Že je žena, která se stala obětí sexuálního násilí pod vlivem alkoholu nebo drog, za to aspoň částečně odpovědná, si podle Eurobarometru z roku 2024 myslí 32 procent Čechů. V průměru Evropské unie je to 16 procent. Podobně dopadly i další otázky, kterými evropský průzkum zjišťoval, jak lidé vidí oběti: s většinou výroků, které přenášejí vinu z pachatele na oběť, souhlasí v Česku víc lidí, u několika z nich zhruba dvakrát víc.
Přenášení viny na oběť má i odborný název, obviňování oběti (anglicky victim blaming). Po sociálních sítích teď koluje bingo, které ho shrnuje do 25 políček. Sdílí ho účet @piskuntalie a sbírá v něm věty, které se podle autorky či autora objeví pokaždé, když se veřejně mluví o domácím nebo sexuálním násilí.
| B | I | N | G | O |
|---|---|---|---|---|
| proč tam chodila | dyť se zas tak moc nestalo | slovo proti slovu | chtěla, ráno si to rozmyslela | měla si líp vybrat |
| a co násilí na mužích | proč to hned nenahlásila | otevírání dveří, pomáhání do kabátu | tak je trochu výbušný, no | zničený život, kariéra |
| přehání, hysterka, citlivka | chce se proslavit | co měla na sobě | byl to jen vtip | neber dětem tátu |
| vždyť ji nebil, tak co | vzpomněla si po letech | proč neodešla po první facce? | byla opilá, co čekala | proč se nebránila? |
| opravdu řekla jasně NE? | čím ho vyprovokovala? | za nás se plácnutí po zadku ženským líbilo | ženy taky dokážou bejt potvory | vztah vyžaduje ústupky |
Vzali jsme políčka, ke kterým existují pevná data, a ke každému dohledali tři věci: kolik lidí s výrokem souhlasí v Česku a v Evropě, co o věci říká výzkum a co český zákon. Postoje veřejnosti zjišťovaly dva Eurobarometry Evropské komise, zvláštní průzkum o genderově podmíněném násilí z roku 2016 (1 060 dotázaných v Česku, osobní rozhovory) a bleskový průzkum o genderových stereotypech z roku 2024 (1 019 dotázaných v Česku, online). Zkušenosti žen s násilím pocházejí z evropského šetření EU-GBV, do kterého se Česko zapojilo v letech 2023–2024.
Obviňování obětí v číslech
32 %
Čechů dává opilé oběti spoluvinuŽe je žena, která se stala obětí sexuálního násilí pod vlivem alkoholu nebo drog, za to aspoň částečně odpovědná, si myslí 32 procent Čechů. V průměru EU 16 procent (Eurobarometr 2024).
70 %
Obětí znásilnění během útoku ztuhneVýrazné ztuhnutí, kdy se člověk nemůže hýbat ani křičet, zažilo během útoku 70 procent z 298 žen ve švédské studii z roku 2017.
76 %
Obětí partnerských vražd jsou ženyV letech 2015–2024 zabil v Česku současný nebo bývalý partner 109 žen a 35 mužů (Eurostat, bez roku 2018).
Opilou ženu za spoluvinnou považuje dvakrát víc Čechů
Výrok „byla opilá, co čekala“ se v datech objevuje nejčastěji. Kromě Eurobarometru se na něj od roku 2015 ptá i Amnesty International. Ve výzkumu agentury FOCUS pro Amnesty International z roku 2018 považovalo opilou ženu za aspoň částečně spoluzodpovědnou za znásilnění 37 procent dotázaných, o šest procentních bodů méně než v roce 2015. V Eurobarometru z roku 2024 to bylo 32 procent. Obě čísla nejde spojit do jedné řady, protože průzkumy se ptaly jinak a jinou technikou, obě ale vycházejí kolem třetiny.
🔻🔻🔻
Výzkum přitom ukazuje, že alkohol k sexuálnímu násilí opravdu patří, jenže na straně pachatelů. Podle viktimizačního šetření Institutu pro kriminologii a sociální prevenci z let 2019–2022 byla pod vlivem alkoholu nebo drog zhruba polovina pachatelů sexuálního násilí.
