DataTimes.czBývalá studentka Cornellovy univerzity, která vystupuje pod pseudonymem Jane Doe, v září podala civilní žalobu na sedm mužů z univerzitního bratrstva Chi Phi, na univerzitu a další instituce. Tvrdí, že ji muži v říjnu 2024 omámili ketaminem a několik hodin znásilňovali. Obvinění popírají. Okresní prokurátor případ v roce 2024 odložil, po zveřejnění žaloby ho 28. září znovu otevřel a guvernérka státu New York Kathy Hochul ho o tři dny později předala generální prokurátorce Letitii James.
Příběh se v Americe rozebírá jako selhání jedné univerzity a jednoho prokurátora. Data ale ukazují, že se podobné případy ztrácejí po cestě od činu k trestu i jinde – v Česku nevyjímaje. Prošli jsme policejní statistiky za patnáct let, justiční statistiky ministerstva spravedlnosti, 1 395 rozsudků z let 2016–2022 a evropská šetření mezi ženami. Sledovali jsme tři věci: kolik obětí čin oznámí, kolik případů policie objasní a jak vysoké tresty soudy ukládají.
Znásilnění v Česku v číslech
11 %
Obětí násilí jde na policiiPodle evropského šetření EU-GBV oznámila policii fyzické nebo sexuální násilí jen asi desetina Češek, které ho zažily. Průzkum IKSP uvádí zhruba 15 procent.
52,9 %
Objasněnost znásilnění v roce 2025V roce 2010 policie objasnila tři čtvrtiny případů. Loni poprvé méně než prostých krádeží (53,4 %).
161
Pachatelů šlo v roce 2024 do vězeníPolicie ten rok registrovala 1 067 znásilnění, soudy odsoudily 283 lidí.
Cesta, na které se případ ztratil
Jane Doe oznámila čin univerzitní policii tři týdny po události, 8. listopadu 2024. Podle zjištění amerických médií trval její výslech dva dny a jeho přepis má 120 stran. Prokurátor dostal šestistránkové písemné prohlášení, které z výslechu vzniklo a které Jane Doe podepsala. Podle prokurátora z něj nevyplývalo bezvědomí, fyzické násilí ani to, že by jí někdo drogu podal bez jejího souhlasu. Celý přepis prý neviděl.
🔻🔻🔻
Právě na tom případ v roce 2024 skončil. Newyorský trestní zákoník považuje oběť za neschopnou souhlasu kvůli intoxikaci jen tehdy, když jí látku někdo podal bez jejího souhlasu. Kdo pil nebo bral drogy dobrovolně, musí prokázat bezvědomí nebo vyjádřený nesouhlas. Podobné pravidlo má podle agentury AP zhruba 19 amerických států. Návrh, který mezeru ruší, prošel v červnu newyorským Senátem poměrem 60:0, v dolní komoře zatím leží ve výboru.
Univerzita mezitím vedla vlastní kázeňské řízení podle federálního zákona Title IX. Podle rektora Michaela Kotlikoffa byli dva studenti vyloučeni a dva suspendováni, jeden mezitím dostudoval a dva nebyli shledáni odpovědnými za sexuální napadení. Podle záznamů, které získal studentský deník The Cornell Daily Sun, dostali i tito dva sankce – zákaz kontaktu, vzdělávací kurzy a reflektivní eseje.
Případ není výjimečný ani na samotném Cornellu. V univerzitním průzkumu z roku 2025 uvedlo 35 procent bakalářek, že od nástupu na školu zažily nedobrovolný sexuální kontakt silou nebo ve stavu, kdy se nemohly bránit. Průzkum má ovšem nízkou návratnost (15 procent) a jeho autoři sami upozorňují na omezenou spolehlivost. Rozsáhlejší průzkum Asociace amerických univerzit z roku 2019 na 33 školách uvádí 26 procent bakalářek.
