Data pro budoucí premiérku · Úroveň vzdělávání
Polsko vs. Finsko: dvě vzdělávací reformy, dva různé výsledky
Kateřina Mahdalová & Michal Škop · 18. června 2026
Finský vzdělávací systém patří k nejcitovanějším vzorům ve světové pedagogické literatuře. PISA 2000 – první kolo testování – přineslo překvapení: Finsko skončilo první nebo druhé v každé kategorii. Média, politici a vzdělávací experti z celého světa zahájili tzv. finlandizaci – snahu zkopírovat finský model.
Málokdo si všiml, co se souběžně dělo v Polsku.
Polská reforma
Polsko zdědilo po roce 1989 centralizovaný sovětský vzdělávací systém s nízkými nároky, uniformní osnovou a systémem, kde výsledky školy silně závisely na lokálním financování – tedy de facto na bohatství komuny.
V roce 1999 provedla polská vláda rozsáhlou reformu: zavedla standardizovanou maturitu (matura), přidala povinný rok docházky do základní školy a výrazně zvýšila nároky na vzdělání učitelů prostřednictvím nového atestačního systému. Zároveň decentralizovala financování, ale s povinnými standardy pro celostátní srovnání.
V PISA 2000 bylo Polsko mírně pod průměrem OECD. V PISA 2012 se dostalo nad průměr ve všech kategoriích. Nárůst skóre v matematice byl největší ze všech zúčastněných zemí v daném desetiletí.
Co Finsko a Polsko sdílejí – a v čem se liší
Obě země investovaly do učitelské profese. Finsko skrze selektivitu přijímacích řízení na pedagogické fakulty (přijímá se přibližně 10 % uchazečů) a vysoký společenský status učitele. Polsko skrze atestační systém a platové reformy v 2000. letech.
Zásadní rozdíl: Finsko eliminovalo standardizované testování žáků, Polsko ho naopak zavedlo. Oba přístupy vedly ke zlepšení výsledků – ale z různých výchozích bodů a různými mechanismy.
Co z toho plyne pro Česko
Česko má nižší společenský status učitelské profese než obě referenční země. Mzdy učitelů dosahují přibližně 90 % průměrné mzdy – pod průměrem OECD, kde je to přibližně 100–110 %. Pedagogické fakulty neprocházejí selekcí srovnatelnou s finskou.
Polský případ je pro Česko analyticky cennější než finský: jde o post-socialistickou zemi, která zavedla systémovou reformu v krátké době s výraznými výsledky. Ukázala, že rychlé zlepšení vzdělávacích výsledků je možné – ale vyžaduje jasný politický záměr a kontinuitu, ne přejmenování předmětů nebo nové tablety.