Energie a energetická bezpečnost

Elektřina naším odchodem z burzy nezlevní, cesta budoucí premiérky musí vést jinudy

„Opustíme lipskou burzu, to je náš plán. Elektřina vyráběná v České republice by měla zůstat českým občanům a až následné přebytky by se měly vyvážet,“ slíbil v červnu 2025 předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Zní to jako selský rozum: máme vlastní elektrárny, tak proč platit německé ceny? Energetika roku 2025 ale naráží na fyziku a ekonomiku, které politici v kampani nezmiňují.

Jen za právo vypustit kouř z uhlí zaplatíme v roce 2025 víc, než kolik stojí samotné palivo i práce horníků. Uhlí je drahé samo o sobě, ne kvůli burze – a to platí i po případném odchodu z Lipska. Skutečná otázka pro budoucí premiérku tedy nezní „jak se odstřihnout od Evropy“, ale „jak rychle nahradit drahé uhlí levnějšími zdroji“.

Suverenita roku 2030 se neměří politickými gesty, ale megawatthodinami a kilometry drátů. V této kapitole se proto díváme na to, kde Česko skutečně ztrácí energetickou nezávislost, jak si stojí ve srovnání s Francií, Polskem a Finskem, a jaké konkrétní kroky – od brownfieldů po rychlejší povolování větru – data podporují bez ohledu na to, co se hodí do volební kampaně.