Český pracující platí státu víc, než si myslí. Jen to nevidí na výplatní pásce
Rozdíl mezi tím, co firma za zaměstnance zaplatí, a tím, co zaměstnanci skutečně přijde na účet, se nazývá daňový klín. V Česku je z velké části tvořen odvody, ne daní z příjmu samotnou.
audio doplníme
Když se řekne, že Česko vybírá daně „v evropském průměru“, zní to jako uklidňující zpráva. Toto agregátní číslo ale skrývá, z čeho přesně peníze pocházejí – a tady se český systém od většiny Evropy výrazně odlišuje.
Český daňový klín pro bezdětného jednotlivce na průměrné mzdě patří k nejvyšším v OECD – ne kvůli dani z příjmu, ale kvůli povinným odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Naopak daň z nemovitého majetku, ekonomicky méně škodlivý zdroj příjmů, vybírá Česko v jednom z nejnižších objemů v celé OECD. Otázka pro budoucí premiérku tedy nezní, jak vybrat víc daní celkem, ale odkud je vybírat, aby to nejméně škodilo zaměstnanosti.
Estonsko a Nový Zéland ukazují dvě různé cesty ke stejnému cíli – jednoduchý, méně narušující daňový systém. Evropské srovnání daně z nemovitosti zase ukazuje, kde Česko nechává nevyužitý fiskální prostor ležet ladem.
Co v této kapitole najdete
Osm hlavních textů vede od vysvětlení demografických ukazatelů přes české dopady až k možnostem politiky. Pod nimi najdete navazující analýzy, které jednotlivé části rozvíjejí.
