Švédsko, Francie, Maďarsko, Kanada: čtyři modely reakce na pokles plodnosti. Co z nich skutečně funguje

Česká debata o porodnosti má oblíbený trik: argumentovat jednou zemí. Zastánci štědrých dávek ukazují na Maďarsko, přátelé jeslí na Švédsko, skeptici na Koreu. Každý si vybírá zemi, která potvrzuje jeho závěr. Podívali jsme se proto na čtyři nejcitovanější modely najednou – a s celou křivkou, ne jen s rokem, který se komu hodí.

Švédsko: infrastruktura péče funguje, rekord přesto neudržela

Švédsko vsadilo na rodičovskou vázanou na příjem, jesle dostupné od prvního roku a nepřenosné tatínkovské měsíce. Plodnost vystoupala z 1,50 (2000) na 1,97 (2010) – rekordní vzestup bohatého světa, který se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat. Do roku 2023 ale spadla na 1,45. Přenositelné poučení zůstává: rané jesle prokazatelně snižují překážku pro druhé dítě a nepřenosná otcovská měřitelně mění dělbu péče doma. Česko má v jeslích zhruba 5 % dětí do tří let proti 35 % evropského průměru a otcovskou dva týdny. (Proč švédský vzestup nevydržel, rozebíráme ve Skandinávské pasti.)

Francie: nejdražší rodinná politika Evropy drží 1,7

Francie dává na rodiny přibližně 3,5 % HDP, nejvíc v EU: bezplatnou školní péči od tří let, dávky stupňované podle počtu dětí, daňové úlevy. Výsledek: plodnost stabilně mezi 1,7 a 1,96 po dvě dekády, dnes kolem 1,7. Francie je nejčastěji citovaný důkaz, že politika funguje – a současně nejlepší doklad jejího stropu. Ani nejvyšší rodinné výdaje kontinentu hranici 2,1 nikdy nedosáhly.

Maďarsko: nejsilnější pobídky, nejistý účet

Maďarsko od roku 2010 provozuje nejintenzivnější pronatalitní program moderní Evropy, s výdaji odhadovanými na 4–5 % HDP: matky čtyř a více dětí neplatí daň z příjmů, hypotéky se odpouštějí po narozených dětech. Plodnost vzrostla z 1,23 (2011) na zhruba 1,55–1,60 (2023). Nárůst je skutečný; otevřené zůstává, kolik z něj je trvalá změna a kolik jen dřívější načasování porodů, které se později projeví poklesem – odpověď dají až uzavřené generace. Jisté je jedno omezení: maďarské výhody se vážou na manželství. V Česku se přes 50 % dětí rodí mimo ně, takže by obdobný model míjel většinu narozených.

Kanada: jediná země, která limit přiznala nahlas

Kanada jako jediná ze čtveřice veřejně uznala, že porodnost politikou nevrátí, a postavila pracovní trh i důchody na systematické imigraci. Její plodnost 1,4–1,5 patří k nižším ve srovnání – věkovou strukturu má přitom zdravější než průměr EU. Kanadská lekce se netýká dávek: demografický cíl nemusí znít „více narozených", může znít „dost pracujících a plátců daní". Jinak položená otázka dostává jinak dosažitelné odpovědi.

Co si z toho má vzít česká vláda

Čtyři země, čtyři cesty, tři konzistentní závěry. Dostupná péče o děti zvedá realizovanou plodnost spolehlivěji než jednorázové peníze – mírně, ale doložitelně. Hranici 2,1 trvale nedosáhla žádná kombinace opatření v žádné bohaté zemi; kdo ji slibuje, slibuje něco, co za čtyřicet let nikde nenastalo (spočítali jsme to na datech všech zemí OECD). A rovnice pracovní síly se bez migrace a důchodové reformy nedopočítá: plodnost 1,5 s kvalifikovanou migrací uživí sociální stát lépe než plodnost 1,8 bez ní.