Patnáct ročních platů za byt: Praha je třetí nejméně dostupná metropole Evropy

Na průměrný sedmdesátimetrový byt v Praze je podle Deloitte Property Index 2025 potřeba 15,0 hrubých ročních mezd. V evropském srovnání je Praha třetí nejméně dostupné město – hůř je jen Amsterdam (15,4) a Atény (15,3). A nejde o vzdálené metropole: Bratislava vychází na 13,9 mzdy, Varšava na 9,2, Berlín na 8,4 a Vídeň na 8,1. Pražský kupující tedy potřebuje téměř dvojnásobek ročních platů oproti Vídeňanovi – při srovnatelné práci a často nižší mzdě. (Co přesně index měří a kde má limity, rozebíráme v ověření.)

Praha není celé Česko – je jeho výstraha

V Praze žije desetina obyvatel země, se zázemím pětina. Extrémní hodnota indexu ale ukazuje, co se stane všude, kde se vysoká poptávka potká s pomalou novou nabídkou – a stejný vzorec už běží v Brně (viz deficit nabídky). Rozdíl mezi patnácti pražskými a osmi vídeňskými platy je sedm let života strávených spořením navíc; roky, které se propisují do odkládání dětí (souvislost dokládá kapitola Demografie) i do spotřeby domácností.

Cena bytu je hlavně cena čekání

Nejčastější vysvětlení míří na ceny materiálů, energií nebo na „chamtivé developery". Data ukazují prozaičtější součet: povolování, územní plánování, odvolání, infrastruktura, financování, kapacity stavebnictví a lokální odpor. Česko mělo už ve starším žebříčku Doing Business Světové banky jednu z nejhorších pozic v povolování staveb v Evropě – a po reformě stavebního práva a náběhu nového informačního systému podle samotného ministerstva pro místní rozvoj neexistuje spolehlivá jednotná řada, která by délku řízení vůbec měřila. Každý rok čekání přitom znamená úroky, rizika a vyšší výslednou cenu. Výsledek za rok 2025: Praha si klade cíl stavět kolem 9 000 bytů ročně, dokončilo se jich 5 303.

Vlastnictví bez alternativy

Ve vlastním bydlí 72 % českých domácností, v tržním nájmu 22 % (OECD, 2022). Vlastnictví historicky znamenalo jistotu – jenže pro generaci, která na něj při 15 platech za byt nedosáhne, se z něj stala zamčená brána bez náhradního vchodu. Stabilní, dostupný nájemní sektor, jaký drží ceny ve Vídeni, v Česku prakticky neexistuje (jak vídeňský systém funguje).

Co může vláda: nabídka, ne levnější dluh

Sliby „dostupnějších hypoték" cenovou propast nezmenší – levnější dluh při nezměněné nabídce ceny dál zvedá. Tři páky, které nabídku skutečně zvětšují: měřit a zveřejňovat délku fází stavebního řízení (co se neměří, nedá se zrychlit), vybudovat obecní, družstevní a institucionální nájemní vrstvu jako důstojnou alternativu vlastnictví, a využít prefabrikaci a dřevostavby tam, kde už pozemky, projekty a povolení existují. Kdo z nájemního bytu nedosáhne ani na nájem v místě, kde je práce, nakonec odejde – i s prací.