Za hranice pražského mediánu

Česko má druhou nejnižší příjmovou nerovnost v EU – měřeno vlastním, nízkým mediánem. Při jednotném evropském prahu by pod hranicí skončilo přes 40 % domácností. Mezi Prahou a Ústím neleží 90 kilometrů, ale dvě strukturálně různé země.

Poslechnout článek
audio doplníme

Česko má druhou nejnižší příjmovou nerovnost v Evropské unii a nejnižší míru ohrožení chudobou. Z pražské kanceláře to vypadá jako splněný sen – jenže obě čísla se měří vůči českému mediánu, a ten je na evropské poměry nízký. Kdyby se na české domácnosti použil jednotný evropský příjmový práh, spadlo by pod něj přes 40 % z nich. Devadesát kilometrů mezi Prahou, kde průměrný byt stojí 15 milionů a průměrná mzda se blíží 70 tisícům, a Ústím nad Labem tak neodděluje dvě města. Odděluje dvě strukturálně různé země.

Rovnostářské, ale nízkopříjmové

Hranice ohrožení chudobou se počítá jako 60 % národního mediánu disponibilního příjmu – měří tedy, kolik lidí je hluboko pod českým středem, ne jestli český střed odpovídá západní kupní síle. Analýza Conven/PAQ Research proto nabízí druhý pohled jednotným evropským prahem: přes 40 % českých domácností pod ním. Neznamená to, že 40 % Čechů je majetkově chudých – znamená to, že nízká nerovnost může koexistovat s nízkou příjmovou hladinou. Majetek je navíc jiná kapitola: podle šetření ČSÚ je medián čistého jmění domácností nižší než průměr, což samo o sobě prozrazuje koncentraci majetku nad středem (podrobně v kapitole Ekonomická nerovnost).

Praha je uzel, ne parazit

Oblíbené tvrzení „Praha vysává regiony" data nepodporují. Na Prahu připadá zhruba 27 % českého HDP, jenže regionální HDP měří, kde se tvoří přidaná hodnota – a pražské číslo zvedají ústředí firem, ministerstva a práce statisíců lidí, kteří do města dojíždějí odjinud. Skutečný problém neleží v bohatství Prahy, ale v izolaci periferií od produktivní práce, kvalitních škol a dostupných služeb. Zatímco Praha se kupní silou blíží Mnichovu, Ústecký a Karlovarský kraj se za poslední dekádu k průměru EU prakticky nepřiblížily. Ekonomové tomu říkají rozvojová past: dost silnic na to, aby lidé odjeli za prací jinam, málo škol a služeb na to, aby moderní firmy chtěly zůstat.

Místa, na kterých přestalo záležet, se ozvala u uren

London School of Economics pro tenhle jev razí pojem geografie nespokojenosti: lidé nevolí protestně proto, že jsou absolutně chudí, ale proto, že cítí, že na jejich místě na mapě už nezáleží. V mikroregionech jako Vřesová nebo Obrnice, kde je v exekuci téměř polovina dospělých (mapa exekucí zde), přestal být stát partnerem a stal se výběrčím. Volební výsledky roku 2025 jsou logickým vyústěním – ne příčinou, ale posledním článkem řetězu, který začíná u zavřené školy a končí u urny.

Bylo to pro vás přínosné?

Newsletter

To hlavní z našich článků

přímo do vašeho emailu.