Praha chce stavět 9 000 bytů ročně. Loni dokončila 5 303
Oblíbený viník drahého bydlení – spekulanti a prázdné byty – nevysvětlí základní číslo: metropole dokončují o třetinu méně bytů, než samy označují za potřebné. A domácností přibývá rychleji než obyvatel.
audio doplníme
Praha si ve vlastní strategii klade cíl stavět kolem 9 000 bytů ročně. V roce 2025 jich dokončila 5 303 – o zhruba 3 700 méně, než město samo považuje za potřebné tempo; zahájených bylo 7 380. Politická rétorika přitom nabízí pohodlnější vysvětlení: „byty jsou, jen je drží spekulanti a Airbnb". Kdyby ale všechna pražská Airbnb zítra zmizela, mezera mezi potřebným a skutečným tempem výstavby by nezmizela s nimi. Základní problém je kapacitní: nabídka v místech, kde lidé potřebují bydlet, neroste tempem poptávky.
Brno jede podle stejného vzorce
Dostupnost není jen pražská výjimka. Podle Data Brno je na koupi bytu v Brně potřeba zhruba 14 ročních průměrných platů – téměř pražská úroveň (Praha: 15); Ostrava vychází na 10,9. Brněnská městská data zároveň popisují stejnou kapacitní logiku jako Praha: dokončených bytů spíš ubývá a počet stavebních povolení v posledních třech letech klesá. Jednotná oficiální statistika „kolik bytů v Česku chybí" neexistuje – závisí na metodice. Tvrdý údaj, který k dispozici je, je rozdíl mezi tempem, které města sama označují za potřebné, a tím, co se skutečně dokončí.
Domácností přibývá rychleji než lidí
Poptávku netlačí jen migrace do měst. Mění se struktura domácností: přibývá jednočlenných – senioři, mladí profesionálové, lidé po rozchodu. I při stejném počtu obyvatel tak roste počet domácností, a tedy potřebných bytů. Výstavba na tuhle tichou změnu reaguje o dekády pomaleji, než probíhá.
Technologie pomůže až na konci řetězce
Prefabrikace a dřevostavby umějí zrychlit samotnou stavbu – ale stavět se dá jen to, co má pozemek, projekt, povolení a peníze. Tovární výroba bytů dává smysl teprve s připravenou frontou povolených projektů; bez rychlejších změn územních plánů nebude co vyrábět. Pořadí kroků je proto dané: nejdřív měřit a zrychlit povolování, pak standardizovat výstavbu. Polsko, které povoluje nejvíc v celé EU, zároveň ukazuje, že ani rychlé povolování samo nestačí, když se poptávka koncentruje do několika metropolí (polský paradox).
Bytová krize nemá jednoho viníka, kterého by šlo zdanit nebo zakázat. Měří se jediným číslem: kolik bytů se dokončí tam, kde lidé skutečně chtějí žít. Zatím je to číslo o třetinu menší, než města sama potřebují.