Data pro budoucí premiérku · Klimatická změna
Česko je dost velké na to, aby mohlo věci měnit
Kateřina Mahdalová & Michal Škop · 12. června 2026
Příběh: Častý argument „jsme příliš malí na to, abychom něco změnili“ vs. realita individuální odpovědnosti a technologické suverenity. Verze: v2.0 (The Scale of Responsibility)
Alibi malého hráče
V českých hospodách i v poslaneckých lavicích zní často jedna věta: „Česko tvoří jen 0,2 % globálních emisí. I kdybychom se vrátili do jeskyní, planeta si toho ani nevšimne.“ Tento argument je matematicky pravdivý, ale strategicky slepý. Budoucí premiérka, která na něj vsadí, riskuje, že z Česka udělá skanzen, který nikomu nic neprodá.
Vítejte u „alibi Náchoda“. Pokud by Náchod (nebo jakékoliv jiné město) řeklo, že na něm v rámci ČR nezáleží (vzdyť je jen 0,2 % Česka), a přestalo by se starat o své okolí, stát by zkolaboval. Globálně jsme my tím Náchodem.
Historický zlom: Čína nás předběhla
Často slyšíme strašení Čínou a Indií, které „pálí uhlí jako o závod“. Jenže nejnovější data (EDGAR 2025) přinesla historický zlom.
Factfulness Point: V roce 2024/2025 průměrný Číňan vypouští více skleníkových plynů než průměrný Čech (10,8 t vs. 8,3 t CO2eq). Čína sice stále staví uhelné elektrárny, ale zároveň v roce 2024 nainstalovala více solárních panelů než zbytek světa dohromady. Peking pochopil, že nízkoemisní technologie jsou novou „ropou“.
Pokud se budeme schovávat za mýtus, že „my nic, to oni“, ujedou nám technologické i tržní nůžky.
Emisní „těžká váha“ na hlavu
Když se podíváme na odpovědnost jednotlivce, obraz se změní. Průměrný obyvatel Česka vyprodukuje 4× více emisí než průměrný Ind.
S emisemi ~9,2 tuny CO2eq na hlavu (celkový úhrn včetně dopravy a průmyslu) patříme k 5. nejhoršímu místu v Evropské unii. Pokud budeme světu říkat, že my nic měnit nemusíme, protože nás je málo, dáváme Indii (s miliardou lidí) morální právo říct totéž. Fyzika atmosféry nezná státní hranice, zná jen celkový tlak.
Dekarbonizace jako ochrana exportu
Skutečný důvod pro dekarbonizaci ČR ale není jen „záchrana planety“. Je to ekonomické přežití.
Český export je z 80 % závislý na Evropské unii, která v roce 2026 naplno zavádí uhlíkové clo (CBAM). Pokud budou naše výrobky „špinavé“, protože stále pálíme drahé uhlí, stanou se v dodavatelských řetězcích firem jako VW nebo Siemens prostě neprodejnými.
- Francie (5,8 t CO2/os) a Švédsko (3,6 t CO2/os) už dnes vyrábějí s mnohem menší emisní zátěží.
- Pokud se nepřizpůsobíme, české zboží bude vytlačeno čistší a levnější konkurencí ne z ekologických, ale z ryze cenových důvodů.
Závěr: Role technologického lídra
Budoucí premiérka nesmí bojovat za právo na 0,2 % emisí. Musí bojovat za právo na technologickou suverenitu. Naše role není v objemu ušetřených tun, ale v exportu řešení. Energetická transformace není charita. Je to největší modernizační projekt v dějinách ČR, který má zabránit tomu, aby se z průmyslového srdce Evropy stal zrezivělý a předražený skanzen.
Zdroje: EDGAR Database 2025, Global Carbon Project, Eurostat 2024.