Loni se v Česku s poruchou příjmu potravy léčilo 3 858 dívek mladších 19 let. V roce 2010 jich bylo 1 199, tedy necelá třetina. Vyplývá to z datového souhrnu Poruchy příjmu potravy, který na portálu NZIP vydává Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Souhrn počítá každé dítě, které mělo v daném roce s touto diagnózou ambulantní nebo nemocniční péči hrazenou pojišťovnou, a to jen jednou. Chlapců bylo loni 549. Dívky tvoří skoro devět desetin všech dětských pacientů.
🔻🔻🔻
Jak rodiče ovlivňují vztah dětí k jídlu, se na sociálních sítích probírá hlavně přes takzvané mandlové matky (almond moms). Pojem vznikl ze scény z americké reality show The Real Housewives of Beverly Hills z roku 2013. Modelka Yolanda Hadid v ní telefonuje s dospívající dcerou Gigi, které je slabo, protože skoro nic nejedla, a radí jí, ať si dá pár mandlí a pořádně je rozkouše. Virálním se klip stal na sociálních sítích v letech 2021 a 2022 a ženy pod ním začaly sdílet vlastní zkušenosti s matkami, které hlídaly porce a komentovaly postavu. K fenoménu se tento měsíc vrátily i Seznam Zprávy v textu o tom, jak dětem nezkazit vztah k jídlu.
Podívali jsme se, co o dívkách, jídle a vlastním těle říkají česká data a co ukazují výzkumy o rodičích. Čísla o léčbě jsme převzali z tabulek ÚZIS a přepočítali je na počet dívek v populaci podle ČSÚ. O tom, jak dospívající vnímají svou postavu, vypovídá mezinárodní výzkum zdraví školáků HBSC, který za Česko dělá tým Univerzity Palackého v Olomouci.
Dívek v léčbě přibývalo už před covidem, v roce 2021 o polovinu
V letech 2010 až 2012 se s poruchou příjmu potravy léčilo kolem 1 200 dívek ročně. Od roku 2013 jejich počet rostl a v roce 2019 dosáhl 1 978, o 65 % víc než v roce 2010. Mezi lety 2020 a 2021 pak přibylo 1 047 dívek, tedy o polovinu víc, v době, kdy byly školy kvůli covidu dlouhé měsíce zavřené. Na předchozí úroveň se počet už nevrátil. Do roku 2025 vzrostl o dalších 23 %.
Chlapců s poruchou příjmu potravy přibylo méně, z 314 v roce 2010 na 549 loni. Podíl dívek mezi dětskými pacienty proto vzrostl ze 79 % na 88 %. Dospělých pacientů od 19 let bylo loni 5 786, o 43 % víc než v roce 2010. Dětských pacientů tedy přibývá rychleji než dospělých.
Nejvíc pacientů je mezi 15 a 19 lety. Podle souhrnu výkazů ambulantní psychiatrie jich psychiatrické ambulance v tomto věku loni léčily 2 769, v roce 2011 to bylo 1 031. Dětí do 14 let bylo loni 818. Výkaz počítá pacienty za každou ambulanci zvlášť, takže člověk, který chodí na dvě místa, je v něm dvakrát.
Data neukazují, proč léčených dívek přibývá
Tabulky ÚZIS počítají, kolik dětí se dostalo k lékaři. Neříkají, kolik dětí nemoc má, ani proč onemocnělo. Za nárůstem může stát víc vysvětlení najednou a data sama nerozliší, které váží nejvíc.
Prvním je péče samotná. Když se o nemoci víc mluví a víc lékařů ji pozná, dostane se do statistik i část dětí, které by dřív zůstaly bez diagnózy. Číslo pak roste, i když nemocných nepřibývá stejně rychle.
Druhým je délka léčby. Nově zjištěných onemocnění, u dětí i dospělých dohromady, evidovaly psychiatrické ambulance loni 1 740, v roce 2011 to bylo 1 296. To je nárůst o třetinu, zatímco všech léčených pacientů je v ambulancích dvakrát tolik co tehdy. Část růstu tak může jít na vrub tomu, že pacientky zůstávají v péči déle, třeba proto, že je nemoc trápí dlouho nebo se k ní vracejí.
Třetím je covid. Skok v roce 2021 časově odpovídá zavřeným školám, izolaci od vrstevníků a více času na sociálních sítích. Česká data ale nedovolují oddělit, který z těchto vlivů rozhodl.
A pak jsou tu rodiče. Jak se v českých rodinách mluví o jídle a o postavě dětí, žádný reprezentativní výzkum nesleduje. Nejblíž má studie ELSPAC z roku 2018, která se ptala osmnáctiletých. Kdo jim kritizuje postavu a váhu, uvádějí nejčastěji matku a sourozence, nejvíc je pak bolí kritika od rodičů. Na otázky o kritice ale odpovědělo asi 200 lidí, tedy malá část vzorku.