Český zákon je v tomhle jednoznačný. Trestní zákoník od roku 2025 výslovně počítá k bezbrannosti i stav, kdy je schopnost oběti projevit vůli podstatně snížená „ovlivněním návykovými látkami“. Kdo opilou nebo zdrogovanou oběť zneužije, dopouští se znásilnění nebo sexuálního útoku se zneužitím bezbrannosti, a to i tehdy, když oběť pila dobrovolně.
Podobně vychází i situace, kdy žena „šla s ním domů“, třeba po večírku nebo rande. Že takové chování může ospravedlnit sex bez souhlasu, si v roce 2016 myslelo 18 procent Čechů a 11 procent lidí v celé Unii. U flirtování byl rozdíl ještě větší: 17 procent v Česku a 7 procent v EU.
Graf ukazuje osm výroků, u kterých máme česká i evropská čísla. Česko je nad průměrem EU u sedmi z nich. Jedinou výjimkou je oblečení: že vyzývavé šaty mohou ospravedlnit sex bez souhlasu, si myslí 10 procent Čechů i 10 procent lidí v celé Unii. Největší rozdíly jsou u flirtování, opilosti a otázky, jestli žena dost jasně řekla ne: tam souhlasí zhruba dvakrát víc Čechů než lidí v celé Unii.
„Neřekla jasně ne“ a „nebránila se“: zákon od roku 2025 odpor nevyžaduje
Že sex bez souhlasu může ospravedlnit to, že žena „jasně neřekla ne nebo se fyzicky nebránila“, si v roce 2016 myslelo 19 procent Čechů, téměř dvakrát víc než v průměru EU (10 procent). Novější Eurobarometr se ptal trochu jinak: že žena, která řekne „ne“, často myslí „ano“ a jen „si hraje na nedostupnou“, si v roce 2024 myslelo 14 procent Čechů a 9 procent lidí v EU.
Představa, že oběť se má bránit, naráží na to, jak lidské tělo na ohrožení reaguje. Švédští lékaři ve studii z roku 2017 sledovali 298 žen, které po znásilnění vyhledaly stockholmskou kliniku pro oběti. Výrazné ztuhnutí (tonickou imobilitu), kdy se člověk nemůže hýbat ani křičet, zažilo během útoku 70 procent z nich a extrémní ztuhnutí 48 procent. Ženy, které takto ztuhly, měly po půl roce častěji posttraumatickou stresovou poruchu: 51 procent proti 28 procentům ostatních.
Zákon s tím od ledna 2025 počítá. Nová definice znásilnění už nevyžaduje násilí, pohrůžku ani odpor oběti. Stačí, že pachatel vykoná soulož „proti seznatelné vůli“ druhého. Souhlas tedy nejde odvodit z toho, že oběť nekřičela nebo neutekla.
Jak jednoduchý souhlas ve skutečnosti je, vysvětluje britská animace Tea Consent z roku 2015, kterou podle textu blogerky Emmeline May natočilo studio Blue Seat Studios a kterou pak ve své kampani použila i britská policie. Souhlas v ní přirovnává k šálku čaje: když ho někdo nechce, nenutíte ho do něj, a když mezitím usne, nelijete mu ho do pusy. Česky ji zveřejnil Bílý kruh bezpečí.
Copyright ©2015 Emmeline May and Blue Seat Studios, originální video Tea Consent. Česká verze: Bílý kruh bezpečí.
„Co měla na sobě?“ Stejnou otázku nikdo neklade okradenému
Že násilí na ženách „často vyprovokuje oběť“, si v roce 2016 myslelo 26 procent Čechů a 17 procent lidí v EU. Na samotné oblečení se Češi dívají stejně jako zbytek Unie, na „provokování“ obecně ale přísněji. Podobný výrok zkoumal v roce 2021 i průzkum agentury Kantar pro IKEA, podle kterého k domácímu násilí dochází i proto, že ho žena „vyprovokuje“, podle 56 procent dotázaných. Ten ale zveřejnil jen zadavatel bez přesného znění otázek, a proto ho nelze s Eurobarometrem srovnávat.
