Historie festivalu v datech

Festival, který dvakrát změnil tvář

Karlovy Vary jsou druhý nejstarší nepřetržitě pořádaný filmový festival v Evropě hned po Benátkách – a přesto o jejich prvních letech ví dnešní návštěvník překvapivě málo. První dva ročníky v letech 1946 a 1947 byly nesoutěžní a odehrávaly se hlavně v Mariánských Lázních; Karlovy Vary se staly trvalým domovem festivalu až od pátého ročníku v roce 1950.

Únorový převrat 1948 festival proměnil ve výkladní skříň režimu – a hned v tom roce se poprvé udělila i hlavní soutěžní cena. V padesátých letech se z festivalu stala oslava „nového člověka a dokonalejšího lidstva“, jak znělo tehdejší heslo: vedle hlavní ceny se rozdávala cena míru, cena práce, cena za boj za svobodu i cena za boj za sociální pokrok, takže s prázdnou neodešel skoro nikdo.

Paradoxně právě propaganda otevřela festivalu pár nečekaných dveří. V roce 1954 měl ve Varech mezinárodní premiéru americký film Sůl země – dílo scenáristy a režiséra, které ve vlastní zemi umlčela mccarthyovská hollywoodská černá listina. Být zakázaný v Americe tehdy za železnou oponou znamenalo být hvězdou večera. O dva roky později šlo o opačný případ: podle výzkumu historičky Jindřišky Bláhové festival záměrně vybral k promítání americké drama Marty, aby po čtyřletém mlčení nenápadně obnovil obchodní kontakty mezi Hollywoodem a komunistickým československým filmovým monopolem.

V roce 1956 dostal festival od mezinárodní organizace producentů FIAPF prestižní kategorii A po bok Cannes, Benátek a Berlína – a týž rok přinesl i kuriozitu, která k obrazu přísně ideologického festivalu vůbec nesedí: příjezd okouzlující zahraniční herečky přiměl státní nakladatelství Orbis vydat sérii pohlednic s ní v plavkách.

Šedesátá léta byla obdobím opatrného tání. Sovětský svaz si ale nakonec vymohl vlastní „světový“ festival v Moskvě, a tak se od roku 1960 Vary konají jen v sudých letech. I tak sem míří velká jména: v roce 1964 tu davy rozvášnila Claudia Cardinale, přijeli i Henry Fonda a Richard Attenborough. Ten samý ročník vyhráli Ján Kadár a Elmar Klos s dramatem Obžalovaný, ve kterém malou roli právníka ztvárnil Jiří Menzel – a ten sám o čtyři roky později, v roce 1968, vyhrál jako režisér s Rozmarným létem.

Pak přišla srpnová invaze a s ní konec nadějí na rychlejší otevírání. Lesk konce šedesátých let se festivalu vrátil až po sametové revoluci – a naplno až v roce 1994, kdy jej pod vedením Jiřího Bartošky převzala nová, soukromá a už každoročně fungující instituce.

Proč je rok 1994 pro naše data předěl

Karlovy Vary existují déle než jejich digitální paměť. Od poloviny devadesátých let vede festival systematický online archiv filmů, sekcí, cen, hostů i návštěvnických čísel – a právě proto stavíme drtivou většinu datových grafů v tomto speciálu na období od roku 1994 nebo 1995 dál.

Starší období 1946 až 1990 čteme opatrněji. Ceny a termíny konání většinou známe spolehlivě, ale kompletní filmový program po jednotlivých titulech bude vyžadovat hlubší archivní práci, než abychom ho mohli srovnávat se stejnou přesností jako novodobé ročníky. To není slabina, ale běžný osud kulturních institucí: paměť nejdřív existuje v katalozích, tiskových zprávách a publicistice, teprve později v databázi.

K 12. červenci 2026 právě probíhá 60. ročník festivalu, naplánovaný na 3. až 11. července 2026 – vítěze hlavní ceny proto do datové řady doplníme až po jeho zakončení.