Skoro každá mapa světa, kterou znáte ze školy nebo z telefonu, používá Mercatorovu projekci. Ta vznikla v 16. století pro námořní navigaci a má jednu vlastnost: čím dál od rovníku, tím víc zemi zvětšuje. Grónsko tak vypadá jako celá Afrika, Rusko jako polovina planety a Evropa mohutněji, než jaká doopravdy je.
Žádná mapa světa nemůže být ve všem přesná. Země je zakřivená koule a její povrch nelze rozvinout na plochu bez toho, aby se změnily některé plochy, tvary, úhly nebo vzdálenosti. Proto nabízíme vedle Mercatorovy projekce i další běžně používané metody. Plochojevné projekce pomáhají porovnávat rozlohy, kompromisní projekce vytvářejí vyváženější obraz celého světa a některé jiné lépe zachovávají úhly nebo směry. Každá slouží jinému účelu a každá se od skutečné zeměkoule v něčem liší.
Nejlíp to pochopíte, když si to osaháte sami. Vyberte zemi a táhněte ji po mapě. Jak ji posunete k rovníku, zmenší se do své skutečné velikosti; jak ji potáhnete na sever, nafoukne se. Číslo ×N u každé země ukazuje, kolikrát je na dané zeměpisné šířce větší, než ve skutečnosti je.
Zkuste přetáhnout Grónsko dolů nad Afriku – „obří" ostrov z běžné mapy se scvrkne na velikost Alžírska. Přesně na tomhle principu stála oblíbená hra The True Size Of…, ze které jsme vyšli; naše verze k tomu přidává přesné přeškálování a ukazatel zkreslení.
Proč to není jen hračka: způsob, jakým kreslíme svět, ovlivňuje, koho vnímáme jako velkého a mocného – a koho přehlížíme. Proč se mapy mění, jak o jejich podobě hlasuje OSN a kde v tom stojí Česko i USA, rozebíráme v hlavním článku o proměně map světa.