Kde končí lobbing a začíná psaní zákonů na míru

V malé zasedací místnosti nevzniká skandál. Vzniká poznámka v zákoně. Jedna věta změní parametr dotace, odpadu, energetiky nebo veřejné zakázky. Pro veřejnost je to technická úprava. Pro úzký okruh firem může jít o miliardy. Budoucí premiérka ví, že moderní capture se často neodehrává tam, kde svítí kamery, ale tam, kde chybí stopa.

Transparentnost není estetika veřejné správy. Je to auditní infrastruktura. Bez ní neumíme odlišit legitimní lobbing od situace, kdy soukromý zájem potichu píše veřejné pravidlo.

Měřítko věcí: 700 miliard a mnoho slepých míst

Český stát podle přehledů Hlídače státu rozdělil v roce 2024 téměř 706 miliard korun na dotacích. To číslo není samo o sobě důkazem capture. Dotace zahrnují mnoho legitimních příjemců včetně veřejných institucí.

Problém je jiný: stát nemá stejně silný veřejný pohled na to, jak se příjemci skládají do ekonomických skupin, kdo opakovaně těží z parametrů programů a kdo měl možnost tato pravidla ovlivnit.

Hlídač státu, Transparency International, Rekonstrukce státu nebo investigativní redakce dnes často skládají dohromady data, která by měl stát umět publikovat standardně. Jejich role ale nemá být suplovat stát. Mají stát kontrolovat.

Neviditelný lobbing: chybějící rodokmen návrhu

Zákon o lobbování je krok vpřed, ale sám o sobě nestačí. Pokud nepropojí kontakt, zájem, text návrhu a ekonomický dopad, vznikne jen další registr bez politické paměti.

Klíčová otázka u pozměňovacího návrhu nemá znít jen „kdo ho podal“. Má znít:

• kdo dodal jeho věcný podklad,
• s kým byl návrh konzultován,
• jaké skupiny na něm vydělají nebo prodělají,
• zda poslanec, úředník nebo poradce předtím jednal s dotčenými aktéry.

Toto není zákaz lobbingu. Lobbing je legitimní součást demokracie, pokud je dohledatelný. Nedohledatelný lobbing je prostor, kde se veřejný zájem mění v soukromý parametr.

Mýtus: „Watchdogové jsou agenti“

Útoky na watchdog organizace nejsou vedlejší šum. Jsou součástí obrany netransparentního systému.

• Fakt: Hlídač státu, TI nebo Rekonstrukce státu zveřejňují a propojují informace, které pomáhají kontrolovat veřejné peníze.
• Riziko: Označovat je za „zahraniční agenty“ kopíruje represivní logiku, kterou používalo Orbánovo Maďarsko a Rusko proti nezávislé kontrole.
• Korekce: Ani nejlepší watchdog nemá být náhradní ministerstvo dat. Stát má data zveřejňovat v použitelné podobě a občanská kontrola má ověřovat, zda nelže.

Maďarský obrat po volbách v dubnu 2026 ukazuje, že návrat transparentnosti po letech capture je možný, ale nákladný. Nová vláda Pétera Magyara začala mluvit o posílení Integrity Authority, vstupu do EPPO a zpětném dohledávání veřejných peněz. Právě to je varování pro Česko: auditní stopa se má budovat před krizí, ne až po ní.

---

Cesta ven: legislativní stopa jako standard

Slabé řešení je říct: „propojme databáze“. To už částečně dělají Hlídač státu a další. Silnější řešení je změnit výchozí režim státu: každé důležité rozhodnutí má mít auditní stopu od kontaktu po dopad.

Budoucí premiérka potřebuje prosadit:

1. Legislativní stopu pozměňovacích návrhů: autor, konzultace, datové podklady a očekávané dopady mají být veřejné.
2. Transparentní diáře u klíčových funkcí: ministři, náměstci, regulátoři a vedoucí úředníci mají zveřejňovat relevantní schůzky k regulovaným sektorům.
3. Propojení registrů pro kontrolu, ne pro PR: dotace, zakázky, skuteční majitelé, lobbistické kontakty a hlasování mají být publikované ve formátu, který umožní nezávislou kontrolu.
4. Pravidla pro revolving doors: lidé, kteří nastavují pravidla pro energetiku, obranu, zdravotnictví nebo finance, nemají za pár měsíců přecházet k firmám, kterým právě otevřeli trh.

Cílem není stát, který všechno podezírá. Cílem je stát, ve kterém vliv zanechává stopu. Bez ní se demokracie hádá o dojmy, zatímco pravidla píší ti, kdo umějí zůstat neviditelní.