Kdo se bojí Lipska? Cena za politický sen o energetickém ostrově

Vábnička národní suverenity

„Opustíme lipskou burzu, to je náš plán. Elektřina vyráběná v České republice by měla zůstat českým občanům a až následné přebytky by se měly vyvážet,“ prohlásil v červnu 2025 předseda hnutí ANO Andrej Babiš (zdroj: CNN Prima News). Tato rétorika slibuje návrat k „výrobním cenám“ a odstřižení od drahého evropského trhu.

Zní to jako selský rozum: když máme vlastní elektrárny, proč bychom měli platit německé ceny? Jenže v energetice roku 2025 tento plán naráží na tři bariéry, které politici v kampani nezmiňují.

Proč ČEZ nemůže prodávat „za levno”?

I kdyby budoucí premiérka nařídila ČEZu odejít z Lipska, cena pro české občany by zázračně neklesla. ČEZ totiž není státní úřad, ale akciová společnost, kde stát drží jen 70 %.

1. Soudní spory: Minoritní akcionáři mají zákonné právo na to, aby firma maximalizovala zisk. Pokud by je stát nutil prodávat elektřinu pod tržní cenou, okamžitě by čelil miliardovým žalobám za zmařenou investici. (zdroj: E15).
2. Díra v rozpočtu: Zisky ČEZu z burzovního prodeje tvoří desítky miliard korun, které stát dostává formou dividend. Z těchto peněz se platí důchody, školství i sociální tarify na energie. Slib „levné elektřiny“ tak v praxi znamená, že ty peníze stát musí vzít lidem jinde – na vyšších daních.
3. Investiční sucho: Kdo postaví nové Dukovany za 400 miliard, když stát zakáže prodávat energii za tržní cenu? Bez burzovního zrcadla nikdo nepůjčí na energetické investice ani korunu.

Daň za špínu: Realita uhelné kWh

Zastánci izolace tvrdí, že uhelná elektřina je „naše a levná“. Data ale ukazují brutální nepoměr. Výroba 1 MWh z hnědého uhlí v ČR vypustí cca 1 tunu CO₂.

Při ceně povolenky kolem 80 EUR (cca 2 000 Kč) pro rok 2025 tvoří tato „daň za špínu“ dominantní část ceny:

• Těžba a provoz: cca 0,65 Kč/kWh
• Emisní povolenka (EU ETS): 2,20 Kč/kWh (při emisní náročnosti hnědého uhlí 1,1 t/MWh)
• Sítě a distribuce (regulovaná složka): cca 1,95 Kč/kWh
• CELKEM: 4,80 Kč/kWh (nákladová cena pro rok 2025 bez marže obchodníka a DPH).

Burza v Lipsku nám tuto cenu nezpůsobila. Uhlí je drahé kvůli svým emisím. Lipsko je jen teploměr, který nám ukazuje, že naše uhelné elektrárny (které v roce 2024 dodaly 23,7 TWh) mají „horečku“.

Past energetického ostrova

Co by se stalo, kdybychom hranice skutečně uzavřeli? V roce 2024 Česko vyrobilo historické minimum 73,9 TWh. Stále jsme exportérem (+6,4 TWh), ale tato výhoda se rychle ztrácí, jak ukazuje trend rozevírajících se nůžek mezi klesající výrobou a spotřebou.

Podle evropského regulátora ACER propojený trh šetří Evropě 34 miliard EUR ročně (zdroj: ACER MMR 2024).

• Příklad: Když v Německu fouká, elektřina je tam zdarma. My ji v ten moment můžeme dovézt, ušetřit za vlastní drahé palivo a povolenky.
• Riziko izolace: Pokud bychom byli „ostrovem“, museli bychom v každou vteřinu udržovat v chodu drahé záložní uhelné kotle pro případ, že nám vypadne jeden ze dvou bloků Temelína (přes 1 000 MW výkonu). V propojené síti si tyto zálohy sdílíme. Bez burzy bychom si ty „brambory“ nepěstovali levněji – pěstovali bychom je v drahém, vytápěném skleníku uprostřed mrazu.

Závěr: Suverenita se nerovná izolaci

Budoucí premiérka neuspěje bojem proti burze v Lipsku. Uspěje, pokud dokáže modernizovat sítě (potřeba investic 271 mld. Kč do roku 2030) a postavit dostatek čistých zdrojů, aby to drahé uhlí už nepotřebovala zapínat.

Rozbít teploměr nepomůže, když pacient trpí horečkou. Je čas léčit příčinu, nikoliv tržní mechanismus, který nám ji ukazuje.