Levici v Berlíně vynesli mladí a nájmy. Jejím skutečným problémem není komunismus, ale antisemitismus v části strany

Ve volbách do berlínského zemského sněmu 20. září dala Levici (Die Linke) hlas téměř polovina voličů mladších třiceti let, 47 %. Mezi Berlíňany nad šedesát ji volilo 13 %. Vyplývá to z průzkumu agentury Forschungsgruppe Wahlen pro televizi ZDF, která se v den voleb zeptala 17 460 lidí. Celkem strana podle předběžného oficiálního výsledku získala 25,7 % hlasů, o 13,4 procentního bodu víc než v opakovaných volbách 2023, a poprvé v historii berlínských zemských voleb skončila první. Druhá byla CDU s 18,8 %, třetí AfD se 16,3 %.

V Česku se výsledek rychle stal dokladem, že Německo ohrožují extrémy z obou stran. Česká tisková kancelář dala zprávě titulek „Volby v Německu vyhrály strany krajní pravice a levice“, e15 a CNN Prima psaly o „radikálech“, kteří ovládli volby. ČT24 oznámila, že v Berlíně „vyhrála krajně levicová strana Levice“. Komentátor Info.cz Martin Schmarcz napsal o AfD a Levici, že „obě partaje jsou prokremelské“ a „obě vzývají antisemitismus“. Ve facebookové debatě po volbách pak zaznělo, že v Berlíně „volili mladí lidé a zejména vysokoškoláci masivně komunisty“, kteří se hlásí k Maovi a Stalinovi a podporují Hamás.

Zahraniční tisk psal o stejných volbách jinak. Agentura Reuters i britský Guardian sice také použily označení „far-left“, výsledek ale vysvětlovaly hlavně drahým bydlením a slibem zespolečenštit byty velkých pronajímatelů. Francouzský Le Monde psal o „radikální levici“. Žádné ze zahraničních médií, jejichž texty jsme četli, nepostavilo Levici na roveň AfD.

Prošli jsme proto data z volebního dne od obou velkých agentur, výsledky ze všech 1 572 berlínských volebních okrsků, které jsme propojili s údaji o obyvatelích 96 městských čtvrtí, programy strany, hodnocení politologů a zprávy úřadů pro ochranu ústavy. Zajímaly nás tři otázky: kdo Levici volil, proč, a jestli a v čem je strana nebezpečná.

Podpora Levice klesá s každou věkovou skupinou. Mezi šestnácti- až devětadvacetiletými (v Berlíně letos poprvé volili i šestnáctiletí) získala 47 %, mezi lidmi od 30 do 44 let 33 %, ve skupině 45–59 let 18 % a mezi nejstaršími 13 %. CDU má křivku přesně opačnou: od 8 % u nejmladších po 30 % u lidí nad šedesát.

Nejvýrazněji volily Levici mladé ženy. Podle podrobných tabulek Forschungsgruppe Wahlen, které otiskla volební analýza Nadace Konrada Adenauera (blízké CDU), jí dalo hlas 54 % žen ve věku 16–29 let a 40 % mužů stejného věku. Druhý velký exit poll, který pro stanici ARD dělala agentura infratest dimap, dochází k podobným číslům: 43 % ve skupině 16–24 let a 49 % mezi 25–34letými.

Vzdělání podporu Levice také dělí, ale méně. Nejčastěji ji volili lidé s maturitou (32 %), absolventi vysokých škol o něco méně (28 %), tedy o dva body víc, než kolik strana získala v celém Berlíně. Mezi lidmi se základní školou to bylo 11 %. Skupina s maturitou bez vysoké školy je přitom v průměru mladší, patří do ní i velká část dnešních studentů. Že za rozdílem stojí hlavně věk, naznačuje i další tabulka Forschungsgruppe Wahlen: mezi voliči do 34 let volilo Levici 47 % lidí s maturitou nebo vysokou školou a 36 % lidí bez maturity. Mladí bez maturity tedy Levici volili víc než dvakrát častěji než lidé nad šedesát s maturitou nebo vysokou školou (16 %).

