Nový Zéland zavedl daň, kterou neumí obejít skoro nikdo. Jak to udělal?

Reforma, která zrušila výjimky místo jejich přidávání

Nový Zéland zavedl v roce 1986 daň Goods and Services Tax (GST) – obdobu DPH – s jednotnou sazbou a téměř bez výjimek a snížených sazeb pro jednotlivé kategorie zboží. Tento přístup je v přímém kontrastu s většinou evropských systémů DPH, včetně českého, kde existuje základní sazba a několik snížených sazeb pro vybrané zboží a služby (potraviny, knihy, léky a další).

Princip "broad base, low rate"

Ekonomický princip za touto reformou se nazývá broad base, low rate – širší základ daně (méně výjimek) umožňuje udržet nižší sazbu při zachování srovnatelného výnosu, protože se daň vybírá z většího objemu transakcí. Čím víc výjimek systém má, tím vyšší musí být základní sazba, aby dosáhl stejného celkového výnosu – a tím větší je prostor pro spory o to, do které kategorie konkrétní zboží spadá.

Proč se výjimky v jiných zemích špatně ruší

Snížené sazby DPH na potraviny, knihy nebo léky jsou politicky velmi populární, protože se zdají být nástrojem sociální spravedlnosti – pomáhají nízkopříjmovým domácnostem snížit náklady na základní potřeby. Ekonomické studie ale opakovaně ukazují, že snížené sazby na běžně spotřebované zboží (jako potraviny) ve skutečnosti čerpají v absolutních číslech víc vysokopříjmové domácnosti, protože ty utratí za stejné zboží víc peněz celkově – sociální cíl snížených sazeb se tak jen částečně naplňuje.

Administrativní zjednodušení jako vedlejší efekt

Jednotná sazba bez výjimek výrazně snižuje administrativní zátěž jak pro firmy (nemusí rozlišovat, do které kategorie konkrétní produkt spadá), tak pro daňovou správu (méně sporů o klasifikaci zboží, méně prostoru pro podvody přes nesprávné zařazení do nižší sazby). Tento efekt je nezávislý na samotné výši sazby – funguje, i kdyby novozélandská sazba byla vyšší nebo nižší, než aktuálně je.

Co je přenositelné pro Česko

Český systém DPH se třemi sazbami a komplikovanými pravidly, co do které sazby spadá, je přesným opakem novozélandského modelu. Plné zjednodušení na jednu sazbu by v českém politickém kontextu narazilo na silný odpor – snížené sazby na potraviny a léky mají širokou veřejnou podporu. Přenositelný je ale analytický závěr: snížené sazby jsou méně efektivním nástrojem sociální politiky, než se obvykle prezentuje, a cílené sociální dávky by mohly dosáhnout podobného cíle (pomoc nízkopříjmovým domácnostem) efektivněji než plošně nižší sazba pro všechny spotřebitele bez ohledu na příjem.

---

Zdroje: New Zealand Treasury: GST policy history · OECD: Consumption Tax Trends – broad base low rate principle · IMF: Lessons from New Zealand's GST