Co Senát umí a co ne
Běžný zákon, který Senát zamítne, může Sněmovna přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců, tedy 101 hlasy (čl. 47 Ústavy). Vláda, která má ve Sněmovně většinu, tak Senát u většiny zákonů jen zdrží.
Jsou ale věci, které bez Senátu neprojdou:
- Ústavní zákon potřebuje souhlas tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů (čl. 39 odst. 4). Při plné účasti je to 49 senátorů.
- Volební zákon musí schválit Sněmovna i Senát, přehlasovat ho nelze (čl. 40).
- Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu (čl. 84 odst. 2).
- Vybrané mezinárodní smlouvy potřebují souhlas obou komor (čl. 49).
Senát přitom nejde rozpustit, Ústava to umožňuje jen u Sněmovny (čl. 35). Když je Sněmovna rozpuštěná, může Senát v neodkladných věcech přijímat zákonná opatření, ne však o ústavě, rozpočtu ani volebním zákoně (čl. 33).
Pomalá komora
🔻🔻🔻
Za necelých 30 let od vzniku Senátu měla vláda většinu v obou komorách zhruba deset let: Špidlova a Grossova koalice do senátních voleb 2004, Nečasova vláda v jejích prvních měsících v roce 2010, Sobotkova vláda po celé volební období a Fialova vláda. Klausova vláda v letech 1996–1997 a Topolánkova v letech 2007–2009 měly Senát na své straně, ve Sněmovně ale neměly víc než polovinu poslanců. Nejslabší oporu v Senátu měly vlády, proti kterým se obrátila nálada voličů v senátních volbách: Zemanova menšinová vláda měla po volbách 2000 v klubu ČSSD 15 senátorů, Nečasova po volbách 2012 v klubu ODS také 15 a Babišova po volbách 2020 v klubu PROREGION jen 9. Vláda ANO, SPD a Motoristů má teď na své straně 15 z 81.
Vláda má v Senátu 15 z 81 hlasů. Méně měla jen Babišova vláda po volbách 2020
Senátoři v klubech vládních stran (číslo = z 81) a podíl vládních stran ve Sněmovně, stav po každých senátních volbách 1996–2026
Kdy pojistka zafungovala
Nejznámější případ je opoziční smlouva ČSSD a ODS. Obě strany v letech 1999 a 2000 chtěly změnit Ústavu i volební zákon; o třípětinovou většinu v Senátu přišly po doplňovacích volbách na Praze 1 (podrobně v článku ze 17. 10.).
Letos Senát vládě zamítl nebo vrátil deset zákonů a Sněmovna osm z nich přehlasovala. Novelu stavebního zákona, která převádí stavební úřady pod stát, Senát zamítl 20. srpna, pro zamítnutí hlasovalo 55 z 66 přítomných senátorů (ČTK, 20. 8. 2026). Sněmovna ji 9. září přehlasovala, pro bylo 105 poslanců, proti 52 (psp.cz). Stejně dopadl zákon o státních zaměstnancích, který Senát také zamítl (Sněmovna 8. září, 104 hlasů, psp.cz), a evidence tržeb, kterou Senát vrátil s pozměňovacími návrhy (9. září, 104 hlasů, psp.cz). Na jaře Senát zamítl zákon o regulaci cen pohonných hmot, Sněmovna ho 24. dubna přehlasovala 102 hlasy (psp.cz). Novelu zákonů v oblasti veřejných rozpočtů Senát vrátil s pozměňovacími návrhy a Sněmovna 8. července setrvala na své verzi nejtěsnější možnou většinou 101 hlasů (psp.cz).
Přehlasování Senátu není nic výjimečného. Od roku 1996 Senát zamítl nebo vrátil přes 790 návrhů zákonů a Sněmovna jich 365 přehlasovala a u 350 přijala verzi Senátu, zbytek nepřijala nebo o něm nerozhodla. Nejvíc vrácených a zamítnutých zákonů měly vlády, které neměly Senát na své straně, nebo spěchaly s legislativou na konci volebního období: Paroubkova vláda přes 130 za necelý rok a půl, Zemanova, Nečasova a Babišova v letech 2017–2021 po 110 až 145 za celé období. Fialova vláda, která měla v Senátu většinu, jich za čtyři roky měla 25. Současná vláda jich má za necelý rok 10, z toho šest Senát rovnou zamítl.
