V roce 2003 důvěřovalo bankám 19 % Čechů a 77 % jim nedůvěřovalo – horší poměr neměla tehdy žádná měřená instituce v zemi. O dvacet let později je skóre 69 : 29. Žádná jiná řada v datech CVVM se neotočila tak dokonale; křivky se protnuly kolem roku 2011 a od té doby se rozestupují. Vysvětlení je prozaické a o to poučnější: důvěru bankám nevrátila reklama, ale dvě dekády, během nichž v Česku žádná banka nepadla a nikomu nezmizely vklady. Paměť na vytunelované ústavy devadesátých let prostě dožila.

Internet: opačná cesta za polovinu času

Když se CVVM v roce 2013 začalo ptát na internet, důvěřovala mu polovina dotázaných a nedůvěřovala třetina. Dnes je poměr obrácený: 38 % důvěry, 54 % nedůvěry, s křížením kolem roku 2017. Internet je tak jediné médium v sadě, kterému důvěra soustavně klesá s tím, jak s ním lidé mají víc zkušeností – dezinformační vlny, řetězové e-maily a podvody odvedly svou práci. Rádio si oproti tomu drží mírnou převahu důvěry (51 : 42), byť z hodnot kolem 70 % v polovině nultých let také sestoupilo. (Proč nedůvěra online prostoru komplikuje veřejnou debatu, rozebírá celá kapitola Informační manipulace.)

Církve: dvacet let beze změny

Nejstabilnější řadou celé sady jsou církve: nedůvěra se od roku 2002 drží mezi 50 a 70 % a dnes činí 60 % proti 28 % důvěry. Jediný výrazný výkyv přišel v roce 2013, kdy nedůvěra vyskočila k 72 % – v době, kdy vrcholil spor o církevní restituce. Ani ten ale trend nezměnil, jen ho na pár let zvýraznil. Česko tu potvrzuje pověst jedné z nejsekulárnějších zemí Evropy; pro instituci, jejíž hlas v etických debatách bývá slyšet, je to připomínka, jak úzké publikum za ním stojí.

Odbory a neziskovky: remíza a mírná ztráta

Odborům důvěřuje 42 % a nedůvěřuje 40 % lidí – prakticky remíza, která se od roku 2002 nikdy výrazně nevychýlila. Neziskové organizace jsou na tom hůř: 41 % důvěry proti 49 % nedůvěry, přičemž nejhorší období zažily mezi lety 2017 a 2021, kdy nedůvěra atakovala 59 %. Načasování odpovídá létům, kdy se „neziskovky" staly terčem soustavné politické kampaně – a data ukazují, že kampaň na veřejném mínění stopu zanechala, byť se v posledních letech poměr mírně srovnává. (Jak se stejný tlak promítá do legislativy, sledujeme v analýze návrhů na přísnější dohled nad neziskovkami.)

Co spojuje vítěze a poražené

Napříč dvaceti lety dat platí jednoduchá zákonitost: důvěru budují instituce, jejichž selhání by člověk poznal na vlastní peněžence nebo bezpečí – a které dlouhodobě neselhávají. Banky, policie, armáda, soudy. Důvěru ztrácejí instituce, jejichž výkon se posuzuje zprostředkovaně, přes média a politické kampaně: internet, neziskovky, církve, strany. Kdo chce důvěru vrátit politice, má v těchto řadách návod – ne komunikovat lépe, ale předvídatelně a dlouho nesklamávat.

Poznámka k metodice: Řady v tomto textu končí v červenci 2024. Od roku 2025 nabízí šetření CVVM možnost odpovědět „tak napůl", takže budoucí měření nebudou s uvedenými hodnotami plně srovnatelná.