Výstavba bytů v Česku roste. Přesto jsou byty stále méně dostupné. Paradox má logické vysvětlení: nové byty míří primárně na investiční trh, ne k těm, kteří bydlení hledají pro vlastní potřebu.
Vídeň je pravidelně hodnocena jako jedno z nejlépe obyvatelných měst světa. Přibližně 60 % jejích obyvatel žije v obecním nebo dotovaném bytě. Systém vznikl před sto lety a přežil pět politických režimů. Co z něj lze přenést?
Na průměrný 70m² byt potřebuje Pražan 15 hrubých ročních mezd – skoro dvakrát tolik co Vídeňan nebo Berlíňan. Cena přitom neroste z cihel, ale z toho, kolik bytů se vůbec postaví.
Oblíbený viník drahého bydlení – spekulanti a prázdné byty – nevysvětlí základní číslo: metropole dokončují o třetinu méně bytů, než samy označují za potřebné. A domácností přibývá rychleji než obyvatel.
Generace, která dělá všechno „správně
Polská stavební mašinerie chrlí přes 280 tisíc bytů ročně – nejvíc v Evropské unii. Přesto ceny i nájmy rostou rychleji než kdekoli jinde v regionu. Co tento zdánlivý paradox vysvětluje?
Index dostupnosti bydlení od Deloitte se v debatě cituje jako definitivní důkaz krize. Co přesně měří, jaký byt předpokládá a kde má metodické limity?
Zatímco ceny bydlení ve většině světových metropolí rostou, tokijské ceny zůstávají dlouhodobě stabilní. Klíčový rozdíl je v tom, kdo v Japonsku rozhoduje o tom, co se kde postaví.
New York staví mrakodrapy za desítky milionů dolarů. A zároveň nedokáže dát domov více než 350 000 lidí, kteří nyní nemají střechu nad hlavou. Data o největší majetkové propasti v historii newyorského realitního trhu.