí před monitorem ve své pracovně, kliká na distanční elektronické hlasování a stroze děkuje počítači, přinesla tisková agentura TASS.

Zatímco státní aparát rozjel třídenní mašinérii s rozpočtem přesahujícím 23 miliard rublů a oficiálním sloganem „Tvůj hlas je síla Ruska“, kulisy v ulicích velkých měst svědčí o pravém opaku: volby provází ticho, apatie a prázdné nástěnky.

Přesto za zdmi Kremlu panuje podle zahraničních korespondentů i nezávislých ruských novinářů největší nervozita za poslední dekádu. Válka se protáhla do pátého roku, ruské rafinerie a logistické uzly čelí úderům dronů, v regionech narůstá inflace i výpadky pohonných hmot a bezpečnostní aparát podle uniklých informací zvažoval, zda volby raději zcela nezrušit vyhlášením stanného práva.

Nakonec se jde k urnám. Nikoli však soutěžit, ale splnit administrativní plán.

Důvody pro uskutečnění voleb nakonec převážily hned na několika frontách. V prvé řadě šlo o kalkulovaný kontrast s Kyjevem. Moskva nutně potřebovala propagandistický argument vůči Ukrajině, která v souladu se svou ústavou během válečného stavu prezidentské ani parlamentní volby nepořádá. Vladimir Putin tak mohl doma i směrem do zahraničí rozehrát rétoriku, že zatímco sousední země své demokratické mechanismy pozastavila, Rusko funguje bez jediného zádrhelu jako stabilní a sebevědomý právní stát.

Neméně podstatnou roli hrála potřeba zpečetit válečný kurz iluzí celonárodního konsensu. Režim neusiloval o skutečnou debatu, ale o vytvoření dojmu kolektivního souhlasu s vleklým konfliktem. Z volební účasti se stal nekompromisní test loajality, v němž pasivita nebo ignorování uren znamenaly nebezpečné vystoupení ze stáda. Odevzdání hlasu tak nepředstavovalo volbu politického programu, nýbrž podpis pod pokračováním války.

Pro Kreml představovaly volby ideální prověrku toho, jak spolehlivě fungují regionální gubernátoři a jejich aparáty. Vedení státu si potřebovalo ověřit, zda místní elity dokáží i pod tlakem sankcí, výpadků zásobování a skryté společenské únavy dodat do Moskvy přesně nařízená čísla, aniž by tím v regionech vyvolaly viditelné nepokoje.

Jak přesně režim předepsané výsledky vyrábí – od vyřazení protiválečného Jabloka přes centrálně nařízené kvóty 47–53 procent až po neprůhledné elektronické hlasování –, jsme podrobně rozebrali v samostatném textu. Následující přehled shrnuje, jak se zářijové hlasování liší od posledních voleb do Státní dumy v roce 2021 – od předepsaných výsledků přes rozšíření elektronického hlasování až po rostoucí rozpočet celé operace.

Hlasování v září 2026 není zápasem o moc. Složení 450členné Dumy zůstane rozděleno mezi Jednotné Rusko a čtyři loajální parlamentní satelity – komunisty, nacionalisty z LDPR, Spravedlivé Rusko a Nové lidi –, které v klíčových momentech hlasují s Kremlem.

Přesto se za hladkým průběhem skrývá křehkost. Režim, který musí vyřadit marginální protiválečnou stranu, nutit učitele k hlášení účasti rodičů a nařizovat přesné rozmezí výsledků centrálním dekretem, nevěří vlastnímu obyvatelstvu.

Volební lístek vhozený do urny nebo odeslaný přes státní portál Gosuslugi už dávno není vyjádřením politické preference. Je to úřední stvrzenka, že občan přijal pravidla hry a je ochoten podepsat svou poslušnost systému, který jej posílá do zákopů.