Bez zubaře nejste kvůli počtu zubařů. Rozhodují smlouvy s pojišťovnami, kapacita ordinací a místo
Česko mělo v roce 2024 celkem 6 993 zubních lékařů, zhruba stejně jako před pěti lety. Sehnat ordinaci, která přijímá nové pacienty na pojišťovnu, je přesto v části země nemožné. Data, která by řekla kolik lidí je bez pravidelné péče, stát zatím neumí složit.
audio doplníme
V roce 2024 evidoval ČSÚ v Česku 6 993 zubních lékařů – o 176 víc než v roce 2020. Kdo někdy obvolával ordinace s prosbou o registraci, ví, že tohle číslo o jeho šanci nic neříká. Nevypovídá totiž o tom, kolik zubařů poskytuje pravidelnou péči, kolik z nich má smlouvu s vaší pojišťovnou, kolik přijímá nové pacienty – a kde. Pohotovost mezitím řeší bolest, otok nebo úraz; průběžné kontroly, plán léčby a včasnou opravu zubu neposkytuje. Bez pravidelného zubaře se člověk dostává k péči později, v akutnějším stavu a často k radikálnějšímu zákroku.
Registrace v databázi pojišťovny nezaručuje fungující péči
Registrace u zubního lékaře vzniká podepsáním registračního listu a vykázáním příslušného výkonu. VZP přitom ordinace za hlášení registrací zvlášť bonifikuje – což naznačuje, že evidence bez pobídky úplná není. „Člověk bez zubaře" se proto nedá definovat jednou databázovou kolonkou: někdo registraci formálně má, ale ordinace ho léta neviděla; někdo ji nemá a péči si platí soukromě; někdo ji přestal hledat. Tyhle tři skupiny potřebují tři různé politiky – a stát je dnes neumí rozlišit.
Nedostupnost má dvě podoby: kilometry a peníze
V bohatších centrech bývá zubař fyzicky blízko, ale hrazenou péči nenabízí – ordinace jedou na přímé platby. V periferních regionech je problém opačný: smluvní ordinace přijímající pacienty není v rozumném dojezdu za žádné peníze. Průměrná dostupnost, kterou vykazují pojišťovny, obě situace slije do jednoho čísla, a tím je zneviditelní. Rozdíl je přitom podstatný i pro řešení: tam, kde chybí smlouvy, pomůže úhradová politika; tam, kde chybí lidé, pomůžou pobídky ke vzniku praxí (jak na to jde u praktiků Rakousko).
Připravovaná grafika: trychtýř skutečné dostupnosti
Hlavní vizualizací článku bude trychtýř, který začne všemi pojištěnci a po vrstvách odkrojí: kolik lidí má evidovanou registraci → kolik z nich bylo v posledních dvou letech na preventivní prohlídce → kolik má ošetření v přiměřeném dojezdu → kolik dostává hrazenou pravidelnou péči → kolik léčbu neodložilo kvůli ceně. Vrstvu, pro kterou data neexistují, zobrazíme s viditelným označením „stát neví" – bez dopočtů.
Datový požadavek jsme formulovali pro zdravotní pojišťovny (registrace, preventivní prohlídky, akutní ošetření a extrakce po okresech) a ÚZIS (kapacity a úvazky ordinací). Bez těchto dat článek vědomě neukazuje čísla, která by musel vymýšlet.
Zanedbaný chrup se sčítá s příjmem
Stav zubů ovlivňuje bolest, příjem potravy, řeč i zaměstnatelnost. A nerovnosti se hromadí: lidé s nižšími příjmy častěji odkládají dražší výkon, odložený problém se zhorší a pozdější řešení je nákladnější – zdravotně i finančně. WHO v analýze plateb českých domácností řadí stomatologii mezi oblasti, kde přímé platby zatěžují rozpočty nejcitelněji.
Podle čeho poznat, že se to řeší
Vláda, která to myslí vážně, začne u definice: pojišťovny zveřejní jednotnou metodiku, kdo je „člověk bez dostupné pravidelné zubní péče", a stát začne vedle počtu zubařů sledovat preventivní prohlídky, akutní návštěvy a extrakce po regionech. U ohrožených okresů pak bude vidět, kolik nové smluvní kapacity skutečně vzniklo – ne kolik se na ni vyčlenilo peněz.