Proč o úspěchu v ČR rozhoduje rodina víc než talent

Dvě děti, obě sedmileté, obě právě nastupují do první třídy. Jedno v moderní škole v satelitu u Prahy, druhé v obci na pomezí Ústeckého a Karlovarského kraje. Mají stejné IQ, stejnou zvídavost. Podle statistik však už v tuto chvíli víme, že to druhé má o 22 % nižší šanci, že se kdy dostane na vysokou školu. Ne kvůli své hlavě, ale kvůli adrese a příjmům rodičů. Vítejte v nejvíce nespravedlivém školství v rozvinutém světě.

Propast jménem 116 bodů

Pokud bychom měli vybrat jedno číslo, které definuje selhání českého státu v oblasti vzdělávání, je to 116 bodů. To je rozdíl v matematických výsledcích mezi socioekonomicky nejsilnějšími a nejslabšími žáky v ČR OECD PISA 2022.

V průměru OECD je tento rozdíl 93 bodů. V ČR je o čtvrtinu vyšší. V praxi to znamená, že dítě z chudší nebo méně vzdělané rodiny zaostává za svým bohatším vrstevníkem o téměř čtyři roky školní docházky. Jinými slovy: patnáctiletý žák ze znevýhodněného prostředí má v matematice úroveň jedenáctiletého dítěte z elitní rodiny.

• Vliv rodiny na výsledky (ČR): 22 %
• Vliv rodiny na výsledky (OECD průměr): 15 %

Česká škola nepomáhá rozdíly smazávat, ona je konzervuje a prohlubuje.

Mýtus o "vrozeném nadání"

Často slyšíme, že "někdo prostě na školu nemá". Data to ale vyvracejí. Pouze 7 % znevýhodněných žáků v ČR se dokáže probojovat do horní čtvrtiny výsledků. To znamená, že drtivá většina talentovaných dětí z chudších rodin v systému "propadne sítem".

Tento stav není přírodním zákonem. V zemích, jako je Estonsko nebo Kanada, dokáže systém znevýhodnění kompenzovat mnohem efektivněji. Problémem ČR je raná selekce (přechod na víceletá gymnázia v 11 letech), která oddělí "elitu" od zbytku příliš brzy, a extrémní fragmentace kvality mezi školami.

Regionální apartheid

Nerovnost v ČR není jen sociální, je i geografická. Průměrné body u jednotných přijímacích zkoušek (JPZ) na gymnázia v Praze dosahují 87 bodů, zatímco v Ústeckém kraji je to 67 bodů MŠMT 2024.

Tento rozdíl není dán tím, že by v Ústí byly "hloupější děti". Je dán kumulací problémů:

1. Větší podíl neaprobované výuky.
2. Vyšší fluktuace učitelů.
3. Nižší očekávání rodičů i školy.
4. Slabší podpora zřizovatelů (obcí).

Bezpečnostní hrozba jménem nevzdělanost

Pro budoucí premiérku není tato nerovnost jen etickým problémem, je to bezpečnostní hrozba. Regiony s vysokou vzdělávací neúspěšností jsou náchylnější k sociálnímu napětí, extremismu a dezinformačním kampaním. Vzdělávací ghetta v nematuritních oborech, kde se žáci nenaučí ani základy čtenářské gramotnosti, jsou časovanou bombou pro trh práce i demokracii.

Pokud stát nedokáže zajistit rovný přístup ke kvalitě bez ohledu na PSČ, podkopává svou vlastní budoucnost.