Problémem není déšť, ale horko: Fyzika „teplotního sucha“

Příběh: Čekání na srážky jako falešná naděje. Proč i v „průměrně deštivých“ letech Česko vysychá a proč nám přehrady samy o sobě nepomohou. Verze: v2.0 (Grounded in Physics)

Falešná naděje z oblohy

Když v Česku prší týden v kuse, lidé si oddechnou: „Konečně je po suchu.“ Jenže data ukazují, že tato úleva je čím dál častěji iluzorní. Budoucí premiérka bude čelit paradoxu: srážkové úhrny v ČR jsou dlouhodobě relativně stabilní, přesto krajina, lesy a studny vysychají.

Vysvětlení není v tom, kolik vody na Česko spadne, ale v tom, jak rychle z něj zmizí. Vítejte ve světě „teplotního sucha“.

Nůžky se rozevírají: Proč se vnitrozemí „peče“ rychleji

Zatímco globální průměrná teplota vzrostla od roku 1961 o cca 1,3 °C, Česká republika se oteplila o 2,3 °C. Tato propast není chybou měření, ale neúprosnou fyzikou pevniny. Oceány, které tvoří 70 % planety, ohřívání „brzdí“ svou obří tepelnou kapacitou. My ale žijeme uprostřed kontinentu, který reaguje na oteplování okamžitě a intenzivně.

Každý stupeň Celsia navíc výrazně zvyšuje schopnost atmosféry „vysávat“ vodu z krajiny skrze evapotranspiraci (výpar).

Factfulness Point: V 60. letech se v ČR průměrně vypařilo cca 450 mm srážek. Dnes horko z krajiny vytáhne přes 580 mm. „Nůžky“ mezi stabilním deštěm a rostoucím výparem se rozevírají. Výsledek? V krajině zbývá o 25 % méně vody pro zemědělství a spodní vody než před půl stoletím – i když prší pořád stejně.

Tropické dny: Ždímání krajiny

Nárůst tropických dní (nad 30 °C) funguje jako obří fén. V roce 2025 zasáhlo extrémní půdní sucho 25 % území ČR, přestože pršelo téměř normálně. Problémem tedy není „nedostatek deště“, ale „přebytek horka“.

K tomu se přidává tzv. Globální zjasňování. Tím, že jsme si v 90. letech vyčistili vzduch od popílku a síry, dopadá na povrch víc přímého slunečního záření. Vyhraná bitva o čistý vzduch tak paradoxně zesílila lokální oteplování.

Past betonových řešení

Politickým reflexem bývá slib: „Postavíme nové přehrady.“ Přehrady jsou důležité pro pitnou vodu, ale pro krajinu jsou jen malou náplastí. Velká vodní hladina v horkém létě ztrácí odparem obrovské množství vody. Skutečným řešením je chlazení krajiny.

• Revitalizace: Obnova mokřadů a remízků, které vodu stíní a zpomalují její odtok.
• Odolné lesy: Konec smrkových monokultur, které v horku kolabují a místo chlazení se stávají zdrojem emisí.

Závěr: Premiérka stínů a vody

Budoucí premiérka nesmí bojovat s „nedostatkem srážek“. Musí bojovat s „přebytkem horka“. Energetická suverenita a ochrana vody jsou spojité nádoby. Bez transformace energetiky a krajiny se Česko doslova vypaří do okolních oceánů.

---

Zdroje: ČHMÚ, Fakta o klimatu, InterSucho (CzechGlobe 2025).