Dívek s normální váhou, které se cítí tlusté, je méně než před dvaceti lety
Výzkum HBSC se školáků ptá, jestli se cítí moc hubení, akorát, nebo moc tlustí, a zároveň zjišťuje jejich výšku a váhu. Podle reportu Zdravá generace, který zpracoval český tým HBSC, ubývá dívek, které mají normální nebo nižší váhu, a přesto o sobě říkají, že jsou tlusté. U patnáctiletých to bylo v roce 2002 33 %, v roce 2022 15 %. U chlapců stejného věku se podíl drží kolem 6 až 7 %.
Ubývá i dívek, které se cítí příliš tlusté bez ohledu na váhu. Podle mezinárodního Data Browseru HBSC to v roce 2014 o sobě říkalo 38 % patnáctiletých dívek, v roce 2022 28 %. Chlapců je kolem 22 %. Horší je to s dietami. V roce 2014, jediném, za který jsou čísla dostupná, drželo dietu nebo dělalo něco proto, aby zhublo, 37 % patnáctiletých dívek a 19 % chlapců stejného věku.
Že se dívky cítí lépe ve svém těle a přitom jich víc končí v léčbě, si neodporuje. Výzkum HBSC popisuje většinu školaček, léčba poruchy příjmu potravy se týká zhruba tří dívek z tisíce. Vztah k vlastnímu tělu se většině dívek zlepšuje, dívek, které onemocní tak, že potřebují lékaře, ale přibývá.
Když rodiče mluví o váze, děti častěji drží diety
Dlouhodobě se vlivem rodičů zabývá americký Project EAT z Minnesotské univerzity. V roce 2013 jeho vědci porovnali 2 348 dospívajících podle toho, o čem s nimi rodiče mluví. Z dospívajících s nadváhou drželo dietu 64 %, když s nimi matka mluvila o jejich váze nebo o tom, že by měli zhubnout. Když mluvila jen o zdravém jídle, drželo dietu 40 %. U dětí bez nadváhy byl poměr 35 % proti 23 %. S otci to vyšlo podobně a výsledky platily pro dívky i chlapce.
Starší studie stejného týmu z roku 2010 se ptala 356 dospívajících dívek. Z těch, které matka hodně nabádala k dietě, sáhlo k extrémním způsobům hubnutí 25,8 %. Z dívek, které k dietě nenabádala, 5,2 %.
Stopa vede i do dospělosti. Project EAT sledoval 556 lidí 15 let, od dospívání po dobu, kdy sami měli děti. Rodiče nabádali k dietě 42 % dívek a 29 % chlapců. Kdo to v dospívání zažil, měl jako dospělý asi 1,7krát častěji záchvaty přejídání a sám 1,5krát častěji nabádal k dietě své dítě.
Všechny tyto studie ukazují souvislost, ne důkaz příčiny. Autoři sami upozorňují, že to může fungovat i obráceně: dítě, které už má s jídlem potíže, může rodiče k řečem o váze vyprovokovat. Rodinné faktory navíc ve studii z roku 2010 vysvětlily 10–15 % rozdílů mezi dívkami. Zbytek souvisí s vlivy, které studie neměřila.
Lékaři radí mluvit o jídle, ne o váze
Americká pediatrická akademie v roce 2016 doporučila pediatrům, aby při prevenci obezity i poruch příjmu potravy u dospívajících kladli důraz na zdravý životní styl, ne na váhu. Upozorňuje, že většina dospívajících, u kterých se porucha příjmu potravy rozvine, předtím obezitu neměla, ale část z nich onemocní při snaze zhubnout.
Český doporučený postup Psychiatrické společnosti ČLS JEP připomíná, že první příznaky nemoci často zachytí rodina nebo škola. Rodiče mají být do léčby zapojení a u dospívajících je nejúčinnější rodinná terapie.
Kde hledat pomoc: Linka Anabell pro lidi s poruchami příjmu potravy a jejich blízké je na čísle 774 467 293, v pondělí, ve středu, ve čtvrtek a v pátek od 8 do 16 hodin, v úterý od 10 do 18 hodin. V pondělí a ve středu od 17 do 20 hodin funguje i chat. Linka je anonymní. Další služby, poradny a kontaktní centra v Brně, Praze a Ostravě najdete na webu Centra Anabell.
Na otázku, co dívky do léčby přivádí, česká data neodpovídají. Odpověď na to, co mohou rodiče udělat hned, je ve výzkumech shodná: mluvit s dětmi o tom, co jedí, ne o tom, kolik váží.