Na policii jde zhruba každá desátá oběť
Nejvíc případů se neztratí u prokurátora, ale ještě před policejní služebnou. Česko se v letech 2023–2024 zapojilo do evropského šetření o násilí na ženách (EU-GBV). Znásilnění v dospělosti podle něj zažilo 7,1 procenta Češek ve věku 18–74 let, ve většině případů šlo o čin bez jejich souhlasu, ne nutně s použitím síly. Jakékoli fyzické nebo sexuální násilí oznámilo policii 11 procent obětí, v průměru EU 13,9 procenta. Samostatný údaj jen pro sexuální násilí Eurostat nezveřejňuje.
Podobně vychází i domácí výzkumy. Podle viktimizačního šetření Institutu pro kriminologii a sociální prevenci z let 2019–2022 se policie dozvěděla zhruba o 15 procentech případů sexuálního násilí. Ve 62 procentech případů oběť pachatele znala, nejčastěji šlo o současného nebo bývalého partnera, a zhruba polovina pachatelů byla pod vlivem alkoholu nebo drog. Organizace proFem, která obětem pomáhá, ve svém online průzkumu z roku 2023 uvádí, že znásilnění, které považovaly za svou nejhorší zkušenost, oznámilo policii šest procent žen.
Důvody, proč oběti mlčí, mají společný jmenovatel: nejistotu, zda to, co se stalo, „stačí“. Mezi studujícími českých vysokých škol, kteří od nástupu na školu zažili nějakou formu genderově podmíněného násilí, to podle výzkumu Sociologického ústavu AV ČR nahlásilo devět procent. Nejčastěji nevěděli, jestli to bylo dost závažné (54 procent), nebo nevěřili, že by nahlášení k něčemu vedlo (28 procent). Výzkum má nízkou návratnost a autoři ho za reprezentativní nepovažují. Sexuální násilí v užším smyslu v něm uvedla dvě procenta studujících, sexuální obtěžování 37 procent.
K mlčení přispívá i to, jak se na oběti dívá okolí. Ve výzkumu agentury FOCUS pro Amnesty International z roku 2018 si 37 procent dotázaných myslelo, že žena je za znásilnění aspoň částečně spoluodpovědná, pokud byla opilá. V roce 2015 to bylo 43 procent, v roce 2022 podle zveřejněných výsledků 33 procent. Na stejné úvaze stála i newyorská výjimka, která teď padá.
Víc oznámení, menší objasněnost
Policie zaznamenává znásilnění výrazně častěji než před patnácti lety. V roce 2010 registrovala 586 případů, loni 1 086. Za prvních osm měsíců letošního roku jich bylo 872, o 69 víc než loni ve stejném období. Celková kriminalita přitom za stejnou dobu klesla téměř na polovinu.
Samotný nárůst ještě neznamená, že znásilnění přibývá. Může jít o větší ochotu oznamovat, statistiky to ale samy o sobě nerozliší. Policejní zpráva o kriminalitě za rok 2025 upozorňuje, že počet registrovaných znásilnění neklesl, ačkoli část činů od ledna 2025 spadá pod nový trestný čin sexuálního útoku. Těch policie loni zaznamenala dalších 328.
S rostoucím počtem případů ale klesá podíl těch, které policie objasní. V roce 2010 to byly tři čtvrtiny, loni 52,9 procenta. Znásilnění tak poprvé skončilo pod objasněností prostých krádeží, která za stejnou dobu stoupla ze 17 na 53 procent. U vražd se objasněnost drží kolem 85 procent.
Data neříkají, proč objasněnost klesá. Jedním z možných vysvětlení je, že s rostoucí ochotou oznamovat přicházejí na policii i případy, které se dokazují hůř: čin bez viditelného násilí, pachatel z okruhu známých, oznámení s odstupem týdnů. Takový je i případ Jane Doe. Policie navíc v posledních letech častěji objasňuje případy z dřívějších let – loni 190, v roce 2010 jen 28. Do objasněnosti v roce oznámení se nepočítají.