Levice navíc nezískala jen „mladé akademiky“. Mezi dělníky ji volilo 25 %, jen o čtyři body méně, než kolik jich dalo hlas AfD. Mezi lidmi, kteří hodnotí svou ekonomickou situaci jako špatnou, měla podle infratest dimap 32 %, mezi těmi, kdo ji mají za dobrou, 24 %. Výrazně se k ní přiklonili i muslimští voliči: podle Forschungsgruppe Wahlen jich Levici volilo 51 %, o 36 bodů víc než v roce 2023.

Tvrzení o „masivní“ podpoře vysokoškoláků data potvrzují jen zčásti. Vysokoškoláci volili Levici častěji než kteroukoli jinou stranu, Zelené a CDU shodně ve 20 %, ale nejsilnější skupinou strany nebyli. Zrcadlový obraz má AfD: lidé se základní školou ji volili ve 33 %, vysokoškoláci v 7 %. Obrázek s grafy ZDF, který se po české síti šíří v přeložené verzi, se od originálu liší ve dvou číslech: u voličů do třiceti uvádí 48 % místo 47 % a u lidí se středním vzděláním bez maturity 19 % místo 18 %. Na závěru to nic nemění.

Stejný vzorec ukazují i skutečné výsledky. Výsledky z volebních okrsků jsme přiřadili k 96 berlínským čtvrtím (Ortsteile) a porovnali je s údaji statistického úřadu o jejich obyvatelích. Nejtěsnější vztah má výsledek Levice s podílem lidí ve věku 18–45 let: korelační koeficient je 0,82. Ve čtvrtích, kde tvoří mladí dospělí polovinu obyvatel, jako Neukölln, Wedding nebo Friedrichshain, získala Levice 42–51 %. Ve vilových čtvrtích s nejstarším obyvatelstvem, jako Grunewald nebo Frohnau, kolem 8 %.

Graf ukazuje čtvrti, ne jednotlivé voliče. Z toho, že Levice byla silná v mladých čtvrtích, samo o sobě neplyne, že ji volili právě mladí; to dokládají až exit polly. Oba zdroje ale ukazují stejným směrem.

Změnila se i geografie strany. Ještě v roce 2023 měla Levice nejsilnější pozice ve čtvrtích bývalého východního Berlína, odkud pochází její předchůdkyně PDS. Letos nejvíc posílila na západě: v Gesundbrunnenu o 27 bodů, v Neuköllnu a Kreuzbergu o 26 a ve Weddingu o 25. Rozhlas rbb24 spočítal, že strana posílila ve všech 1 572 okrscích. Nejvíc přibylo hlasů v hustě obydlených, mladých a migračně smíšených čtvrtích uvnitř okruhu městské železnice. Tagesspiegel to shrnul tak, že Levice „vzala Zeleným vnitřní město“.

Rozdíl mezi voliči Levice a AfD je dobře vidět na dvou čtvrtích s podobně vysokou chudobou, které ukazuje berlínský monitoring sociálního rozvoje města. V Gesundbrunnenu na severu Mitte, kde je téměř polovina obyvatel ve věku 18–45 let, získala Levice 46 % a AfD 9 %. Na sídlišti Hellersdorf na východním okraji města, kde je obyvatelstvo starší, získala AfD 41 % a Levice 21 %. U AfD je v našich datech nejsilnějším prediktorem právě sociální znevýhodnění čtvrti, u Levice věk.

Když se Forschungsgruppe Wahlen ptala, jaký je nejdůležitější problém Berlína, 53 % voličů odpovědělo „byty a nájmy“. Dopravu jmenovalo 23 % a kriminalitu 19 %. Na otázku, která strana má nejlepší recept na nájmy a trh s byty, jmenovalo Levici 34 % voličů, CDU 10 % a SPD 9 %. Podle infratest dimap se podíl lidí, kteří Levici přisuzují kompetenci v dostupném bydlení, od minulých voleb zvýšil z 22 na 37 %.

