Vzdělanostní propast má i demografický rozměr – a je geograficky velmi nerovnoměrná

V Ústeckém a Karlovarském kraji má základní nebo nedokončené vzdělání jako své nejvyšší zhruba každý pátý dospělý (18–22 % lidí ve věku 25–64 let). V Praze a Jihomoravském kraji zhruba každý patnáctý (5–8 %). Až čtyřnásobný rozdíl uvnitř jedné země se promítá i do věku při rodičovství a počtu dětí, vedle příjmů, bydlení, migrace a věkové skladby regionu.

Odkud se propast vzala

Rozložení kopíruje průmyslovou historii. Severočeský uhelný a průmyslový pás a pohraničí přišly po roce 1945 s odsunem německy mluvícího obyvatelstva o vzdělanostní kontinuitu – dosídlenci přicházeli za prací v těžbě a těžkém průmyslu, který po roce 1989 zkolaboval, a nová ekonomika s vysokými nároky na kvalifikaci vznikala jinde (jak se tenhle zlom propsal do map osídlení, ukazujeme v článku o vylidňování).

Kde je méně diplomů, rodí se dřív a víc

Vzdělání matky patří k nejsilnějším prediktorům načasování rodičovství: ženy se základním vzděláním rodí v průměru dřív než vysokoškolačky (data a jejich omezení rozebíráme zde). Z toho ale nelze vyvodit, že vzdělání samo způsobuje regionální plodnost. Kraje se současně liší příjmy, věkem obyvatel, migrací, bydlením i dostupností služeb. Samotné číslo plodnosti proto o kvalitě podmínek pro děti neříká nic.

Plošný příspěvek s velmi neplošným dopadem

Z toho plyne háček každé celostátní pronatalitní politiky: nejvíc peněz automaticky pošle tam, kde se už dnes rodí relativně nejvíc dětí – do regionů s nejslabšími školami a nejnižšími příjmy – aniž by na tamních podmínkách cokoli změnila. Jedna výše příspěvku a jedna sada opatření dopadá na kraje, jejichž výchozí situace se liší řádově, ne o pár procent. Politika, která tuhle nerovnoměrnost ignoruje, skládá průměrný účinek z velmi rozdílných místních výsledků – a průměr je v tomhle případě to nejméně zajímavé číslo na mapě.