Z tisíce oznámení 161 trestů vězení
Kolik případů se ztratí po cestě, ukazuje srovnání čísel policie, státních zastupitelství a soudů za rok 2024. Policie registrovala 1 067 znásilnění a objasnila 580. Státní zástupci vyřídili 474 stíhaných osob a 449 z nich obžalovali. Soudy pravomocně odsoudily 283 lidí, 161 z nich k nepodmíněnému trestu.
Jak číst graf: Nejde o sledování týchž případů. Policie počítá skutky, justice osoby – jeden pachatel může mít na svědomí víc skutků a jeden skutek víc pachatelů. Soudní řízení trvá od zahájení stíhání v průměru 430 až 520 dní, takže odsouzení v roce 2024 se většinou týkají činů z let předchozích. Graf proto ukazuje řády, ne přesnou míru propadu.
Podíl obžalovaných, které soud zprostí viny, se přitom zmenšuje. V letech 2016–2020 to bylo 18 až 25 procent rozhodnutých případů, od roku 2021 12 až 15 procent (vlastní výpočet z justičních statistik). Úzkým hrdlem tedy není soud, ale cesta k němu.
Polovina odsouzených odchází s podmínkou
Z odsouzených za znásilnění dostala v letech 2016–2023 nepodmíněný trest přibližně polovina. V roce 2024 to bylo 57 procent, nejvíc za devět let. Jde ale o jediný rok a necelých 300 lidí, za trend to označit nelze.
Podrobněji se dá trestání zkoumat jen do roku 2022, a to díky aplikaci Jaktrestame.cz, která pracuje s anonymizovanými statistickými listy ministerstva spravedlnosti. Spočítali jsme z nich 1 395 odsouzení za znásilnění z let 2016–2022. Polovina všech uložených trestů odnětí svobody, podmíněných i nepodmíněných, byla kratší než tři roky. Nepodmíněné tresty měly medián pět let. Výsledky odpovídají dřívější analýze Aktuálně.cz, která pracovala se stejnými daty.
Soudy se přitom drží spodní části trestních sazeb. Podle druhého odstavce, kam do loňska spadala většina znásilnění souloží, s oběťmi mezi 15 a 18 lety nebo se zbraní, byly dvě třetiny nepodmíněných trestů v dolní třetině sazby. Horní polovinu sazby dostal zhruba každý desátý odsouzený. U nejzávažnějších případů, například znásilnění dítěte mladšího 15 let, skončilo 29 procent trestů pod zákonnou dolní hranicí pěti let.
Výrazně mírněji soudy trestají prvopachatele. Podle druhého odstavce šel do vězení jen každý čtvrtý odsouzený bez záznamu v rejstříku trestů, u lidí se šesti až deseti předchozími odsouzeními to byly tři čtvrtiny. V čase se přísnost uvnitř jednotlivých odstavců neměnila.
Neznamená to, že by Česko trestalo znásilnění mírněji než jiné činy. Právník Jakub Drápal ve studii pro ministerstvo spravedlnosti z roku 2023 porovnal tresty za všechny trestné činy z let 2015–2022. Pravděpodobnost uvěznění je u znásilnění po vraždě nejvyšší – asi poloviční, zatímco u těžkého ublížení na zdraví necelá třetina. Délkou nepodmíněných trestů znásilnění předstihuje vražda a zkrácení daně.
Evropa: kde se víc oznamuje, méně se odsuzuje
Mezinárodní srovnání policejních statistik je ošidné. Země mají různé definice znásilnění a různě ho počítají. Švédsko například eviduje každý jednotlivý skutek a každé oznámení, i když se později ukáže, že nejde o trestný čin. Přesto se v datech Eurostatu ukazuje výrazný vzorec: země s nejvyšším počtem zaznamenaných znásilnění na obyvatele mají nejnižší podíl případů, které skončí odsouzením.