Berlín je město nájemníků. Podle mikrocenzu 2022 bydlí v nájmu 84,6 % berlínských domácností. Nabídkové nájmy v inzerátech měly podle zprávy Investiční banky Berlína o trhu s byty v roce 2025 medián 15,78 eura za metr čtvereční. To je víc než dvojnásobek průměru ve stávajících smlouvách podle berlínského cenového přehledu nájmů (7,21 eura). Nejvíc to dopadá na ty, kdo se stěhují: na mladé lidi, kteří odcházejí od rodičů, na studenty a na přistěhovalé.

Levice šla do voleb s programem nazvaným „Berlin bezahlbar machen“ (Udělat Berlín cenově dostupným). Slibuje převést zhruba 220 000 bytů velkých soukromých firem do veřejného vlastnictví, zmrazit na rok nájmy v městských bytových společnostech a pak jim dovolit růst nejvýš o 1 % ročně a postavit 7 500 obecních bytů ročně. Navazuje na referendum z roku 2021, ve kterém pro vyvlastnění velkých pronajímatelů hlasovalo 1 035 950 Berlíňanů, tedy 59,1 % platných hlasů. Výsledek referenda nebyl pro senát závazný a dosavadní vláda CDU a SPD z něj v březnu přijala jen rámcový zákon, podle kterého se zatím nic nevyvlastňuje.

Samotné vyvlastnění přitom většinu Berlíňanů nepřesvědčilo. Na otázku, zda vyvlastnění vyřeší problémy s bydlením, odpovědělo ano 36 % voličů a ne 57 %. Mezi voliči Levice to bylo 80 % ano. Strana tak vyhrála s tématem, ve kterém jí lidé věří víc než ostatním, i když její hlavní recept podporuje jen třetina města.

Zemská vláda má v bydlení omezené pravomoci a Berlín to zná z vlastní zkušenosti. Strop nájmů, který v roce 2020 prosadila koalice SPD, Levice a Zelených, zrušil Spolkový ústavní soud v březnu 2021. Nájemné upravuje spolkový občanský zákoník, a spolková země proto nemá pravomoc ho regulovat. Senát ale může rozhodovat o městských bytových společnostech, o stavebních pozemcích a o tom, zda se pustí do zespolečenštění podle článku 15 německé ústavy.

Účast vzrostla ze 62,9 % na 74,2 %. Podle Forschungsgruppe Wahlen 37 % dnešních voličů Levice v roce 2023 k volbám nepřišlo, 27 % volilo Levici už tehdy, 14 % Zelené a 11 % SPD. CDU tehdy volilo 5 %. Infratest dimap odhaduje, že strana získala zhruba 75 000 hlasů od nevoličů, 57 000 od Zelených a 39 000 od SPD. Mezi Levicí a AfD se voliči téměř nepřelévali.

Levice tedy vyhrála mobilizací lidí, kteří předtím stáli stranou, a přetažením voličů z levého středu. Podporu mladých si přitom budovala už dřív: ve spolkových volbách v únoru 2025 ji podle infratest dimap volilo 25 % voličů ve věku 18–24 let, o čtyři roky dřív 8 %. V Berlíně tehdy skončila první s 19,9 %.

Levice je právním nástupcem východoněmecké vládnoucí SED. Po pádu zdi se strana přejmenovala na PDS a v roce 2007 se spojila s uskupením WASG, které založili bývalí členové SPD a odboráři. Její Erfurtský program z roku 2011, který stále platí, žádá „změnu systému“, protože kapitalismus je podle něj s jejími cíli neslučitelný, a velké podniky chce převést do „demokratických forem společenského vlastnictví“. Tvrzení, že strana chce překonat kapitalismus, je tedy pravdivé. Strana to rámuje jako „demokratický socialismus“ a v programu píše, že se „neodvolatelně rozchází se stalinismem jako systémem“.

