„Seznámil jsem se s některými policejními dokumenty k tomu případu,“ řekl 24. února 2026 serveru eXtra.cz bývalý investigativní reportér zpravodajství ČT Jiří Hynek. Z dokumentů podle něj plyne, že proti zápasníkovi Karlosi Vémolovi nejsou svědectví ani listinné důkazy a že hlavním organizátorem je někdo jiný. Na závěr přidal hodnocení práce policie: „Celé to působí tak, že si policie myslela, že když ho zavřou, tak z něj něco dostanou.“
Vémolu zadržela policie 23. prosince 2025. Národní protidrogová centrála ho obvinila z organizované drogové trestné činnosti v mezinárodním rozsahu, za kterou hrozí 10 až 18 let vězení. Státní zástupkyně ho 19. ledna 2026 propustila z vazby na peněžitou záruku 15 milionů korun. Vyšetřování běží dál. Čtenář eXtra.cz se nedozvěděl, které dokumenty Hynek viděl, jakou část spisu tvoří a od koho je má. Dostal ale hotový verdikt: obvinění je slabé a policie přestřelila.
Živý spis je rozepsaná práce, ne důkaz
Spis v přípravném řízení se průběžně mění. Policie do něj doplňuje výslechy, znalecké posudky a výsledky prohlídek, část materiálu leží v neveřejných přílohách a některé důkazy ještě nebyly procesně provedené. Kdo vidí „některé dokumenty“, vidí výsek. Nemůže vědět, co v něm chybí, co se teprve prověřuje a co do spisu přibude za měsíc. Z výseku přesto snadno vznikne věta, která zní jako rozsudek: „na něj nic nemají“.
Stejně snadno vznikne i opačný verdikt. Přepis odposlechu vytržený z kontextu působí jako přiznání, i když ho soud později jako důkaz nepoužije nebo ho vyloží jinak. Obojí má stejnou vadu: veřejnost dostane hodnocení viny či neviny dřív, než ho vysloví soud, a dostane ho od někoho, kdo celý spis neviděl.
Novinář nebo novinářka v takové chvíli nekontroluje moc. Vyrábí mediální verdikt z materiálu, který mu někdo vybral. Čtenáři a čtenářky přitom nemají šanci posoudit, co v dokumentech chybí, co se teprve prověřuje nebo co se do spisu doplní.
Selektivní únik přitom dokáže udělat práci, kterou by jinak musela odvést obhajoba nebo tiskový mluvčí. Když se ve veřejném prostoru usadí rámec „je to na vodě“, vzniká klima, že vazba byla nepřiměřená a stát přestřelil. Obviněnému to snižuje reputační škody ještě před soudem. A kusy spisu se dají použít k tomu, aby se dopředu relativizovala váha svědectví, znaleckých posudků nebo operativních poznatků, i když ve spisu leží materiál, který ven nikdy neunikne.
Spis mají v ruce policie, žalobci i obhajoba
Automatická představa zní, že uniklé dokumenty vynesl policista. České případy ji nepotvrzují. V kauze Dozimetr citovala média odposlechy jen pár dní po zásahu na pražském magistrátu v červnu 2022. Vrchní státní zastupitelství v Praze únik prověřovalo s inspekcí GIBS a v prosinci 2022 oznámilo, že policisty a státní zástupce jako zdroj „spolehlivě vyloučilo“. V kauze Motol z února 2025 Evropská prokuratura uvedla, že z ní ani z policejní centrály NCOZ informace neunikají.
Do spisu totiž nahlížejí i obvinění a jejich obhájci. Trestní řád výslovně chrání jen část obsahu spisu: údaje o totožnosti lidí v řízení (§ 8b) a informace z odposlechů (§ 8c). Se zbytkem může obhajoba ve své mediální komunikaci pracovat. Každá strana přitom vybírá jinak. Policie má zájem ukázat sílu důkazů, obhajoba jejich slabiny, politik v kauze škodu soupeři. Novinář, který zdroj a jeho zájem nepojmenuje, se tak i nevědomky stává součástí něčí strategické komunikace.
