Data pro budoucí premiérku · Ekonomická nerovnost
USA vs. severní Evropa: dvě cesty k různé majetkové nerovnosti
Kateřina Mahdalová & Michal Škop · 18. června 2026
Giniho koeficient příjmové nerovnosti v USA dosahuje přibližně 0,39. V Dánsku je to 0,28, v Norsku 0,26, ve Švédsku 0,27. Česko je na 0,26 – blíže skandinávskému modelu než americkému.
Ale čísla příjmové nerovnosti říkají jen část příběhu. Majetková nerovnost je v USA výrazně vyšší než ve skandinávských zemích, a to i přesto, že Skandinávie má vyšší ceny nemovitostí.
Co produkuje americkou nerovnost
Giniho koeficient v USA rostl od 70. let 20. století téměř nepřetržitě. Klíčové faktory:
- Úpadek odborů: podíl zaměstnanců v odborech klesl z přibližně 35 % v roce 1954 na méně než 10 % dnes. Odbory komprimovaly mzdové rozdíly.
- Kapitálové příjmy: příjmy z akcií, nemovitostí a dividend rostly rychleji než mzdy a jsou koncentrovány v horní části distribuce.
- Zdravotní systém: náklady na zdravotní péči jsou v USA přibližně dvakrát vyšší než v OECD průměru při horších průměrných výsledcích – a platí je z velké části jednotlivci, ne stát.
Co produkuje skandinávskou relativní rovnost
Skandinávské země mají vysoké daně, silné odbory, rozsáhlé sociální státy a vysoké výdaje na vzdělání. To jsou strukturální příčiny nižší příjmové nerovnosti. Ale mají i vysokou majetkovou nerovnost – tržní ceny nemovitostí jsou v Oslu, Stockholmu nebo Kodani vyšší než v Praze.
Klíčový rozdíl není, že bohatí v Skandinávii jsou chudí – jsou srovnatelně bohatí jako jinde. Rozdíl je v tom, že střední a nižší příjmové skupiny mají vyšší příjmy, lepší přístup ke zdravotní péči a vzdělání a větší sociální mobilitu.
Co z toho plyne pro Česko
Česká příjmová nerovnost je nízká, ale majetková nerovnost roste s rozvojem trhu s nemovitostmi. Sociální mobilita – pravděpodobnost, že dítě z nejnižšího příjmového kvintilu dosáhne vyššího – je v Česku nadprůměrná v rámci EU, ale klesá.
Volba mezi „americkým" a „skandinávským" modelem není binární. Je to sada konkrétních politických nástrojů – zdanění kapitálových příjmů, investice do veřejného vzdělání, dostupnost zdravotní péče – jejichž kombinace rozhoduje o trajektorii nerovnosti v příštích dekádách.