Politologie rozlišuje mezi radikální a extremistickou stranou. Radikální strana usiluje o hluboké změny, ale v rámci demokracie. Extremistická demokracii odmítá. Mezinárodní databáze PopuList, kterou sestavuje skupina evropských politologů včetně Case Muddeho, vede Levici od roku 2007 jen jako hraniční případ krajní levice. AfD řadí od roku 2015 jednoznačně ke krajní pravici. Ještě zřetelněji to ukazuje Chapel Hill Expert Survey, ve kterém odborníci hodnotí postoje evropských stran. Na ose levice–pravice je Levice od středu stejně daleko jako AfD. U otázek, které měří vztah k demokratickým institucím, tedy k nezávislosti soudů a k omezení moci vlády, ale stojí vedle SPD a Zelených. Blízko AfD má jedinou položku: vztah k Rusku.

Podobně stranu hodnotí úřady. Spolkový úřad pro ochranu ústavy Levici jako celek nesleduje. Ve své výroční zprávě za rok 2025 ji zmiňuje jen v souvislosti s trockistickou sítí marx21, která „působí v prostředí strany“. Některé zemské úřady sledují její vnitřní proudy: například úřad v Bádensku-Württembersku Komunistickou platformu a mládežnickou organizaci Linksjugend ['solid], přičemž výslovně dodává, že strana jako celek pozorována není. AfD vedl spolkový úřad od května 2025 jako „prokazatelně pravicově extremistickou“, především kvůli etnickému pojetí národa, které podle něj odporuje lidské důstojnosti. Správní soud v Kolíně nad Rýnem mu toto označení v únoru předběžně zakázal, AfD je tak do rozhodnutí ve věci samé vedena jako „podezřelý případ“ a úřad ji smí dál sledovat.

CDU má od roku 2018 usnesení, které zakazuje koalice s oběma stranami. Důvody ale uvádí rozdílné: AfD v něm označuje za protidemokratickou a „fašizoidní“, Levici vyčítá nástupnictví po SED, socialismus, postoj k NATO a extremistické proudy. Výslovně píše, že obě strany nestaví na roveň.

Po zhruba pětadvaceti letech, kdy Levice a dříve PDS spoluvládly v Berlíně, Braniborsku, Durynsku, Brémách a Meklenbursku-Předním Pomořansku, jsme nenašli doklad, že by oslabovaly soudy, svobodu médií nebo práva opozice. Ve vládě byla strana spíš pragmatičtější, než slibuje její program. Berlínský senát SPD a PDS v roce 2004 prodal městskou bytovou společnost GSW se zhruba 65 000 byty finančním investorům. Když Ústavní soud v roce 2021 zrušil berlínský strop nájmů, senát s Levicí rozsudek respektoval.

To neznamená, že je strana bezproblémová. Nejsilnější a nejlépe doloženou výtkou je antisemitismus v části berlínské organizace. Na předvolebním mítinku neuköllnské organizace 29. srpna vystoupil rapper Dahabflex s hesly „Yalla Yalla Intifada“ a „smrt IDF“, tedy izraelské armádě, a přítomní funkcionáři nezasáhli. Lídryně kandidátky Elif Eralp se ohradila, že je „zděšená“, mluvčí neuköllnské organizace ale podle Jüdische Allgemeine řekla, že za titulem písně „Stop the genocide“ stojí „bez výhrad“. Policie vystoupení vyšetřuje.

Problém přitom není nový. V říjnu 2024 z berlínské Levice odešlo pět jejích předních politiků, mezi nimi bývalý senátor pro kulturu Klaus Lederer, protože se jim v organizaci podle jejich slov nedařilo prosadit jasné vymezení proti antisemitismu. Stranický sjezd v Chemnitzu v květnu 2025 přijal jako vodítko Jeruzalémskou deklaraci o antisemitismu místo definice IHRA, kterou používá většina německých institucí. Jeruzalémská deklarace vymezuje antisemitismus úžeji a například podporu bojkotu Izraele sama o sobě za antisemitskou nepovažuje. V červnu pak Bavorský rozhlas zveřejnil příspěvky z interních fór mládežnické organizace Linksjugend ['solid], ve kterých funkcionáři psali „ať žije Stalin“ a „ať žije Honecker“, odkazovali na Maa, psali o „izraelských koncentračních táborech“ a sdíleli izraelskou vlajku s heslem „Izraeli, zhyň“. Předsedkyně strany Ines Schwerdtner podle ZDFheute reagovala, že se strana od obsahu „co nejrozhodněji distancuje“ a že ten, kdo to vidí jinak, „u nás nemá místo“.