Na tom, kdo dokument vynesl, závisí odpovědnost a motiv. Na tom, co únik způsobí, nezávisí. Ať materiál pustí ven policista, žalobce nebo advokát, veřejnost dostane stejně neúplný obraz a vyšetřování nese stejné riziko.
Novinář má k dispozici jediný poctivý nástroj: pojmenovat, co viděl a čeho se jeho zjištění netýká. Věta „mám část usnesení, kterou mi poskytla jedna ze stran“ čtenáři řekne víc než sebevědomé „podle mých informací nejsou důkazy“. A čím silnější tvrzení o vině nebo nevině, tím víc potřebuje oporu mimo samotný výsek spisu.
Únik mění vyšetřování dřív, než věc dojde k soudu
Úniky mohou prozradit vyšetřovací postupy, další směřování práce policie nebo detaily důkazů, které ještě nebyly procesně provedené. Hynek například veřejně zmínil, že policie v kauze Vémola rozklíčovala šifrovanou komunikaci podezřelých. Pro čtenáře je to zajímavost, pro lidi v okolí kauzy užitečná informace o tom, co policie umí a co už četla. Další podezřelí pak mají důvod ničit stopy, přizpůsobovat výpovědi nebo se domlouvat.
Jak to vypadá v praxi, ukazuje brněnská bytová kauza. Pavel Blažek (ODS), pozdější ministr spravedlnosti, dostal v roce 2019 od stranického kolegy výslechy klíčového svědka z utajeného spisu. Dozorující státní zástupkyně Petra Lastovecká podle Seznam Zpráv uvedla, že únik zásadním způsobem zkomplikoval objasňování celé kauzy, protože se neveřejné informace dostaly k lidem, kterých se týkaly.
Únik působí i na svědky. Kdo si přečte, co už ve spisu stojí, může nechtěně upravit vlastní vzpomínky podle zveřejněné verze, nebo naopak začne kalkulovat, jak vypovídat, aby do příběhu „zapadl“. V citlivých kauzách hrozí i zastrašování svědků a poškozených, protože zveřejněné detaily často umožní jejich identifikaci, i když v textu nepadne jméno.
Za prodej informací podnikatelům se soudí, za únik do médií téměř nikdo
Dvacet let českých případů ukazuje dva odlišné světy. Když policisté prodávají informace ze spisů podnikatelům nebo soukromým detektivům, končí to u soudu: v kauze Vidkun, v kauze Bereta i v kauze Vork, kde žalobci obžalovali 28 lidí. Když se kus spisu objeví v novinách, zdroj se zpravidla nenajde. Nezjistil se v Krakatici, u odposlechů Petra Nečase a Jany Nagyové, v Dozimetru ani u spisu, který dostal Blažek.
Sněmovní vyšetřovací komise to v září 2017 popsala slovy, že „úniky informací z trestního řízení, jejich účelová interpretace a následná cílená tvorba veřejného mínění jsou fatálním ohrožením ústavnosti“. Inspekce GIBS podle ní evidovala 37 podezření z úniku v roce 2014, 52 v roce 2016 a 21 v prvním pololetí 2017, stávajícími mechanismy se ale prakticky nedá zjistit, jak k únikům dochází.
Zákon zveřejňování omezuje od roku 2009. Odposlechy, které umožňují identifikovat lidi a nebyly použity jako důkaz před soudem, se bez souhlasu nesmějí zveřejnit, pokud nepřeváží veřejný zájem. Porušení je přestupek s pokutou do 5 milionů korun pro média. Jediný nám známý postih redakce je pokuta 140 000 korun, kterou Úřad pro ochranu osobních údajů uložil vydavatelství MAFRA za přepisy intimních odposlechů Nečase a Nagyové v MF DNES.
