Bez migrace by podle kontrolního scénáře Českého statistického úřadu žilo v Česku na začátku roku 2101 přibližně 7,4 milionu obyvatel. Střední varianta projekce, která s migrací počítá, končí poblíž 9,9 milionu. Rozdíl zhruba 2,5 milionu lidí ukazuje, že příchody ze zahraničí mohou dlouhodobý populační úbytek podstatně zpomalit.

Nulová migrace není realistická předpověď. ČSÚ ji zveřejňuje jako kontrolní scénář: umožňuje oddělit vliv stěhování od porodnosti a úmrtnosti. Skutečný vývoj může skončit nad oběma hodnotami i pod nimi, protože právě budoucí migrace patří k nejméně jistým vstupům populační projekce.

Počet obyvatel a jejich věk jsou dvě různé otázky

Střední varianta udrží celkový počet obyvatel výrazně výš než scénář bez migrace. Věková skladba se přesto změní. Na začátku roku 2101 mají lidé ve věku 65 a více let tvořit 34,1 % obyvatel, zatímco na začátku projekce představovali přibližně pětinu.

Rozhoduje, kdo přichází. Člověk ve věku třiceti let může okamžitě rozšířit pracovní sílu. Dítě narozené ve stejném roce do ní vstoupí přibližně za dvě desetiletí. Migrace proto může na nedostatek pracovníků působit rychleji než vyšší porodnost. Příchozí však také stárnou, takže jednorázová migrační vlna věkovou strukturu nezmění natrvalo.

Pobyt se počítá až tehdy, když trvá

Demografický účinek závisí na délce pobytu. Člověk, který po několika letech odejde, zvýší počet obyvatel a pracovní sílu jen dočasně. Trvalejší dopad mají lidé, kteří v Česku zůstanou, pracují zde, založí domácnost a jejich děti projdou českými školami.

Proto nestačí sledovat počet vydaných pobytových oprávnění. Pro plánování jsou důležité věk, vzdělání, zaměstnanost, příjem, region, rodinné složení a pravděpodobnost dalšího pobytu. Stejných sto tisíc příchozích může mít podle této skladby velmi rozdílný vliv na pracovní trh, školy i veřejné rozpočty.

Zaměstnání pod kvalifikací snižuje přínos migrace

Česko zapojilo vysoký podíl dospělých uprchlíků z Ukrajiny do práce. OECD zároveň upozorňuje, že mnozí pracují na místech pod úrovní své kvalifikace. Z pohledu demografie v zemi jsou přítomni v obou případech. Pro ekonomiku a financování veřejných služeb však není jedno, zda lékařka pracuje ve zdravotnictví, nebo v zaměstnání, které její vzdělání nevyužívá.

Rozhodnutí o uznávání kvalifikací, výuce češtiny, dostupnosti školek a bydlení proto patří také do demografické politiky. Určují, kolik příchozích bude skutečně pracovat, jakou práci budou vykonávat a zda v Česku zůstanou.

Migrace může doplnit chybějící pracovníky a zmírnit pokles počtu obyvatel. Nemůže zachovat dnešní věkovou skladbu jedním přílivem lidí ani nahradit rozhodnutí o důchodech, produktivitě a organizaci péče. Přesnější politická otázka proto nezní, kolik lidí má přijít. Zní, koho Česko potřebuje, zda mu umožní využít kvalifikaci a jaké podmínky mu nabídne pro dlouhodobý život.