Dotace na míru: jak si příjemci píšou pravidla rozpočtu

Budoucí premiérka nestojí před jednou korupční kauzou. Stojí před operačním systémem veřejných peněz. Na obrazovce nevidí obálky ani kufříky, ale tisíce dotačních rozhodnutí, výjimek, metodik a parametrů, které na první pohled vypadají neutrálně. Teprve v součtu ukazují, komu stát skutečně snižuje riziko podnikání.

State capture není okamžik, kdy někdo ukradne státní rozpočet. Je to pomalý posun pravidel hry tak, aby se veřejné peníze, regulace a rozhodování státu přirozeně sbíhaly k těm, kdo mají největší aparát, nejlepší právníky a nejsilnější přístup k ministerstvům.

Měřítko věcí: 1 % vs. 40 %

Nejčitelnější je to v zemědělských dotacích. Společná zemědělská politika má chránit krajinu, produkci potravin a stabilitu venkova. V praxi ale vytváří silný koncentrační efekt.

• Evropský vzorec: Greenpeace EU v roce 2026 upozornil, že v některých zemích získává horní 1 % příjemců až 40 % prostředků SZP.
• Česká stopa: Agrofert patří k největším jednotlivým příjemcům zemědělských plateb v Česku a podle dostupných přehledů obhospodařuje zhruba 141 000 hektarů půdy.
• Důležitá korekce: Neplatí, že „několik oligarchů bere většinu všech dotací“. Celkový balík dotací je rozptýlený a zahrnuje i veřejné instituce. Problém je sektorový: v zemědělství a vybraných investičních programech mají velké holdingy strukturální výhodu.

Právě tato korekce je politicky důležitá. Přestřelený slogan se dá snadno shodit. Přesnější věta zní: český dotační stát neumí dostatečně rozlišit mezi podporou veřejného cíle a posilováním tržní moci už dominantních hráčů.

Maďarské varování po roce 2026

Česko není Maďarsko. To musí zaznít hned. Maďarsko bylo šestnáct let příkladem hluboké patronální capture: státní zakázky, média, justice, regulátoři a oligarchické sítě byly propojené mnohem pevněji než v Česku.

Po volbách z 12. dubna 2026 se situace změnila. Fidesz ztratil vládu a kabinet Pétera Magyara začal slibovat vstup do Úřadu evropského veřejného žalobce, posílení Integrity Authority a zpětné prověřování toků veřejných peněz. Maďarsko tak už není jen varováním, kam systém může dojít. Je také ukázkou, jak těžké je capture po změně vlády rozplétat.

Česká lekce je prostá: čekat na velkou očistu po politickém zlomu je drahé. Levnější je stavět pojistky dřív, dokud fungují soudy, nezávislá média, opozice a občanská kontrola.

Mýtus: „Všichni kradou stejně“

Nejúčinnější obranou oligarchizace je cynismus. Když veřejnost uvěří, že „všichni kradou“, přestane rozlišovat mezi chybou, korupcí a systémovým nastavením pravidel.

• Fakt: Česko má v CPI Transparency International 59 bodů ze 100. Není evropská špička, ale není ani zhroucený stát.
• Realita: Problémem není česká povaha. Problémem jsou instituce, které neumí včas ukázat, kdy se z podpory inovací, venkova nebo energetiky stává renta pro nejsilnější.

State capture se nepozná podle jedné faktury. Pozná se podle toho, že malá firma soutěží o podporu, zatímco holding má kapacitu ovlivňovat podmínky podpory.

---

Cesta ven: pravidla proti rentě

Řešením není zrušit dotace. Dotace mohou být legitimní nástroj průmyslové, zemědělské i klimatické politiky. Problém nastává ve chvíli, kdy stát měří jen formální příjemce, ale ne ekonomickou skupinu, tržní pozici a opakované čerpání.

Budoucí premiérka má začít třemi praktickými kroky:

1. Holdingový pohled u veřejné podpory: ne jako náhrada Hlídače státu, ale jako standard státu. Každá dotační politika musí umět ukázat příjemce podle skutečného majitele a ekonomické skupiny.
2. Test koncentrace před vypsáním programu: u velkých programů má být předem zveřejněno, zda parametry nezvýhodňují úzký typ příjemce.
3. Stropy a degresivita tam, kde dávají smysl: zejména u nárokových plateb a programů, jejichž deklarovaným cílem je rozmanitá krajina, inovace nebo malé a střední podniky.

Skutečný boj proti oligarchizaci nezačíná tiskovou konferencí o korupci. Začíná nudnou otázkou u každého programu: posiluje tato koruna veřejný cíl, nebo tržní moc těch, kteří už jsou nejsilnější?