Ve Švédsku, Francii nebo Dánsku připadá na sto zaznamenaných případů méně než deset odsouzených. V Maďarsku, Řecku nebo na Slovensku se policie dozví o zlomku případů, ale ty častěji dojdou k soudu. Vyšší čísla tak nemusí znamenat víc znásilnění a lepší justici, ale jiný filtr na vstupu: kde oběti oznamují i případy bez svědků a viditelného násilí, roste statistika a klesá úspěšnost. Švédský úřad pro prevenci kriminality zjistil, že v zemích s vyšší důvěrou v justici lidé oznamují víc znásilnění.
Podobně vychází srovnání zkušeností žen. Nejvíc žen, které zažily znásilnění, uvádí Švédsko, Finsko a Dánsko, nejméně Polsko a Bulharsko. Česko je pod evropským průměrem. Autoři šetření upozorňují, že i tady hraje roli, jak otevřeně se v dané zemi o násilí mluví.
Úzké hrdlo mezi oznámením a obžalobou mají i země, které se o to soustavně snaží. V Anglii a Walesu skončilo obviněním jen 3,4 procenta znásilnění zaznamenaných v roce do března 2026. Více než polovina případů se zastavila kvůli důkazním potížím a od oznámení k obvinění uplynulo v průměru 438 dní.
Co změnil souhlas
Od ledna 2025 platí v Česku nová definice znásilnění. Ke spáchání činu už není potřeba násilí ani pohrůžka – stačí, že pachatel vykoná soulož „proti seznatelné vůli“ oběti. Základní sazba se zvýšila na dva až deset let. Méně závažné formy přešly do nového trestného činu sexuálního útoku s trestem až pět let.
Definici znásilnění postavenou na souhlasu má podle přehledu Amnesty International už 17 z 27 zemí EU, od roku 2018 jich přibylo jedenáct. Mezi zbylými deseti je Slovensko a Rakousko. Jak takový zákon funguje, ukazuje Švédsko, které ho přijalo v roce 2018. Počet odsouzení za znásilnění tam podle vládního úřadu Brå vzrostl během dvou let ze 190 na 333. Přesto podle novější zprávy Brå asi devět z deseti oznámení k obžalobě nevede.
| Země | Základní sazba za znásilnění |
|---|---|
| Česko (od 2025) | 2–10 let |
| Slovensko | 5–10 let |
| Polsko | 2–15 let |
| Rakousko | 2–10 let (s násilím), do 2 let (proti vůli) |
| Německo | nejméně 2 roky |
| Švédsko | 3–6 let |
| Španělsko | 4–12 let |
| Francie | až 15 let |
| Anglie a Wales | až doživotí |
Zda nová česká definice změní objasněnost nebo tresty, zatím nevíme. Soudní statistiky za rok 2025 ministerstvo spravedlnosti ještě nezveřejnilo a činy spáchané před lednem 2025 se soudí podle staré úpravy. První spolehlivý obrázek tak dají až data za roky 2026 a 2027.
V jedné věci je ale Česko dál než stát New York. Trestní zákoník od loňska výslovně definuje bezbrannost i jako stav, kdy je schopnost oběti projevit vůli podstatně snížena „ovlivněním návykovými látkami“. Na tom, kdo jí látku dal, nezáleží. Rozhoduje, jak silně byla pod vlivem. Případ, jaký popisuje Jane Doe, by se tu posuzoval jako zneužití bezbrannosti.
Metodika: Policejní data jsou registrované a objasněné skutky trestného činu znásilnění (§ 185, TSK 201) z prosincových statistických přehledů Policie ČR. Objasněnost je podíl skutků objasněných v témže roce, kdy byly registrovány. Údaje o stíhaných, obžalovaných a odsouzených osobách pocházejí ze statistických listů ministerstva spravedlnosti. Rozbor trestů podle odstavců je vlastní výpočet z agregací aplikace Jaktrestame.cz (dospělí pachatelé, 2016–2022, včetně souběhu s jinými činy). Evropská data pocházejí z Eurostatu; poměr odsouzených k zaznamenaným případům je hrubý ukazatel, protože porovnává osoby a činy z téhož roku.