Jak podobné otázky zní, když je položíte oběti jiného trestného činu, ukázal v roce 2017 skeč What were you wearing? (Co jste měl na sobě?) z pořadu Tracey Ullmanové na britské BBC One. Policistka v něm vyslýchá muže, kterého okradl lupič s nožem, a místo po pachateli pátrá po tom, jestli oběť neměla na sobě příliš drahý oblek, jestli nepila a proč nekřičela. Podobný obrat použila už v roce 1975 americká právnička Connie Borkenhagenová v textu The Rape of Mr. Smith.
„Proč to hned nenahlásila?“ Většina obětí to nenahlásí nikdy
Na policii jde podle evropského šetření EU-GBV 11 procent Češek, které zažily fyzické nebo sexuální násilí, v průměru EU 13,9 procenta. Komukoli, včetně blízkých nebo pomáhajících organizací, se svěřilo 58 procent obětí v Česku a 68 procent v EU. Zbylé dvě pětiny českých obětí neřekly o násilí nikomu.
Za nejčastější důvod mlčení uvádějí oběti v celé Unii stud nebo pocit vlastní viny. U znásilnění cizím člověkem ho podle zprávy agentur FRA a EIGE zmínila polovina obětí, které čin nenahlásily, 29 procent nevěřilo, že by policie něco udělala nebo jim uvěřila. Česká čísla k důvodům Eurostat nezveřejňuje.
U obětí z dětství trvá mlčení ještě déle. Podle britského šetření Crime Survey for England and Wales se z dospělých, kteří v dětství zažili znásilnění nebo jeho pokus, tehdy někomu svěřila čtvrtina a policii to oznámilo sedm procent. Výrok „vzpomněla si po letech“ tak popisuje spíš běžný průběh než podezřelou výjimku.
„Chce se proslavit“: prokázaně křivých obvinění jsou jednotky procent
Že si ženy obvinění ze zneužívání nebo znásilnění často vymýšlejí nebo je zveličují, si v roce 2024 myslelo 23 procent Čechů a 17 procent lidí v EU. Tady je rozdíl proti Evropě nejmenší, výrok ale sdílí zhruba čtvrtina dotázaných.
Výzkumy, které prošly policejní spisy, docházejí k jinému obrazu. Studie Davida Lisaka a kolegů z roku 2010 shrnula práce se srovnatelnou definicí do rozpětí dvou až deseti procent prokázaně křivých oznámení. Metaanalýza sedmi studií z roku 2016 uvádí 5,2 procenta. Jde o spodní odhad, protože část případů nejde jednoznačně zařadit a skončí bez závěru. Česká statistika navíc vůbec nerozliší, jestli se křivé obvinění týkalo sexuálního trestného činu.
„Vždyť ji nebil, tak co“: nejčastější je psychické násilí
Psychické násilí od partnera zažilo podle šetření EU-GBV 31,3 procenta Češek, které někdy měly partnera, o něco víc než v průměru EU (29,9 procenta). Fyzické nebo sexuální násilí od partnera uvedlo 11,6 procenta, méně než v EU (17 procent). Nižší české číslo může znamenat méně násilí, ale také menší ochotu o něm v průzkumu mluvit. Šetření samo to nerozliší.
Trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí registrovala policie podle statistik kriminality za rok 2025 loni v 574 případech a objasnila zhruba polovinu z nich.
„A co násilí na mužích?“ Muži oběťmi jsou, smrtelné násilí ale dopadá hlavně na ženy
Muži se domácího násilí také stávají oběťmi a výrok z binga tím nepopírají žádná data. Na lince pomoci Bílého kruhu bezpečí podle jeho výroční zprávy za rok 2024 tvořili muži 15 procent volajících kvůli domácímu násilí. Mezi dospělými ohroženými osobami, kvůli kterým policie násilníka vykázala ze společného bydlení, bylo podle Asociace pracovníků intervenčních center v roce 2024 212 mužů a 1 477 žen.
Nejtěžší násilí ale dopadá hlavně na ženy. Podle Eurostatu zabil v Česku v letech 2015–2024 současný nebo bývalý partner 109 žen a 35 mužů (data za rok 2018 chybí). Ženy tvoří 76 procent obětí partnerských vražd.
