Itálie má svou jižní otázku už sto padesát let. Proč se severojižní propast nikdy nezavřela?

Nejstarší regionální propast v Evropě

Rozdíl mezi severní a jižní Itálií (takzvaný Mezzogiorno – jih a ostrovy včetně Sicílie a Sardinie) je zdokumentovaný už od sjednocení Itálie v roce 1861. Sever industrializoval rychle, jih zůstal převážně zemědělský, s nižší úrovní vzdělání a slabší infrastrukturou. Tento rozdíl přežil fašismus, válku, poválečnou obnovu i vstup do eurozóny.

Masivní investice 20. století – co se povedlo

Italský stát po druhé světové válce zřídil Cassa per il Mezzogiorno (1950–1984), rozsáhlý investiční fond zaměřený výhradně na infrastrukturu, průmyslové zóny a zemědělské reformy na jihu. Investice v řádu desítek miliard dolarů (v dnešní hodnotě) vybudovaly silnice, vodovody, elektrifikaci a průmyslové komplexy, které předtím chyběly.

Tento program měřitelně zlepšil základní životní úroveň – přístup k vodě, elektřině, zdravotní péči. Rozdíl v HDP na obyvatele mezi severem a jihem se v poválečných dekádách citelně zmenšil.

Co se nepovedlo

Přes investice do infrastruktury se na jihu nikdy nevytvořila srovnatelná koncentrace soukromého průmyslu a inovačních firem jako na severu (kolem Milána, Turína, Boloně). Velká část investovaných peněz směřovala do státních nebo státem dotovaných podniků, které po skončení dotací často nebyly konkurenceschopné. Korupce a organizovaný zločin (mafiánské struktury na Sicílii a v Kalábrii) odčerpávaly část veřejných investic mimo zamýšlený účel.

Výsledkem je přetrvávající rozdíl: HDP na obyvatele na jihu Itálie zůstává dlouhodobě výrazně nižší než na severu, nezaměstnanost mladých lidí na jihu je vyšší, a odliv vzdělaných mladých lidí na sever nebo do zahraničí pokračuje.

Proč infrastruktura sama nestačí

Italská zkušenost je důležitým korektivem k představě, že "stačí investovat do silnic a propast zmizí". Infrastruktura je nutná podmínka, ne dostačující. Bez paralelního vzniku konkurenceschopného soukromého sektoru, kvalitních institucí a nízké korupce zůstává region závislý na transferech, ne na vlastní ekonomické síle.

Co je přenositelné pro Česko

Český regionální rozdíl (Praha/Brno vs. severozápad a periferie) je řádově menší a mnohem novějšího data než italský Mezzogiorno – vznikl primárně deindustrializací po roce 1989, ne stoletími odlišného historického vývoje. Italská zkušenost je ale relevantním varováním: investice do infrastruktury bez paralelní podpory soukromého sektoru, kvality institucí a vymáhání práva nemusí propast uzavřít, jen ji zpomalí.

---

Zdroje: Istat (Italský statistický úřad): Regional GDP per capita · Banca d'Italia: Mezzogiorno economic reports · OECD: Regional Development Policy in Italy · Eurostat: Regional GDP statistics