Sněmovna přehlasovala téměř polovinu zákonů, které jí Senát zamítl nebo vrátil
Návrhy zákonů, které Senát zamítl nebo vrátil s pozměňovacími návrhy, a co s nimi pak udělala Sněmovna, podle vlády v době hlasování ve Sněmovně, 1996–2026
Pojistkou je Senát i u Ústavního soudu. Od roku 2023 schválil všechny kandidáty prezidenta Petra Pavla kromě jednoho: soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona v říjnu 2023 podpořilo jen 23 ze 73 hlasujících senátorů (Advokátní deník a CNN Prima News, 18. 10. 2023). Na uvolněná místa pak Senát v prosinci 2023 schválil Zdeňka Kühna (55 hlasů ze 71) a Lucii Dolanskou Bányaiovou (53 hlasů) (tajná volba 14. 12. 2023; ČT24, Seznam Zprávy). O soudcích, které jmenuje příští prezident, bude rozhodovat Senát, v němž má vláda nejméně do roku 2028 jen 15 hlasů.
Co se změnilo po letošních volbách
Vládní strany letos nezískaly žádné z 27 křesel, poprvé od roku 1996 (DataTimes, 17. 10. 2026, registr kandidátů ČSÚ). Na straně vlády je v Senátu 15 senátorů: 14 v klubu ANO a Daniela Kovářová. Proti vládě je 65 senátorů, o 16 víc, než kolik je potřeba k ústavní většině 49 hlasů. Nejistý je Petr Korč (Naše Město F-M).
Protivládní blok má v Senátu víc hlasů, než potřebuje ústavní zákon
81 křesel podle klubů po volbách 2026; protivládní a provládní senátoři podle definice DataTimes.cz
Opoziční většina vydrží i bez jednotlivých klubů: bez lidovců by měla 53 hlasů, bez STAN 47, tedy stále víc než prostou většinu 41. Daniela Kovářová i Petr Korč jsou podle senat.cz k 3. 11. 2026 senátory, Kovářová bez stranické příslušnosti, Korč za Naše Město F-M.
Co dál: volby 2028
Na podzim 2028 se volí dalších 27 senátorů, obhajuje třetina zvolená v roce 2022. Z 15 provládních senátorů jich v roce 2028 končí pět: Věra Procházková, Daniela Kovářová, Ladislav Václavec, Zdeněk Matušek a Jana Zwyrtek Hamplová. Zbylých deset má mandát do roku 2030. I kdyby vládní strany vyhrály ve všech 27 obvodech, měly by v Senátu nejvýš 37 hlasů. To nestačí ani na prostou většinu 41, natož na ústavní většinu 49.
Prostou většinu by vládní strany mohly mít nejdřív po volbách 2030, a to jen tehdy, kdyby v letech 2028 i 2030 vyhrály drtivou většinu obvodů. Rychlejší cestou ke změně jsou jen doplňovací volby po uprázdnění mandátu, jako na Praze 1 v roce 1999.
Jak to počítáme
Složení Senátu vychází z registru kandidátů do Senátu 1996–2026 (ČSÚ, volby.cz) a ze složení senátorských klubů (senat.cz) k 3. 11. 2026. Senátory jsme rozdělili na provládní, protivládní a nejisté podle klubu a veřejně deklarovaného postoje k vládě ANO, SPD a Motoristů. Ústavní většinou rozumíme tři pětiny přítomných senátorů při plné účasti, tedy 49 z 81. Výpočet pro rok 2028 je horní hranice: předpokládá výhru ve všech 27 obvodech; které mandáty v roce 2028 končí, určuje volební cyklus obvodů (volí se obvody zvolené v roce 2022). Graf vývoje Senátu počítá senátory podle klubů na senat.cz ke dni, kdy už byli v klubech zapsaní všichni nově zvolení (1. 1. po volbách 1996, 1998 a 2000, jinak 1. 12. roku voleb, letos 3. 11.). Za vládní považujeme klub, který nese jméno strany ve vládě, u společných klubů celý klub (například SEN 21 a Piráti v letech 2021–2024, PROREGION se senátory ANO a ČSSD v roce 2020); nezařazené senátory nepočítáme, letos s výjimkou provládní Daniely Kovářové. Úřednické vlády vynecháváme. Sněmovnu počítáme podle počtu křesel vládních stran po volbách, bez pozdějších přestupů poslanců. Zamítnuté a vrácené zákony počítáme z otevřených dat Poslanecké sněmovny (historie sněmovních tisků): návrh zákona, u něhož Senát usnesením zamítl nebo vrátil návrh s pozměňovacími návrhy, a následné rozhodnutí Sněmovny (setrvala na původní verzi = přehlasovala, přijala verzi Senátu, nepřijala). Vládu určuje datum hlasování ve Sněmovně; po sobě jdoucí vlády téhož premiéra spojujeme. Data a skripty: data/slozeni-komor.csv, data/zakony-senat.csv, data/zakony-po-vladach.csv.
