Zdravotnictví a dlouhodobá péče
Lékařů v součtu přibývá, přesto může dostupná péče v regionech mizet: rozhoduje věk sboru, rozmístění, úvazky a chybějící návazná péče. Do roku 2035 dosáhne důchodového věku 53 % praktiků – a rozdíl mezi výdaji na dlouhodobou péči u nás (13 %) a v EU (18 %) dnes odpracovávají rodiny.
audio doplníme
Jedna pacientka prochází několika systémy
Modelová cesta ukazuje místa, kde se z dostupnosti lékaře stává problém koordinace, kapacity a financování.
Mahdalová & Škop
Marie, 78 let, žije sama v malé obci. Má diabetes, srdeční selhání a začínající poruchu paměti. První otázka zní, zda má její praktik ještě kapacitu a kdo ordinaci převezme.
Další péče závisí na tom, zda spolu ordinace sdílejí dokumentaci a zda se Marie dostane ke specialistovi včas. Elektronická žádanka pomůže teprve tehdy, když ji používají obě strany.
Zhoršení stavu končí hospitalizací. Část takových pobytů lze odvrátit dobrou ambulantní a koordinovanou péčí; Česko je nad průměrem OECD.
Akutní léčba skončila, potřeba pomoci nikoli. Nejslabší okamžik přichází při předání mezi zdravotním a sociálním systémem.
Dcera zařizuje léky, hygienu, dopravu i dohled. Tato práce se neobjeví v počtu lůžek ani zdravotnických úvazků.
Když domácí péče nestačí, rozhoduje skutečná kapacita terénních a pobytových služeb, čekací doba, cena a vlastník zařízení.
Personál: součet roste, dostupnost se rozhoduje jinde
Lékařů přibylo mezi roky 2020 a 2024 ze 45 252 na 48 781; počet sester stagnuje kolem 86 tisíc (ČSÚ). Zároveň do roku 2035 dosáhne důchodového věku 52,8 % praktiků pro dospělé a u pediatrů je v důchodovém věku už dnes 34,6 %. Příprava nového lékaře trvá deset let, takže vlna odchodů je dána – rozhoduje se o tom, co ji zmírní: kompetence sester, skupinové praxe v regionech, telemedicína a digitalizace administrativy.
Zubaři: 6 993 lékařů, ale dostupnost se láme na smlouvách
Počet zubařů se pět let drží kolem sedmi tisíc. O tom, kdo je „bez zubaře", rozhodují smlouvy s pojišťovnami, přijímání nových pacientů a dojezd – data, která stát zatím neumí složit do jedné odpovědi. První krok: jednotná definice člověka bez dostupné pravidelné péče.
Zdravé roky: měřitelná ztráta je v odvratitelných hospitalizacích
Čech prožije po pětašedesátce 7,6 roku ve zdraví, Švéd 13,9. Rozdíl nemá jedinou příčinu – tvrdé srovnání ale nabízejí odvratitelné hospitalizace: Česko 592 na 100 tisíc obyvatel, průměr OECD 473. Systém s 6,4 lůžka na tisíc obyvatel (OECD 4,2) a 2,7 % výdajů na prevenci je stavěný na léčení rozvinuté nemoci.
Péče: největší poskytovatel nemá adresu
Do dlouhodobé péče posílá Česko 13 % zdravotních výdajů, průměr EU je 18 % – rozdíl nesou rodiny. Podíl lidí nad 80 let se do roku 2050 zdvojnásobí; do roku 2040 bude potřeba zhruba 35 700 nových lůžek následné a dlouhodobé péče a stát dnes neumí spočítat ani skutečnou frontu čekajících. Nejslabším místem systému je předání pacienta z nemocnice domů.
Vlastnictví: veřejné peníze potřebují čitelné majitele
Evropskou dlouhodobou péči skupují investiční skupiny; neprůhlednost vlastnictví označuje European Observatory za regulační problém. V Česku se obor protíná s politikou – ministr Boris Šťastný vyšel z byznysu péče o lidi s demencí, holding blízký Andreji Babišovi přijímá úhrady pojišťoven. Stavíme databázi politiků a poskytovatelů: vlastnictví, dotace, úhrady, rozhodovací pravomoci.
Palubní deska: sedm čísel místo tiskových konferencí
Úspěch vlády v této kapitole měříme sedmi ukazateli: podíl lidí bez dostupného praktika · podíl lidí bez pravidelné zubní péče · čekací doby na vybrané výkony · čas od podezření k zahájení léčby · odvratitelné hospitalizace · čekání na domácí, odlehčovací a pobytovou péči · roky života ve zdraví a jejich regionální rozdíly. U každého: výchozí rok, cíl, odpovědná instituce – a informace, zda stát data vůbec zveřejňuje.
Úkol pro budoucí premiérku
Budoucí krize české péče nezačne ve chvíli, kdy dojdou peníze. Začne ve chvíli, kdy nemocného nebude mít kdo převzít z nemocnice – a stát bude dál předstírat, že se o něj nějak postará rodina.