Přepsaná pravidla: proč je ovládnutí státu nebezpečnější než korupce

Světová banka definovala state capture v roce 2000 jako proces, při kterém soukromé subjekty ovlivňují tvorbu zákonů, regulace a státních politik způsobem, který systematicky zvýhodňuje jejich zájmy na úkor veřejného zájmu.

Jak se liší od individuální korupce

Individuální korupce – úplatek úředníkovi za zrychlené stavební povolení nebo policistovi za odpuštění pokuty – je transakce. Odhalí se, potrestá a systém se vrátí do výchozího stavu.

State capture funguje jinak. Cílem není obejít pravidlo, ale změnit ho. Pokud skupina zájmů dokáže prosadit zákon, který legalizuje její výhody, nepotřebuje platit úplatky. Jednání je legální – a systém se do výchozího stavu nevrátí ani po odhalení.

Příklady:

• Zákon nastavený tak, aby veřejné zakázky mohla plnit jen firma splňující specifická kritéria, která de facto splňuje jen jeden subjekt
• Regulační rámec navržený průmyslovým lobbistou, jehož obsah odpovídá potřebám zadavatele
• Mediální zákon, který umožňuje vlastnictví médií bez transparentní deklarace skutečného majitele

Jak se měří

Přímé měření state capture je obtížné, protože se odehrává v zákonodárném procesu, ne v přestupkovém řízení. Proxy ukazatele zahrnují:

• Koncentrace veřejných zakázek u omezeného počtu příjemců
• Podíl zákonů přijatých bez standardního připomínkového řízení
• Frekvence „šitých" výjimek ve veřejném právu
• Transparentnost vlastnických struktur mediálních subjektů

Transparency International zařazuje Česko v indexu vnímání korupce (CPI 2023) na 41. místo ze 180 zemí se skóre 56/100. Slovensko je na 54. místě, Maďarsko na 76. Srovnání s blízkými zeměmi ukazuje, kde se Česko pohybuje v regionálním kontextu.

Proč je to relevantní pro budoucí premiérku

Boj s korupcí v tradiční podobě – policejní vyšetřování, protikorupční úřady – nestačí na state capture. Ten vyžaduje systémová opatření: transparentnost vlastnictví firem a médií, nezávislost regulátorů, standardní legislativní proces s povinným připomínkovým řízením a hodnocením dopadů.

Bez těchto strukturálních pojistek může být vláda formálně čistá a přitom systematicky sloužit úzkým zájmům.