Ústřední rada Židů v Německu po volbách vyzvala SPD a Zelené, aby Levici do vlády nebrali, a ujištění strany označila za „pouhá slova“. Vedení strany přitom podporu Hamásu odmítá. Spolupředseda Jan van Aken loni v srpnu v rozhovoru pro ARD řekl, že Hamás je „fašistická organizace“ a „nikdy nemůže být partnerem“. Berlínská organizace vyloučila aktivistu Ramsise Kilaniho kvůli jeho výrokům o útoku 7. října, spolková rozhodčí komise to v listopadu 2025 potvrdila a neuköllnští členové na protest obsadili stranickou centrálu. O tom, že by se kdokoli z vedení strany hlásil k Che Guevarovi, jak tvrdil facebookový příspěvek, jsme zprávu nenašli.

Druhým rizikem je nejasná hranice vůči kriminálnímu a extremistickému prostředí. Na volební večírek v Neuköllnu přišel šéf známého kriminálního klanu Issa Remmo. Podle Eralp nebyl pozván a byl vykázán. Poslanec Bundestagu Ferat Koçak si podle zveřejněných zpráv psal s Remmovým synem a posílal „pozdravy s respektem“ jeho otci. Označil to za chybu a dočasně přerušil výkon funkcí. Sama Eralp byla do roku 2025 členkou spolku Rote Hilfe, který podporuje stíhané levicové aktivisty a který berlínský úřad pro ochranu ústavy vede jako nenásilně levicově extremistický. Podle t-online ze spolku vystoupila „kvůli částečně odlišným politickým názorům“.

Třetí sporný bod se týká obrany demokracie samotné. Berlínský program Levice chce zemský úřad pro ochranu ústavy zrušit jako tajnou službu a nahradit ho nezávislým pracovištěm bez zpravodajských metod. Podle programu tento úřad „škodí demokratickému právnímu státu víc, než ho chrání“. Podobné návrhy Levice i Zelení dlouhodobě zdůvodňují selháním úřadů v případu neonacistické teroristické skupiny NSU. Kritici namítají, že by město přišlo o nástroj proti islamistům i krajní pravici.

Čtvrtým je zahraniční politika, kde má berlínská vláda malou pravomoc. Erfurtský program žádá rozpuštění NATO a jeho nahrazení systémem kolektivní bezpečnosti, „do kterého bude zapojeno i Rusko“. Volební program pro spolkové volby 2025 je mírnější: NATO má učinit „nadbytečným“, ruský útok na Ukrajinu odsuzuje a žádá cílené sankce proti Putinovu mocenskému aparátu, dodávky zbraní ale odmítá a pohraniční agenturu Frontex chce zrušit. Nejvstřícnější křídlo vůči Moskvě v roce 2023 odešlo se Sahrou Wagenknecht do strany BSW, která v Berlíně získala 4,7 %. O obraně a zahraniční politice ale rozhoduje spolek, zemská vláda řídí policii, školy, univerzity, městské firmy a bydlení.

Zbývá vyvlastňování. Odborná komise, kterou berlínský senát ustavil po referendu a vedla ji bývalá spolková ministryně spravedlnosti Herta Däubler-Gmelin ze SPD, ve své závěrečné zprávě z roku 2023 dospěla k závěru, že Berlín má pravomoc zespolečenštění uzákonit a že je slučitelné s ústavou. Většina komise připustila i odškodnění pod tržní cenou, tři členové s tím nesouhlasili. Riziko je tedy právní a finanční, jde o soudní spory a miliardové odškodnění, ne o porušení ústavy.

