Jak se majetkové daně srovnávají v Evropě

OECD a Eurostat pravidelně sledují podíl daní z nemovitého majetku na celkových daňových příjmech jednotlivých zemí. Země jako Francie nebo Spojené království z této kategorie vybírají výrazně vyšší podíl celkových daňových příjmů než průměr EU – majetkové daně tam tvoří citelnou součást rozpočtů obcí a krajů. Česko je naopak dlouhodobě na chvostu tohoto srovnání, s jedním z nejnižších podílů v celé OECD.

Jak se česká daň z nemovitosti počítá

Česká daň z nemovitých věcí se vyměřuje primárně podle plochy pozemku nebo budovy a podle takzvané místní koeficientové sazby, kterou si obec může (ale nemusí) v určitém rozsahu upravit – ne podle aktuální tržní hodnoty nemovitosti, jako je to obvyklé v zemích s vyšším výnosem z této daně. Tento systém je administrativně jednoduchý, ale nereaguje na to, jak rychle ceny nemovitostí v některých lokalitách (typicky velká města) v posledních letech rostly.

Proč je nízká daň z nemovitosti politicky stabilní

Daň z nemovitosti je ve veřejné debatě dlouhodobě citlivé téma – je viditelná (přichází jako konkrétní platba, ne strhávaná ze mzdy) a postihuje primárně vlastníky nemovitostí, tedy velkou část voličské základny. Politické strany napříč spektrem se opakovaně vyhýbají návrhům na výrazné zvýšení této daně, protože nese vysoké politické riziko bez srovnatelně velkého okamžitého přínosu pro jednotlivého politika.

Co tato volba znamená pro obecní rozpočty

Daň z nemovitosti je v mnoha zemích klíčovým, stabilním a předvídatelným zdrojem příjmů obcí – na rozdíl od podílových daní (DPH, daň z příjmu), které se odvíjejí od celostátního výběru a ekonomického cyklu. Nízký výnos české daně z nemovitosti znamená, že české obce jsou rozpočtově závislejší na sdílených daních a státních dotacích, což omezuje jejich fiskální samostatnost ve srovnání s obcemi v zemích s vyšší majetkovou daní.

Co z toho plyne pro debatu o reformě

Zvýšení výnosu z daně z nemovitosti – ať už přechodem na hodnotové oceňování, nebo jen úpravou koeficientů – je z ekonomického hlediska považováno za jeden z méně škodlivých způsobů, jak navýšit daňové příjmy, protože nemovitý majetek nelze přesunout do zahraničí. Politická cena takové reformy je ale dlouhodobě vnímána jako vysoká, což vysvětluje, proč zůstává česká sazba i po desetiletích debat prakticky beze změny.


Zdroje: OECD: Revenue Statistics – taxes on property · Eurostat: Taxation trends in the European Union · Zákon o dani z nemovitých věcí ČR

Bylo to pro vás přínosné?

Newsletter

To hlavní z našich článků

přímo do vašeho emailu.