Nad průměrem OECD, o třicet bodů pod vlastní úrovní z roku 2003

Budoucí premiérka stojí v aule jedné z pražských technických univerzit. Právě proběhla prezentace výsledků šetření PISA 2022. "Jsme nad průměrem OECD ve všech oblastech," říká ministr s neskrývanou úlevou. Premiérka listuje materiály a narazí na věkovou strukturu učitelských sborů. "Pánové," přeruší ticho, "ty výsledky jsou nadprůměrné, ale motory, které je vyrobily, jedou na dluh. A většina z nich půjde do pěti let do důchodu."

Nadprůměrnost jako past

Český vzdělávací systém je v mediální reflexi často líčen jako "troska". Data z mezinárodního srovnání PISA 2022 však říkají něco jiného: ČR patří mezi elitní skupinu 18 zemí světa, které jsou nad průměrem OECD ve všech třech hlavních gramotnostech (matematika, čtení, přírodověda).

Tato nadprůměrnost je však paradoxně nebezpečná. Vytváří totiž iluzi, že systém "v zásadě funguje" a nepotřebuje radikální řešení. Realita je taková, že české školství vykazuje vysokou setrvačnou kvalitu, ale nulovou systémovou udržitelnost.

• Matematika: 487 bodů (OECD 472).
• Čtení: 489 bodů (OECD 476).
• Přírodověda: 498 bodů (OECD 485).

Při bližším pohledu ale vidíme, že matematika od roku 2003 klesla o téměř 30 bodů. To není jen "výkyv", to je trend oslabování dříve dominantní disciplíny.

Strojovna bez mechaniků

Skutečným měřítkem věcí není skóre patnáctiletých žáků, ale věk lidí, kteří je učí. Ve fyzice – klíčovém předmětu pro technologickou suverenitu státu – je průměrný věk aprobovaného učitele na 2. stupni ZŠ 52,1 roku MŠMT 2025.

Učitelská populace v ČR je o téměř tři roky starší než zbytek ekonomicky aktivního obyvatelstva. Přes 30 % učitelů odejde v příštím desetiletí do důchodu. Bez masivního náboru a zvýšení mzdové konkurenceschopnosti (která je nyní o 28 % nižší než u jiných vysokoškoláků) ztratíme schopnost vyučovat STEM předměty aprobovaně.

Mýtus o kolapsu kvůli inkluzi

Jedním z nejodolnějších dezinformačních narativů je tvrzení, že kvalita českého školství upadá kvůli inkluzi (společnému vzdělávání dětí se znevýhodněním). Data však ukazují, že:

1. ČR je stále nadprůměrná.
2. Zhoršení v matematice nastalo u všech skupin žáků.
3. Úspěšné systémy jako Estonsko mají inkluzi jako základní pilíř.

Skutečným problémem není přítomnost dětí se speciálními potřebami ve třídě, ale fakt, že stát učitelům nedodal slíbenou podporu (psychology, asistenty) a metodické vedení. Viníme proces, místo abychom řešili jeho podfinancovanou implementaci.

Estonské zrcadlo

Zatímco my se hádáme o inkluzi, Estonsko se stalo evropským lídrem. Dosahuje lepších výsledků s výdaji pod průměrem OECD. Jejich recept?

• Každý učitel musí mít magisterský titul.
• Školy mají obrovskou autonomii v tom, jak učí, ale jsou měřeny jednotnými daty.
• Zásadní odklad dělení dětí – v Estonsku neexistují víceletá gymnázia v takové míře jako u nás, systém drží talentované žáky spolu s ostatními co nejdéle.