Nedostupnost bydlení

Byt v Praze stojí patnáct ročních platů. Spekulanti za to nemůžou

Kdykoli se mluví o drahém bydlení, najde se rychlý viník: spekulanti a fondy, které skupují byty na investici. Má to jeden háček. Za cenou pražského bytu nestojí primárně ti, kdo byty kupují – ale to, kolik se jich vůbec postaví. A tenhle deficit se dá změřit.

Průměrná rodina musí na byt v Praze vydělávat patnáct hrubých ročních mezd – třetí nejhorší poměr v evropském srovnání po Amsterdamu a Aténách. Praha přitom dlouhodobě nestaví ani tolik bytů, kolik si sama stanovila jako cíl. Cesta od pozemku k hotovému bytu dnes trvá skoro deset let. Dokud se nezkrátí, žádná regulace kupujících ceny nesníží.

Polský případ ale varuje, že zrychlení povolování samo o sobě nestačí, pokud poptávka zůstává koncentrovaná v jedné metropoli. Tokio naopak ukazuje, jak vypadá trh, kde nabídka skutečně rychle reaguje na poptávku – za cenu institucionálních změn, které jsou v českém kontextu obtížně přenositelné celé, ale částečně ano.