Nejméně početná generace v historii vstupuje do reprodukčního věku
Zatímco v polovině 70. let se v Česku rodilo přes 190 tisíc dětí ročně, na přelomu tisíciletí kolem 90 tisíc. Právě ty slabé ročníky teď rozhodnou, jak bude vypadat česká populace v polovině století.
audio doplníme
V polovině sedmdesátých let se v Česku rodilo přes 190 tisíc dětí ročně – Husákovy děti, dodnes nejsilnější ročníky v populaci. Na přelomu tisíciletí to bylo kolem 90 tisíc, méně než polovina. A právě tahle poloviční generace teď vstupuje do věku, kdy se zakládají rodiny. Ať se rozhodne jakkoli, jedna věc je daná předem: matek bude málo, protože se jich málo narodilo. I kdyby měly stejný počet dětí jako jejich rodiče, absolutní počty narozených dál klesnou (té aritmetice se věnujeme u dat o porodech).
Startovní podmínky, jaké žádná generace před ní neměla
Otázka tedy zní, jak se ta málo početná generace rozhodne – a rozhoduje se v podmínkách, které se s podmínkami jejích rodičů nedají srovnat. Byt v Praze stojí přes patnáct ročních hrubých průměrných platů. První pracovní zkušenosti téhle generace formoval covidový výpadek a inflace let 2021–2023. Nedostupné bydlení přitom prokazatelně posouvá věk prvního dítěte a pozdější start znamená v průměru méně dětí celkem (souvislost rozebírá kapitola Nedostupnost bydlení a článek o načasování rodičovství).
Jiné hodnoty, zatím nezměřený účinek
Průzkumy u lidí ve věku 18–29 let konzistentně ukazují vyšší váhu klimatu, digitálních práv a rovnosti než u starších skupin. Zda a jak se tyto priority propisují do odkládání či omezování rodičovství, výzkum teprve kvantifikuje – zatím jde o hypotézu s nepřímou oporou, ne o změřený faktor. Poctivé je říct: u téhle generace předpovídáme s větší nejistotou než u kterékoli předchozí, protože do reprodukčního věku vstupuje jako první po několika strukturálních zlomech najednou.
Nejmenší generace má i nejslabší hlas
Generace, která v příštích dvou dekádách rozhodne o podobě české populace v polovině století, je zároveň generací s nejmenší volební vahou – je málo početná a mladí volí méně (kdo bude skutečně rozhodovat, ukazujeme v článku o voličské základně). Její potřeby – dostupné bydlení, jistota práce, kapacity péče – se tak v politice řeší s menší naléhavostí než potřeby početnějších a volebně aktivnějších ročníků. A tady se kruh uzavírá: čím méně politika řeší podmínky pro zakládání rodin, tím déle je tato generace odkládá, a tím slabší budou ročníky, které přijdou po ní.

