Šest tisíc obcí, čtyři odlišné osudy: kde Česko roste a kde pomalu mizí

Karviná ztratila za jedinou dekádu přes 12 % obyvatel. Říčany u Prahy za stejnou dobu o téměř 30 % vyrostly. Obě čísla popisují jednu a tutéž zemi ve stejných letech – a ukazují, proč celostátní demografická debata míjí podstatu. Česko nemá jeden populační vývoj. Má jich přinejmenším čtyři a probíhají současně, pár desítek kilometrů od sebe.

Čtyři osudy jedné země

Data ze čtyř sčítání lidu (1991–2021) rozdělují 6 258 českých obcí do čtyř skupin. Suburbia v zázemí Prahy, Brna a Plzně rostla nejrychleji – některé obce do 30 km od Prahy za třicet let zdvojnásobily počet obyvatel, převážně přílivem lidí z center, ne vyšší porodností. Průmyslová krajská a okresní města (Chomutov, Most, Bruntál, Jeseník) po roce 1989 mírně ztrácela s tím, jak se přestavoval průmysl. Periferní venkov Ústeckého, Karlovarského, Olomouckého a Moravskoslezského kraje ztratil za tři dekády 20–40 % obyvatel – odešli mladí a zbylí stárnou. A pak je tu čtvrtá, méně nápadná skupina: stabilní venkov s pevnou komunitou, hlavně v jižních Čechách a na Vysočině, který drží počty obyvatel navzdory všem prognózám. Menšina – ale důkaz, že vylidnění malé obce žádný přírodní zákon nenařizuje.

Od císaře pána: 150 let dat říká, že se nevylidňuje venkov, ale český venkov

Řada sčítání, kterou v roce 1869 založil František Josef I., dovoluje sledovat každou obec přes 150 let. V analýze pro Seznam Zprávy jsme nad těmito daty ukázali dvě věci, které z kratších řad nejsou vidět.

První: největší zlom nezpůsobila ekonomika, ale rok 1945. Vysídlení Němců vyprázdnilo pohraničí a ani více než 2,5 milionu dosídlenců z let 1945–1952 díru nezaplnilo – Sudety jsou na mapě dodnes čitelné jako světlý pás.

Druhá, pro dnešní politiku důležitější: vylidňování venkova, které v Čechách běží od 60.–70. let, nemá obdobu ani na Moravě, ani v sousedním Rakousku. Moravský venkov počty obyvatel zhruba drží a jižní Morava roste. Rakouský venkov je osídlený podobně jako před 150 lety – příhraniční Wolfsthal má dnes zhruba jedenapůlkrát víc obyvatel než za císaře pána, zatímco srovnatelné obce na české straně o obyvatele přicházejí. Krajina, klima i vzdálenost od velkých měst jsou přitom na obou stranách hranice stejné. Liší se něco jiného: rakouské obce drží jesle, školu, obchod, lékaře a spoj. „K vylidňování dochází ve slabých regionech," shrnul nad našimi mapami sociolog Martin Buchtík – tam, kde v devadesátých letech zmizela pošta, pak obchod, pak málotřídka a nakonec autobus. Lidé neodcházejí z venkova. Odcházejí z venkova, kde se nedá vyřídit recept.

Města vítězí – a není to katastrofa

Praha vyrostla z 1,21 milionu obyvatel (1991) na zhruba 1,37 milionu (2021), a to při plodnosti hluboko pod celostátním průměrem; celý přírůstek přinesla migrace, vnitřní i zahraniční. Moravskoslezský kraj mezitím klesl z 1,28 na 1,17 milionu, Ústecký z 829 na 802 tisíc. Republika se přelévá do metropolí a jejich zázemí – a podle novějších dat ten pohyb táhnou hlavně dvacátníci a třicátníci, tedy přesně lidé, kteří s sebou stěhují i budoucí porodnost.

Ekonom Edward Glaeser v knize Triumph of the City označuje město za nejúspěšnější vynález lidstva: blízkost lidí zrychluje výměnu nápadů, zvyšuje mzdy i produktivitu, a obyvatel hustého města zatíží klima méně než tentýž člověk v domku se dvěma auty na periferii. Glaeserův argument má i protiintuitivní část – města nedělají lidi chudými, ale přitahují chudé, protože nabízejí cestu nahoru. Pro českou debatu z toho plyne střízlivý závěr: stěhování mladých do měst je globální vzorec, který žádná vláda nezastaví a zastavovat nemá smysl. Smysl má rozhodnout, co s místy, odkud se odchází.

Spirála, kterou plošné příspěvky netrefí

V obcích, odkud mladí odešli, je přirozený úbytek – víc zemřelých než narozených – každoroční realitou už od 90. let, tedy o generaci déle, než platí pro republiku jako celek. Demografové mluví o strukturálním stárnutí: méně mladých znamená méně dětí, méně dětí znamená slabší školu a služby, slabší služby vyhánějí další mladé. Přesně tuhle spirálu rakouské obce přerušují – ne porodným, ale tím, že služby v obci udrží.

Celostátní čísla přitom v politické debatě slouží jako argument pro plošná opatření. Jenže demografický tlak má v Praze podobu nedostupných bytů a přetížených školek, v Mostě odlivu mladých a v pohraniční vsi stárnutí bez náhrady. Jeden celostátní příspěvek na tři různé nemoci nezabírá – v nejlepším případě má průměrný účinek, což při takhle rozdílných výchozích stavech znamená: nikde pořádný.

Poznámka k datům a mapám: Tento text navazuje na naše analýzy pro Seznam Zprávy (Od císaře pána po současnost, 2022 a Jak se mění populace ve vaší obci, 2023). Datové řady 1869–2021 aktualizujeme o poslední roky bilance obyvatelstva ČSÚ; nové interaktivní mapy Česka a Rakouska pro tento speciál připravujeme a doplníme je sem po dokončení.