Svět se nepřelidňuje, zato se výrazně mění jeho skladba

V roce 1919 mělo Togo méně než milion obyvatel. Československo jich mělo přes třináct milionů. Část tehdejší české politické elity, vedena představou, že velké státy potřebují kolonie jako hospodářské zázemí, uvažovala o tom, zda by malý africký mandát nebyl vhodným pořízením pro mladou republiku.

Plán se nerealizoval. A čísla, která by ho opravňovala, mezitím zmizela. Togo dnes čítá přes 9,1 milionu obyvatel a roste tempem zhruba 2,4 % ročně. Česká republika má 10,9 milionu a populačně stagnuje. Podle projekcí OSN Togo českou populaci v objemu překoná někdy do roku 2040.

Přelidnění jako mýtus

Světová populace dosáhla osmi miliard v roce 2022. Číslo vypadá alarmisticky, ale jeho trajektorie vypovídá o něčem jiném. Globální úhrnná plodnost klesla ze 5 dětí na ženu v roce 1960 na 2,3 v roce 2023 a stále klesá. Medián projekcí OSN předpokládá, že světová populace dosáhne "setrvačností" vrcholu kolem 10,5 miliardy kolem roku 2080 a poté začne klesat.

Přelidnění ve smyslu exponenciálního a nekontrolovaného růstu celé planety se tedy nestalo a nestane. Co se místo toho děje, je výrazný posun geografického těžiště populace.

Afrika roste, Evropa a Čína ztrácejí

Subsaharská Afrika má úhrnnou plodnost 4,6 dítěte na ženu. Niger vede světové statistiky s hodnotou 6,9. Kontinent jako celek poroste z 1,5 miliardy (2024) na odhadovaných 2,5 miliardy v roce 2050 a až 4,2 miliardy v roce 2100.

Evropa půjde opačnou cestou. Ze 750 milionů dnes na méně než 700 milionů v roce 2050 při středním scénáři OSN. Čína, která řídila svou plodnost desetiletí pod úroveň přirozené reprodukce, zaznamenala v roce 2022 první absolutní úbytek obyvatel od roku 1961. Indie přitom v roce 2023 Čínu v počtu obyvatel předstihla.

Stáří jako geopolitický faktor

Medián věku obyvatel říká víc než celkový počet. V Nigeru je to 15,4 roku – polovina populace nedosáhla věku, ve kterém Češi obvykle ukončují střední školu. V Japonsku je medián věku 49,9 roku. V České republice 44,3 roku a roste.

Stárnoucí společnost má vyšší výdaje na zdravotnictví a péči, menší podíl ekonomicky aktivní populace a větší tlak na penzijní systémy. Mladá, rychle rostoucí společnost čelí jiným strukturálním tlakům: nedostatku vzdělávací infrastruktury, problémům se zaměstnaností a urbanizaci, která přechází z rurálních oblastí do měst rychlostí, na níž nestačí bytový fond ani veřejné služby.

Obě situace jsou demograficky obtížné. Nestejným způsobem.

Co z toho plyne pro migraci

Rozdíl mezi regiony s přebytkem mladé pracovní síly a regiony s jejím nedostatkem je jedním ze strukturálních motorů migrace: v Evropě chybějí lidé v péči, stavebnictví a sezónním zemědělství, v Africe jsou lidé, ale chybějí pracovní místa. Jedni mají poptávku, druzí nabídku – a hranice mezi nimi je jediné, co brání trhu, aby se potkaly.

Česko už mezi země, které migrací dorovnávají populační úbytek, patří: v roce 2023 přibylo čistou migrací přes 70 tisíc lidí a bez nich by celkový počet obyvatel klesal. Politická debata o tom, jak tenhle tok řídit, se přitom vede převážně bez pohledu do dat (jak s migrací počítá kanadský model, ukazujeme ve srovnání čtyř zemí).

Svět se nepřelidní. Přerozdělí se

Státy, které tento posun vezmou jako strategický fakt – nikoli jako kulturní hrozbu –, mají šanci ho řídit. Státy, které ho ignorují nebo redukují na slogany, nechají rozhodnutí udělat za sebe: demografii, trhu práce a migrační vlně samotné.

Togo bude mít brzy víc obyvatel než Česká republika. To samo o sobě není problém ani příležitost. Je to prostě fakt.