V českých textech, které jsme prošli, se komunistický původ Levice objevuje častěji než v zahraničních. Pro čtenáře, kteří zažili KSČ, je to pochopitelné: nástupnictví po SED je skutečné a strana s ním v Německu dodnes zápasí. Bydlení jako hlavní motiv voličů zmínila většina zpravodajských textů, od ČT24 a ČTK po Aktuálně, Seznam Zprávy a Deník. V titulcích a komentářích ale často splývaly dvě různé věci: to, že část Levice toleruje antisemitismus a má nejasnou hranici vůči extremistickému prostředí, a předpoklad, že strana jako celek ohrožuje demokratické zřízení. První je doložené. Druhé nepotvrzují politologové, úřady ani vládní praxe strany. Rozdíl od AfD vystihl i Deník, když Levici označil za hrozbu, „ale jinou než hnědá AfD“.

V debatě zaznělo i srovnání s Prahou: bydlení v Berlíně je prý podobně nedostupné, a mladí Češi přesto krajní levici nevolí. Pokud jde o ceny vůči příjmům, je na tom Praha hůř. Podle Deloitte Property Index 2025 stojí byt o 70 metrech čtverečních v Praze patnáct průměrných hrubých ročních platů, což z ní dělá třetí nejméně dostupnou metropoli Evropy. Berlínský byt stejné velikosti vychází podle našeho přepočtu z cen prodaných bytů v roce 2025 (5 511 eur za metr) a průměrných ročních výdělků (51 111 eur) zhruba na sedm a půl platu.

Rozdíl je v tom, kdo krizi bydlení cítí. Česko je země vlastníků: ve vlastním bydlí podle Eurostatu 75 % lidí, v celém Německu 47 %. V Berlíně bydlí ve vlastním jen 15 % domácností. Berlínský volič je typicky nájemník, který platí čím dál víc a nové smlouvy shání těžko. Mladí Češi navíc ve sněmovních volbách 2025 podle povolební studie SIMAR nejvíc podporovali STAN a Piráty. Kandidátka hnutí Stačilo!, na které kandidovali i komunisté z KSČM, získala celostátně 4,3 % a do Sněmovny se nedostala.

Přepočet hlasů v jednom volebním obvodu ve Spandau, kde přímý mandát místo kandidátky CDU získal kandidát AfD, zmenšil podle zemského volebního komisaře sněm ze 158 na 153 křesel, protože odpadla vyrovnávací křesla. Levice má podle tohoto stavu 45 mandátů, CDU 33, AfD 29, Zelení 25 a SPD 21. Konečný výsledek vyhlásí zemský volební výbor 12. října. Levice, SPD a Zelení by měli 91 křesel, většina je 77. Alternativou je koalice CDU, SPD a Zelených se 79 křesly.

Zástupci Levice, SPD a Zelených se poprvé sešli 1. října a po zhruba pěti hodinách se podle ZDFheute rozešli bez výsledku. Další kola předběžných jednání následovala 3. a 7. října. SPD a Zelení podmiňují zahájení sondovacích rozhovorů shodou na tom, jak postupovat proti antisemitismu a klanové kriminalitě. Frakce Levice proto podle taz předložila úpravu stanov, podle které by pro její poslance byla závazná dohoda o výkonu mandátu, včetně odmítání antisemitismu a zákazu spolupráce s lidmi a organizacemi napojenými na Hamás. Po třetím kole se podle Tagesspiegelu shoda rýsovala a výsledek chtěly strany oznámit 8. října. Sporné zůstává i vyvlastňování, které lídr SPD Steffen Krach v kampani odmítl. Pokud se strany dohodnou, stala by se Elif Eralp první primátorkou Berlína z Levice. Podle Forschungsgruppe Wahlen by ji v této funkci chtělo 36 % voličů, kandidáta CDU Stefana Everse 29 %.

Mladí voliči v Německu přitom v posledních letech mění strany rychle. V roce 2021 dávali hlas hlavně Zeleným a liberální FDP, Levici tehdy podle infratest dimap volilo 8 % voličů ve věku 18–24 let. O čtyři roky později to bylo 25 % a v Berlíně letos ve skupině 16–24 let 43 %. Jestli strana podporu udrží, bude záležet na dvou věcech: zda dokáže v bydlení dodat, co slíbila, z pozice, kde nemůže měnit spolkové zákony, a zda se jí podaří vypořádat s antisemitismem ve vlastních řadách dřív, než jí znemožní vládnout.