Vymíráme. To je prostě fakt
Česká plodnost je nyní druhá nejnižší v naší moderní historii. Premiér Babiš to chce zvrátit, ale nemá šanci. Tzv. vymírání je totiž nová normalita skoro všude.
audio doplníme
Loni se v Česku narodilo 77 636 dětí, nejméně za 240 let, co se narození celoplošně počítají. Pokaždé, když z takového čísla někdo vyvodí, že vymíráme, je dobré se zeptat: kdo vlastně? Jako Češi, jako Evropané, nebo jako lidstvo? Každá odpověď je jiná – a znamená něco jiného pro to, co se s tím vůbec dá dělat. Tahle kapitola ty tři roviny odděluje, protože jen tak je vidět, kde je problém skutečný a kde jde spíš o strašení.
Začněme doma. Úhrnná plodnost – kolik dětí připadá průměrně na jednu ženu – v Česku po růstu k 1,71 v roce 2020 spadla zpět na 1,28, pod nejpesimističtější scénář, s nímž ČSÚ počítal. Za rekordně nízkým počtem narozených ale nestojí jen ona: do plodného věku teď vstupují slabé ročníky narozené v 90. letech, takže i při stejné plodnosti by se dětí rodilo méně. Jak se česká plodnost vyvíjela od roku 1990, ukazuje graf.
V evropském měřítku Česko výjimkou není – pod hranicí prosté reprodukce je dnes skoro celá Evropa, a lidstvo jako celek přitom neubývá. Pro Česko je tak skutečným tématem stárnutí a úbytek lidí v produktivním věku: mezeru, kterou samotné porodné nezaplní a bez přistěhovalectví ji dohnat nejde. Ostatně do programového prohlášení vlády z 5. ledna 2026 se číslo 2,1 už nedostalo; zůstala jen slova o tom, že mladí lidé mají moci „plánovat budoucnost, zakládat rodiny a mít dostupné bydlení“.
Co v této kapitole najdete
Osm hlavních textů vede od vysvětlení demografických ukazatelů přes české dopady až k možnostem politiky. Pod nimi najdete navazující analýzy, které jednotlivé části rozvíjejí.