Číslo 1,28 dítěte na ženu je reálné, ale zkreslující. Co ukazují data za celý život generace
Kolik dětí má průměrná Češka? 1,28, říká loňská statistika. Kolem 1,8, říkají data za generace, které už rodit skončily. Obě čísla jsou správně – každé měří něco jiného.
audio doplníme
Kolik dětí má průměrná Češka? 1,28, říká statistika za rok 2025. Kolem 1,8, říkají data za generace žen, které už mají rození za sebou. Obě čísla jsou správně. Každé jen měří něco jiného – a půl dítěte rozdílu mezi nimi vysvětluje, proč se v debatě o „vymírání" tak snadno přehání.
Momentka a film
Úhrnná plodnost (TFR), tedy ono 1,28, je momentka jednoho roku: říká, kolik dětí by žena měla za celý život, kdyby se v každém věku chovala přesně jako dnešní ženy daného věku. Je to užitečná zkratka, ale citlivě reaguje na načasování. Když ženy odkládají mateřství na pozdější věk, momentka na pár let ztmavne – i kdyby nakonec měly stejný počet dětí, jen později. Demografové tomu říkají tempo efekt (podrobně jsme ho rozebrali u švédského příkladu).
Kohortní plodnost je oproti tomu celý film: sleduje konkrétní generaci žen od začátku do konce reprodukčního věku a spočítá, kolik dětí skutečně porodila. U starších generací je film dotočený a číslo konečné. U mladších vidíme jen odehrané minuty – kumulovanou plodnost k dnešnímu věku.
Film ukazuje pomalejší pokles než titulky
Kohortní data pro Česko klesají z hodnot kolem 2,1 u generací narozených ve válečných a poválečných letech na 1,7–1,8 u generací, jejichž film se dotáčí dnes. Pokles je skutečný – ale o poznání mírnější než pád roční statistiky na 1,28.
Rozdíl vysvětluje největší změna v chování českých domácností za poslední tři dekády: průměrný věk matky při prvním dítěti se posunul z necelých 22 let kolem roku 1990 na dnešních více než 30 (co to znamená pro biologické okno druhého dítěte, rozebíráme v samostatném článku). Právě tenhle posun stlačil momentku devadesátých let až na 1,14 – a jeho postupné zpomalování pak stálo za „zázračným" růstem TFR na 1,71 v roce 2020, k němuž žádná vláda ničím zásadním nepřispěla.
Dvě příčiny, dva různé recepty
Od roku 2021 roční číslo znovu klesá a klíčová otázka zní, který ze dvou motorů to pohání. Posun načasování je z velké části dočasný – jakmile se odkládání zastaví, roční statistika se zotaví sama. Pokles počtu dětí, které lidé za život chtějí a mají, je oproti tomu trvalý a žádné dohánění ho nespraví.
Pro politiku z toho plyne dělicí čára: opatření na bydlení, školky a flexibilní práci pomáhají lidem, kteří děti chtějí a narážejí na překážky. Hodnoty lidí, kteří rodinu nezakládají z vlastního rozhodnutí, žádný příspěvek nezmění.
Co čekat od generace narozené kolem roku 1990
Kohortní číslo lze s jistotou uzavřít až u žen po pětačtyřicítce; pro ročníky kolem 1990 máme jen část filmu. Kdyby tyto ženy mezi třicítkou a čtyřicítkou přidávaly děti stejným tempem jako jejich matky (historicky 0,4–0,55 dítěte), dokončily by kolem 1,7–1,8. Dostupná data ale ukazují tempo pomalejší – realistický odhad pro tuto generaci je 1,5–1,6. Méně než jejich matky. A znatelně víc než 1,28 z titulků.

