Méně párů, méně dětí. Rovnice, kterou žádný příspěvek nezmění

Globální rozpad párování

V Jižní Koreji dosáhla úhrnná plodnost v roce 2023 hodnoty 0,72 – nejnižší číslo, jaké bylo kdy v suverénním státě naměřeno, a to navzdory štědrým pronatalitním pobídkám. Výzkum dokumentuje trend, který přesahuje kulturní a ekonomické hranice: v řadě zemí s různou historií i ekonomickou úrovní klesá podíl mladých lidí žijících ve stabilních párových vztazích, a tento trend je silnější tam, kde je vzdělání žen vyšší.

Čtyři skupiny faktorů

Vzdělání žen mění jejich očekávání od partnerství – vzdělané ženy častěji odmítají vztahy s výraznou asymetrií péče a kariérních nákladů, a pokud chybí partneři ochotní nabídnout symetričtější uspořádání, ke vztahu nedochází. Prekarizace zaměstnání odkládá moment finanční připravenosti na partnerský závazek. Nedostupné bydlení znesnadňuje společné soužití, klíčovou podmínku dlouhodobého vztahu. Digitální platformy snižují sociální tlak na párové soužití jako normu.

Co se děje v Česku

V Česku zatím data o poklesu párového soužití nejsou tak strmá jako v Asii, ale trend je viditelný. Podíl osob žijících v manželství nebo nesezdaném soužití ve věkové skupině 25–34 let podle sčítání lidu klesl z přibližně 68 % (2001) na 58 % (2021). Průměrný věk při uzavření prvního manželství u mužů stoupl z 24,4 let (1990) na 31,8 let (2023), průměrný věk matky při prvním porodu přesáhl 30 let.

Co politika neovlivní

Pronatalitní politika dokáže snižovat bariéry pro páry, které rodinu chtějí, ale narážejí na překážky – dostupné bydlení, kapacity péče o děti, flexibilní pracovní trh. Nemůže ale přímo zvyšovat podíl lidí, kteří párový vztah vůbec tvoří – tato proměnná je podmíněna hodnotovými změnami, strukturou trhu práce a individuálními preferencemi, které žádný dostupný nástroj politiky neadresuje. Jižní Korea to ilustruje krajním příkladem: přes desetiletí pronatalitních programů a přes 200 miliard dolarů výdajů zůstala plodnost na 0,72.

Proč jde o strukturální, ne přechodnou změnu

Pokles párového soužití podle dostupného výzkumu není přechodnou fází způsobenou ekonomickými šoky – je to strukturální posun podmíněný vzdělanostní revolucí a novou ekonomikou, silnější v zemích, kde k těmto změnám došlo dříve a rychleji. Česko prošlo vzdělanostní revolucí rychle: podíl vysokoškolsky vzdělaných žen vzrostl ze 12 % (1991) na 32 % (2021). Pro budoucí premiérku z toho plyne konkrétní závěr: demografická politika zaměřená výhradně na pobídky pro existující páry s dětmi adresuje jen část problému – druhá část si žádá jiné otázky o hodnotovém prostředí, symetrii trhu práce a dostupnosti bydlení i pro jednotlivce.

---

Zdroje: Alice Evans, King's College London: The Global Collapse of Coupling (2024) · ČSÚ: Sčítání lidu, domů a bytů 2001, 2011, 2021 · ČSÚ: Demografická ročenka – průměrný věk při sňatku a prvním porodu · Statistics Korea: TFR 2023 · Jiřina Kocourková, Přírodovědecká fakulta UK · Geruso & Spears, Journal of Economic Perspectives