Česko je dost velké na to, aby mohlo věci měnit

Častý argument „jsme příliš malí na to, abychom něco změnili“ vs. realita individuální odpovědnosti a technologické suverenity.

Poslechnout článek
audio doplníme

„Česko tvoří jen 0,2 % globálních emisí, i kdybychom se vrátili do jeskyní, planeta si toho nevšimne." Argument je matematicky pravdivý a strategicky slepý zároveň. Kdyby stejně uvažoval Náchod – jsem jen 0,2 % Česka, na mně nezáleží – a přestal se starat o své okolí, a totéž udělalo každé město, stát by se rozpadl. Globálně je Česko tím Náchodem. A přehlíží přitom, že nízkoemisní technologie jsou nová ropa, kterou se dá vydělávat, ne jen náklad.

Historický zlom: Číňan dnes emituje víc než Čech

Strašení Čínou a Indií, které „pálí uhlí jako o závod", právě dohnala data. Podle EDGAR 2025 vypustí v roce 2024/2025 průměrný Číňan víc skleníkových plynů než průměrný Čech (10,8 t vs. 8,3 t CO2eq). Čína sice stále staví uhelné elektrárny, ale zároveň v roce 2024 nainstalovala více solárních panelů než zbytek světa dohromady. Peking pochopil, že nízkoemisní technologie jsou novou „ropou“.

Pokud se budeme schovávat za mýtus, že „my nic, to oni“, ujedou nám technologické i tržní nůžky.

Emisní „těžká váha“ na hlavu

Když se podíváme na odpovědnost jednotlivce, obraz se změní. Průměrný obyvatel Česka vyprodukuje 4× více emisí než průměrný Ind.

S emisemi ~9,2 tuny CO2eq na hlavu (celkový úhrn včetně dopravy a průmyslu) patříme k 5. nejhoršímu místu v Evropské unii. Pokud budeme světu říkat, že my nic měnit nemusíme, protože nás je málo, dáváme Indii (s miliardou lidí) morální právo říct totéž. Fyzika atmosféry nezná státní hranice, zná jen celkový tlak.

Dekarbonizace jako ochrana exportu

Skutečný důvod pro dekarbonizaci ČR ale není jen „záchrana planety“. Je to ekonomické přežití.

Český export je z 80 % závislý na Evropské unii, která v roce 2026 naplno zavádí uhlíkové clo (CBAM). Pokud budou naše výrobky „špinavé“, protože stále pálíme drahé uhlí, stanou se v dodavatelských řetězcích firem jako VW nebo Siemens prostě neprodejnými.

  • Francie (5,8 t CO2/os) a Švédsko (3,6 t CO2/os) už dnes vyrábějí s mnohem menší emisní zátěží.
  • Pokud se nepřizpůsobíme, české zboží bude vytlačeno čistší a levnější konkurencí ne z ekologických, ale z ryze cenových důvodů.

Závěr: Role technologického lídra

Budoucí premiérka nesmí bojovat za právo na 0,2 % emisí. Musí bojovat za právo na technologickou suverenitu. Naše role není v objemu ušetřených tun, ale v exportu řešení. Energetická transformace není charita. Je to největší modernizační projekt v dějinách ČR, který má zabránit tomu, aby se z průmyslového srdce Evropy stal zrezivělý a předražený skanzen.

Bylo to pro vás přínosné?

Newsletter

To hlavní z našich článků

přímo do vašeho emailu.