Kdo vynese spis do médií, zůstane neznámý. Kdo ho prodá, jde k soudu
Vybrané české případy úniků z trestních řízení 2006–2026, ověřené podle dobových zdrojů
Stav k 24. únoru 2026
Červen 2006 – březen 2008
Krakatice: odposlechy v médiích, 1 600 stran mimo policii
Po volbách 2006 vyšly odposlechy ze spisu o vazbách Františka Mrázka na politiky. Kdo je vynesl, se nezjistilo.
Duben 2009 / srpen 2011
Náhubkový zákon: odposlechy se zveřejňovat nesmějí, pokud nepřeváží veřejný zájem
Od dubna 2009 zakazuje trestní řád zveřejňovat odposlechy a údaje identifikující účastníky řízení. Od srpna 2011 platí výjimka pro převažující veřejný zájem.
Květen 2014
MF DNES otiskla intimní odposlechy Nečase a Nagyové
Rok po razii na Úřadu vlády zveřejnil deník přepisy odposlechů včetně soukromých pasáží. Vydavatelství MAFRA za to dostalo pokutu 140 000 korun.
Říjen 2015 – leden 2026
Vidkun: policejní náměstek vynášel podnikateli informace z devíti spisů
Náměstek olomouckého krajského ředitele policie Karel Kadlec podle soudů prozrazoval podnikateli Ivanu Kyselému informace z rozpracovaných kauz.
Květen 2016 – květen 2025
Bereta: policisté a žalobkyně prodávali informace soukromému detektivovi
Informace z živých spisů šly za úplatu k expolicistovi Igoru Gáboríkovi a jeho klientům. Pravomocně odsouzeno bylo pět lidí, do vězení šel jen Gáborík.
Květen 2017
Nahrávka: redaktor MF DNES nabízí Babišovi protokol ze spisu Bereta
Anonymní účet zveřejnil rozhovor, v němž Marek Přibil nabízí tehdejšímu ministru financí výpověď svědka z živého spisu a Babiš řeší, kdy ji zveřejnit.
Září 2017
Sněmovní komise: úniky jsou „fatálním ohrožením ústavnosti“
Vyšetřovací komise k únikům z trestních spisů napočítala desítky podezření ročně a konstatovala, že zdroje se prakticky nedají vystopovat.
Listopad – prosinec 2020
Berbr: přepisy odposlechů šest týdnů po zásahu
Stíhání místopředsedy fotbalového svazu bylo v přípravném řízení, média už citovala jeho hovory se sudími.
Říjen 2021 – říjen 2024
Vork: 28 obžalovaných za prodej informací z policejních systémů
Bývalí detektivové, celník i příslušník GIBS podle obžaloby lustrovali v policejních databázích a informace prodávali podnikatelům.
Červen – prosinec 2022
Dozimetr: policie a žalobci jako zdroj vyloučeni, jiný zdroj nenalezen
Přepisy odposlechů vycházely pár dní po zásahu na pražském magistrátu. Žalobci pak oznámili, že od nich ani od policie neunikly.
2019, odhaleno v červnu 2023
Budoucí ministr spravedlnosti dostal výslechy klíčového svědka, zdroj neprozradil
Pavel Blažek získal v roce 2019 části spisu brněnské bytové kauzy. Dozorující žalobkyně řekla, že únik zásadně zkomplikoval objasňování.
Únor 2025
Motol: obvinění četli detaily svého stíhání souběžně s veřejností
V noci po zadržení ředitele nemocnice už média citovala z usnesení o zahájení stíhání. Podle Evropské prokuratury z ní ani z NCOZ informace neunikají.
Čtení ze spisů má v české žurnalistice tradici
Práce s materiálem z neuzavřených řízení není doménou bulváru. Sabina Slonková vydala v roce 2012, tedy v době přípravného řízení, knihu Spis Rath, podle vydavatele postavenou na stovkách stran vyšetřovacího spisu a odposlechů. Odposlechy z téže kauzy pak soudy léta přezkoumávaly a Vrchní soud v Praze je v roce 2019 jako důkaz nepoužil. Veřejnost je přitom znala už sedm let.
