Polsko zkrátilo povolování offshore větru na zlomek české doby. Jak to udělalo?

Stejný vítr, jiná rychlost

Česko má technický potenciál vyrobit z větru až 28 TWh ročně – přibližně tolik, co dnešní výkon Dukovan a Temelína dohromady. Využívá z něj jen zlomek: výroba z větru v roce 2024 dosáhla přibližně 0,7 TWh, tedy 2,5 % technického potenciálu. Hlavní brzdou nejsou geografické podmínky, ale délka povolovacích řízení, která se u větrných projektů v ČR běžně protahuje na 10–15 let.

Polsko, které ještě v roce 2015 patřilo k nejvíc uhlím závislým zemím EU, postavilo za podobnou dobu, jakou české projekty čekají na razítko, první offshore větrné parky v Baltském moři.

Co Polsko udělalo jinak

Klíčový rozdíl není v dostupném kapitálu ani v technologii – obojí je v EU standardizované a dostupné komukoli. Rozdíl je v administrativním rámci.

Polsko zavedlo pro offshore vítr zákon, který vymezil konkrétní mořské zóny jako strategické pro výstavbu, čímž z velké části eliminoval nejistotu kolem územního plánování. Investor v takové zóně nemusí vést samostatné spory o vhodnost lokality – ta je už politicky a legislativně rozhodnuta předem. Zároveň byl zaveden jediný koordinující úřad pro povolení, místo rozptýlené odpovědnosti mezi víc institucí.

Výsledkem je, že klíčový polský projekt Baltic Power postupoval od rozhodnutí k výstavbě v řádu jednotek let – řádově rychleji, než je u větrných projektů v Česku obvyklé.

Proč to v Česku nejde stejně rychle

Český proces povolování větrných elektráren na pevnině zahrnuje samostatná řízení na úrovni obce, kraje i státu, s mnoha možnostmi odvolání. Tato roztříštěnost sama o sobě prodlužuje proces, i bez aktivního odporu místních obyvatel.

K tomu se přidávají opakované dezinformační narativy – o údajném „smrtícím infrazvuku" nebo masivním úhynu ptactva – které posilují lokální odpor a vedou k dalším odvoláním a soudním přezkumům. Ve skutečnosti generuje větrník ve vzdálenosti 500 metrů nižší hluk než lednice ve vedlejší místnosti, a na jednoho ptáka uhynulého nárazem do větrníku připadá zhruba tisíc ptáků uhynulých nárazem do prosklených budov nebo pod koly aut.

Co je přenositelné

Polský model ukazuje, že administrativní zrychlení je možné bez obcházení environmentálních standardů – zóny byly vybírány na základě existujících posouzení vlivu na životní prostředí, jen se eliminovalo opakované přezkoumávání téže otázky pro každý jednotlivý projekt.

Pro Česko je přenositelný princip, ne kopie: vymezit předem prioritní zóny pro větrné parky na základě existujících dat o krajině a ochraně přírody, soustředit povolování pod jeden koordinující úřad, a počítat s přímým podílem obcí na zisku z provozu – což v praxi snižuje motivaci k odporu, protože místní komunita z projektu reálně profituje.

---

Zdroje: ERÚ: Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů 2024 · Polish Ministry of Climate and Environment: Offshore wind programme · Baltic Power: Project timeline · Eurostat: Share of energy from renewable sources 2024 · Fakta o klimatu: Vítr v české energetice