Co PISA měří – a co výsledky Česka skutečně říkají

PISA – Programme for International Student Assessment – provádí OECD každé tři roky. Testuje patnáctileté studenty ve čtenářské gramotnosti, matematice a přírodních vědách. Cílem není zjistit, kolik toho žáci umí nazpaměť, ale jak dokáží znalosti uplatnit při řešení reálných problémů.

V roce 2022 se testu zúčastnilo přibližně 690 000 studentů z 81 zemí a ekonomik. Česká republika testovala přibližně 7 000 studentů.

Kde Česko skončilo

V matematice obsadilo Česko 19. místo z 37 zemí OECD s průměrným skóre 487 bodů (OECD průměr 472). V přírodních vědách 14. místo (skóre 504, průměr 485). Ve čtení 22. místo (skóre 489, průměr 476).

Česko se pohybuje nad průměrem OECD ve všech třech oblastech – ale výrazně za lídry (Japonsko, Korea, Estonsko, Finsko), jejichž skóre je o 50–100 bodů vyšší.

Co průměr skrývá

Klíčovým problémem nejsou průměrné výsledky, ale jejich rozptyl. Česko má jednu z největších výkonnostních propastí v OECD mezi žáky ze socioekonomicky výhodného a nevýhodného prostředí.

Konkrétně: český žák z rodiny s vysokoškolsky vzdělanými rodiči s nadprůměrným příjmem dosáhne skóre srovnatelného s nejlepšími zeměmi. Žák ze slabšího socioekonomického zázemí dosáhne skóre výrazně pod průměrem OECD. PISA 2022 dokládá, že socioekonomické zázemí vysvětluje v Česku přibližně 18 % rozptylu ve výsledcích – vyšší hodnotu než v průměru OECD (13 %).

Co z toho plyne pro vzdělávací politiku

PISA neříká, co mají školy učit. Říká, jak jsou výsledky vzdělávacího systému distribuovány. Česká data ukazují systém, který dobře slouží privilegovanějším žákům a výrazně hůře těm, jejichž rodinné zázemí neposkytuje podporu srovnatelnou se školou.

Politiky zaměřené pouze na zvyšování průměru – nové učební plány, digitalizace výuky, výkonnostní tabulky škol – tento strukturální problém neadresují. Adresují ho intervence zaměřené na raný věk, podpůrné role asistentů pedagoga a financování škol v znevýhodněných regionech.