V kauze fotbalového funkcionáře Romana Berbra, zadrženého v říjnu 2020, vydalo Aktuálně.cz o dva měsíce později galerii nejlepších hlášek z policejního spisu a Seznam Zprávy odposlechům věnovaly podcast. Odposlechy se tak staly zábavním obsahem dřív, než je posoudil soud. Novinář Respektu Ondřej Kundra později o kauze Nečas–Nagyová řekl, že některé odposlechy se zveřejňovat neměly.
Nejotevřenější pohled do zákulisí nabídla nahrávka z května 2017. Redaktor MF DNES Marek Přibil na ní nabízí Andreji Babišovi, tehdy ministru financí a zakladateli holdingu Agrofert, pod který MF DNES patřila, výpověď svědka z živého spisu Bereta. Babiš v ní uvažuje, kdy by zveřejnění načasoval. Přibil v redakci skončil, obviněn nebyl.
Hynek dnes s Karlem Hrubešem provozuje investigativní web Odkryto.cz. Den před rozhovorem o Vémolovi na něm vyšel text o kauze Motol, který cituje z usnesení soudu o propuštění ředitele nemocnice z vazby a ze stanoviska státní zástupkyně ve stále neuzavřeném řízení.
Co s únikem dělá odpovědná redakce
Redakce, které se do ruky dostane kus spisu, nemusí dělat, že ho nemá. Může ho použít jako vodítko a ověřovat mimo spis: v dokumentech z jiných zdrojů, u dalších lidí, v rejstřících. Může oddělit, co dokument říká, od toho, co si o něm myslí. Může vynechat detaily, které prozrazují postupy policie nebo identitu svědků, a přiznat, že má jen část. A může říct čtenáři, od které strany materiál pochází, pokud to jde bez prozrazení zdroje.
Evropský soud pro lidská práva v roce 2016 v případu Bédat proti Švýcarsku rozhodl, že pokuta 4 000 švýcarských franků pro novináře, který zveřejnil části trestního spisu, neporušila svobodu projevu. Soud přitom srovnal 30 evropských zemí: ve všech je porušení tajnosti vyšetřování postižitelné a ve 23 z nich může postih dopadnout na kohokoli, tedy i na novináře. Česko řadí mezi státy, kde za únik hrozí jen správní sankce.
Oprava 28. 9. 2026: Text a časovou osu jsme přepracovali a opravili. Odposlechy z Krakatice vyšly až po volbách 2006, ne před nimi. V kauze Bereta šlo o vynášení informací soukromému detektivovi; nedoložené tvrzení, že útvar Roberta Šlachty využíval úniky jako mediální zbraň, jsme odstranili. Kauza OKD z přehledu vypadla, protože dobové zdroje nedokládají únik ze spisu. Sněmovní komise k únikům zasedala v roce 2017, ne 2016, a v kauze Vork bylo obžalováno 28 lidí, ne 29. Opravili jsme i větu, že zákonná mlčenlivost nevedla k žádnému postihu: policisté, kteří informace vynášeli, byli odsouzeni a vydavatelství MAFRA dostalo pokutu.
V nočním Lisabonu jsem pomohla staršímu pánovi s holí po schodech – a ukázalo se, že šestnáct let vedl The Wall Street Journal a založil ProPublica. Vzpomínka na Paula Steigera a na to, proč objektivita neznamená stát uprostřed.
Ministerstvo zahraničí odmítlo pustit akreditovanou novinářku Deníku N na tiskovou konferenci a její redakci označilo za „alternativní média a konspirační blogy“. O tři týdny později šel ministr Petr Macinka dobrovolně na rozhovor k maskovanému muži, jehož totožnost neznal – a ochranku před schůzkou tajil. Naše infožádosti na všechna ministerstva ukazují, jak moc se tím Macinka vymyká.
DataTimes.cz
