Budoucnost, která se dědí

V průměru zemí OECD vysvětluje socioekonomický status rodiny 15 % rozdílů ve výsledcích žáků. V Česku 22 % – o čtvrtinu víc. Školství, které má fungovat jako výtah vzhůru, tedy v datech PISA vypadá spíš jako konzervant: adresa a příjem rodičů u nás předurčují úspěch dítěte silněji než ve většině rozvinutého světa.

Škola jako sociální filtr

Není to tím, že by děti na periferii byly méně chytré. Je to tím, že tamní školy čelí nakupeným problémům, na které nejsou vybaveny.

Není to tím, že by děti v periferiích byly méně chytré. Je to tím, že školy v těchto regionech čelí kumulovaným problémům, na které nejsou vybaveny. Učitel v Praze učí děti, které mají doma knihovnu a soukromé doučování. Učitel v Karlovarském kraji učí děti, které řeší, zda rodičům exekutor nezabaví lednici. Přesto stát posílá oběma školám na žáka prakticky stejné peníze.

Krize učitelů matematiky na obzoru

Situace se bude zhoršovat. Do roku 2035 hrozí ve strukturálně postižených regionech kritický nedostatek učitelů matematiky a přírodních věd – až 30 % z nich může být nekvalifikovaných (souvislosti rozebírá kapitola Úroveň vzdělávání). Kvalitní pedagogové z těchto regionů odcházejí za lepším životem do center, čímž se spirála úpadku uzavírá. Pokud dítě v periferii nenarazí na kvalitního učitele matematiky, jeho cesta k technickým oborům a lépe placeným místům se uzavírá už ve 12 letech.

Mýtus o rovných šancích

Často se utěšujeme tím, že školství je u nás "zdarma". Jenže školství zdarma není školstvím s rovným přístupem. Náklady na "bezplatné" studium (doprava, pomůcky, kroužky, doučování na přijímačky) jsou pro rodinu na hranici chudoby nepřekonatelné.

Pokud chceme, aby Česko jako celek bohatlo, nemůžeme si dovolit zahazovat talent desetitisíců dětí jen proto, že se narodily na špatné adrese. Investice do škol v nejchudších mikroregionech není charita. Je to nejvýnosnější investice do budoucího HDP, jakou můžeme udělat.

Zdroje: OECD PISA 2022 results, PAQ Research – Mapa vzdělávání, MŠMT – Strategie 2030+.