Giniho koeficient: jak číst číslo, které říká víc než průměrná mzda

Průměrná hrubá mzda v Česku překročila v roce 2024 hranici 45 000 korun měsíčně. Mediánová mzda – mzda přesně na středu rozložení, kde polovina zaměstnanců vydělává více a polovina méně – se pohybovala kolem 35 000 korun. Rozdíl mezi průměrem a mediánem je 10 000 korun.

Tento rozdíl má jednoduché vysvětlení: malý počet velmi vysokých příjmů táhne průměr nahoru, aniž by ovlivnil medián. Průměrná mzda popisuje imaginárního průměrného zaměstnance, který ve skutečnosti neexistuje.

Co měří Giniho koeficient

Giniho koeficient vyjadřuje nerovnost v distribuci příjmů nebo majetku na škále od 0 (dokonalá rovnost – každý má přesně stejně) do 1 (dokonalá nerovnost – jeden člověk má vše). V praxi se hodnoty pohybují od 0,25 v nejrovnostářštějších ekonomikách po 0,60 v nejnerovnějších.

Česko má Giniho koeficient příjmové nerovnosti přibližně 0,26 – jeden z nejnižších v EU. Zdá se, že jsme vzornou rovnostářskou zemí.

Proč jedno číslo nestačí

Giniho koeficient měří příjmovou nerovnost – tedy to, jak jsou rozděleny mzdy a transfery v daném roce. Neměří majetkovou nerovnost, která zahrnuje nemovitosti, finanční aktiva a zděděné bohatství.

Majetková nerovnost je v Česku výrazně vyšší než příjmová. Podle dat Eurostatu a ČNB vlastní nejbohatší decil české populace přibližně 55 % celkového soukromého majetku. V Německu je to podobné, v Norsku a Dánsku nižší.

Druhý problém: Giniho koeficient je citlivý na příjmy v dolní části distribuce, méně na extrémy na vrcholu. Může zůstat stabilní, i když příjmy nejbohatšího procenta rostou výrazně rychleji než příjmy středu.

Co data říkají o Česku

Příjmová nerovnost v Česku je nízká a do roku 2024 stabilní. To je výsledkem relativně komprimovaných mezd, silného systému sociálních transferů a nízkého podílu kapitálových příjmů v příjmové statistice.

Majetková nerovnost je vyšší a hůře měřitelná, protože Česko nemá evidenci majetku srovnatelnou s příjmovými daty. Rozjezd mezi příjmovou a majetkovou nerovností bude v příštích dekádách narůstat s tím, jak se v Česku teprve rozvíjí generační dědění majetku – fenomén, který je v bohatších západních zemích přítomen od 19. století.