„Proč neodešla po první facce?“ Odchod je nejnebezpečnější chvíle
Často se opakuje, že oběť odchází z násilného vztahu v průměru sedmkrát, než odejde natrvalo. Toto číslo nemá dohledatelný zdroj. Doložené je, že odchody a návraty jsou běžné. Ve studii z azylového domu se dvě třetiny žen už dřív k partnerovi vrátily.
Proč odchod není snadný, ukazuje americká studie Jacquelyn Campbellové z roku 2003, která srovnala 220 zavražděných žen s 343 týranými ženami, které přežily. Když žena odešla od partnera, který ji silně kontroloval, bylo riziko, že ji zabije, zhruba devětkrát vyšší. Odchod tak rizikovou situaci často vyhrotí, místo aby ji ukončil.
Česká policie může násilníka ze společného bydlení vykázat na deset dní. Intervenční centra loni podle komentáře APIC evidovala 1 640 vykázání, nejvíc od zavedení tohoto opatření v roce 2007.
„Neber dětem tátu“: násilník je u ohrožených dětí většinou rodič
Z dětí, které žily v rodině s vykázáním, bylo podle APIC v roce 2025 ohroženo 3 251 a u 72 procent z nich byl násilnou osobou vlastní rodič. Institut pro kriminologii a sociální prevenci prošel 106 rozsudků za partnerské násilí: tři čtvrtiny pachatelů měly s obětí společné dítě a v 91 procentech z těchto případů byly děti útokům přítomné.
Jak má stát v takové situaci postupovat při úpravě péče a styku s dětmi, upravuje článek 31 Istanbulské úmluvy: soud má násilné incidenty brát v úvahu a styk nesmí ohrozit bezpečnost oběti ani dětí. Česko úmluvu podepsalo v roce 2016, Senát ji ale v lednu 2024 neschválil, když pro ni hlasovalo 34 senátorů ze 36 potřebných. Vláda Andreje Babiše letos v červnu zrušila i předchozí souhlas s ratifikací.
Kde se výroky z binga vracejí
Výroky z binga se neobjevují jen v diskusích pod články. Odborníci mluví o sekundární viktimizaci, kdy oběť podruhé poškodí to, jak na ni reaguje okolí, policie nebo soud. Otázky typu „co jste měla na sobě“ nebo „proč jste se nebránila“ jsou jejím typickým příkladem a patří k důvodům, proč oběti násilí čin vůbec nenahlásí. Podle našeho rozboru policejních a justičních dat jde na policii zhruba desetina obětí znásilnění a z více než tisíce znásilnění, která policie v roce 2024 registrovala, skončilo ve vězení 161 pachatelů.
Kdo násilí zažívá nebo ho vidí ve svém okolí, může zavolat na nonstop linku pomoci obětem Bílého kruhu bezpečí 116 006, na linku pro ženy a dívky ohrožené násilím 116 016, nebo v akutním nebezpečí na policii 158.
Metodika: Postoje veřejnosti pocházejí ze dvou průzkumů Evropské komise. Zvláštní Eurobarometr 449 (sběr v červnu 2016, osobní rozhovory, věk 15 a více let, Česko 1 060 respondentů) a bleskový Eurobarometr 544 (únor 2024, online panel, věk 18 a více let, Česko 1 019 respondentů). Průzkumy se liší technikou sběru i zněním otázek, proto je neslučujeme do časových řad. Souhlas je součet odpovědí „rozhodně souhlasím“ a „spíše souhlasím“, u otázky na ospravedlnění sexu bez souhlasu podíl lidí, kteří danou situaci označili. Průměr EU je za 28 zemí (2016), resp. 27 zemí (2024). Zkušenosti s násilím a jeho oznamování jsou z evropského šetření EU-GBV (Eurostat, ženy 18–74 let, data označená rokem 2021). Partnerské vraždy jsou z tabulky Eurostatu crim_hom_vrel. Všechna čísla přepočítává skript u článku z původních tabulek. Bingo je převzaté z grafiky účtu @piskuntalie.
