Paradox nebezpečného klidu: Proč se Češi nebojí AI?

Příběh: Český zaměstnanec jako „vysoce exponovaný, ale nejméně ustaraný“ pracovník Evropy. Proč je klid v českých fabrikách a kancelářích slepou skvrnou, která ohrožuje naši budoucnost. Verze: v1.0

Nejkratší cesta k nárazu

Představte si letadlo, kterému v husté mlze vypnou radary, ale pilot se přesto usmívá a uklidňuje cestující, že se nic neděje. Přesně v této situaci se nachází český trh práce roku 2026. Zatímco globální technologický radar ukazuje, že česká ekonomika stojí přímo v dráze největší automatizační bouře, česká společnost vykazuje neuvěřitelný, až nebezpečný klid.

Budoucí premiérka nezdědí zemi zachvácenou panikou z robotů. Zdědí zemi, která si neuvědomuje, že se její „pracovní kůže“ právě začíná měnit.

Tvrdá data: Český paradox nebezpečného klidu

Původní silné tvrzení stojí na datech OECD Employment Outlook 2023: v roce 2019 patřilo Česko spolu s Maďarskem a Slovenskem k zemím s nejvyšším podílem zaměstnanosti v profesích s vysokým rizikem automatizace. OECD průměr byl 27 % zaměstnanosti; český podíl se ve Figure 4.20 / online Figure 3.5 pohyboval přibližně kolem 35 %.

Factfulness Point:

• Klasická automatizace: Česko má podle OECD mimořádně vysoký podíl pracovníků v profesích s vysokým rizikem automatizace. Neznamená to, že tato místa automaticky zaniknou; znamená to, že jejich úkoly jsou technicky dobře nahraditelné nebo zásadně měnitelné.
• Vnímání rizika: Cedefop ve svém šetření z roku 2024 uvádí, že nejnižší obavy ze ztráty práce kvůli automatizaci a AI jsou právě v Česku: pouze 7 % pracovníků. Průměr sledovaných zemí byl pod 15 %, Slovensko mělo 19 %, Řecko 24 %.
• Novější vrstva GenAI: OECD country note z roku 2024 zároveň ukazuje, že u generativní AI není Česko jako celek extrémní outlier: 25,2 % českých pracovníků je exponováno generativní AI oproti 26,0 % v průměru OECD. Extrémní je ale Praha (46,7 %) a znalostní ekonomika.

Pointa tedy zůstává, ale musí být přesněji pojmenovaná: Česko není nutně nejvíce exponované vůči generativní AI jako celku. Je však jednou z nejexponovanějších ekonomik vůči klasické automatizaci rutinních a průmyslových profesí, a zároveň vykazuje mimořádně nízký subjektivní strach. To je politicky nebezpečné, protože nízký strach snižuje tlak na rekvalifikace právě ve chvíli, kdy se mění technologická základna práce.

Graf proto porovnává všech 11 zemí dostupných v Cedefop AI skills survey s jejich hodnotami automatizačního rizika z OECD. Slovensko a Polsko mají podobně vysoké strukturální automatizační riziko jako Česko, ale výrazně vyšší obavy; Řecko ukazuje opačný pól psychologické reakce, tedy nejvyšší deklarovaný strach při riziku blízkém průměru OECD.

Od montoven k „bílým límečkům“

Dlouho jsme si mysleli, že automatizace se týká hlavně dělníků u pásu. To pro Česko stále platí: vysoký podíl průmyslu, rutinních činností a dodavatelských řetězců znamená, že klasická automatizace zůstává tvrdým rizikem. Nová vrstva generativní AI ale přidává druhou frontu v městských profesích: finance, administrativa, IT, marketing, právo, překlady a centra sdílených služeb.

Neznamená to automaticky konec těchto profesí. Znamená to, že se zrychlují a přeskupují úkoly, na kterých se dříve učili junioři.

• Krize juniorů: Právě vstupní úkoly jsou často nejsnáze standardizovatelné: rešerše, první draft, tabulky, přepis, kontrola, zákaznická komunikace. Pokud firmy tyto úkoly automatizují bez nové architektury zaučování, může se rozpadnout kariérní žebřík. Mladá generace v roce 2030 může zjistit, že vzdělání má, ale v systému chybí vstupní dveře.

AI jako demografický záchranný kruh

Abychom ale nepropadali jen skepsi: Pro Česko je AI ve skutečnosti jedinou cestou k přežití.

Náš trh práce právě teď krvácí: ročně odchází do důchodu o 30 000 lidí více, než jich ze škol přichází. Do roku 2035 se tento deficit může prohloubit až na 70 000 lidí ročně. AI je jediný nástroj, který může tento výpadek „zalepit“ nárůstem produktivity. Bez masivní adopce AI české fabriky prostě nebudou mít lidi, kteří by v nich pracovali.

Závěr: Premiérka transformace, ne údržby

Budoucí premiérka musí tento „nebezpečný klid“ rozbít. Jejím úkolem není chránit stará pracovní místa, ale chránit schopnost lidí najít si nová.

1. Uznat měřítko: Přiznat, že 40 % úkolů se v příštích pěti letech změní.
2. Podpořit adopci: Motivovat české firmy k robotizaci (dnes máme 200 robotů na 10k lidí, Jižní Korea 1 200).
3. Vytvořit „Digitální pas“: Systém celoživotního reskillingu jako standardu, ne jako nouzového řešení pro nezaměstnané.

Suverenita roku 2030 nebude stát na levné práci. Bude stát na tom, jak rychle dokážeme proměnit zemi s dvojí technologickou expozicí v digitálně adaptovanou ekonomiku.

---

Zdroje: OECD Employment Outlook 2023 - Artificial intelligence and jobs, OECD Job Creation and Local Economic Development 2024 - Country note Czechia, Digital Skills and Jobs Platform / Cedefop summary, MPSV - Změny nabídky a poptávky po práci v ČR do roku 2031.